Když jsem se na letní školu vězeňství přihlásila, nadávala jsem si, že sotva mi skončí zkouškové, zase budu sedět na zadku ve škole, místo co bych ležela v těch pařácích u vody – pěkně s drinkem. Ne, já se budu zabývat trestním právem, tématy jako je svoboda, lidská důstojnost nebo alternativní tresty.
Penologie
Penologie je multidisciplinární obor, který se zabývá studiem a hodnocením aplikace trestních zákonů na pachatele trestných činů. Obšírně vysvětluje oprávněnost, charakteristiku a účinnost trestů v jejich různých podobách.
Jinými slovy, jedná se o systematické studium různých aspektů trestání a jeho dopadu na trestné činy, zločince a společnost. Ve skutečnosti penologie vděčí za svůj vznik Cesare Beccarii, představiteli klasické kriminologické školy.
Tento italský kriminolog tvrdil, že opodstatněnost trestu musí spočívat v odstrašení potenciálních zločinců, a ne pouze v potrestání pachatele. Později, až na konci 19. století, byly předloženy různé teorie trestání zaměřené na cíle a úkoly trestu.
PENOLOGIE A VĚZEŇSKÉ PROSTŘEDÍ
Dalším zaměřením penologie je studium věznic nebo nápravných zařízení, jak se jim dnes běžně říká. Věznice jsou státní nebo federální instituce sloužící k umístění zločinců s trestem delším než jeden rok.
Věznice se používají již stovky let a původně sloužily k trestání osob, které se dopustily hospodářských trestných činů. V průběhu desetiletí se používání věznic vyvíjelo tak, aby bylo možné trestat lidi za různé trestné činy.
Trestní zákoníky jsou právní dokumenty, které uvádějí tresty a sankce za různé trestné činy, například odnětí svobody. Trestní zákoníky se neustále mění s tím, jak jsou přijímány nové zákony a nařízení.
Masové věznění je ve společnosti běžným problémem, a to v důsledku rozsáhlých zákonů zavedených k řešení trestných činů. Hromadné uvěznění znamená vysoký počet osob, které si najednou odpykávají trest odnětí svobody.
Hromadné uvěznění neúměrně postihuje menšiny, lidi s nízkými příjmy, homosexuály a osoby s duševním onemocněním nebo problémy se zneužíváním návykových látek.
Penolog může zkoumat, proč jsou některým menšinám ukládány přísnější tresty a jak je s nimi ve vězeňském systému zacházeno ve srovnání s ostatními. Práva vězňů a týrání vězňů obecně patří do oblasti studia penologů.
VZTAH PENOLOGIE A KRIMINOLOGIE
Je třeba si uvědomit, že kriminologie je jedním z oborů kriminalistiky, který se zabývá sociálním studiem trestných činů a kriminálního chování. Jejím cílem je odhalit příčiny trestných činů a účinná opatření k jejich potírání.
Penologie se zabývá péčí o pachatele trestných činů, vazbou, léčbou, prevencí a kontrolou trestných činů a také různými způsoby trestání a rehabilitace pachatelů trestných činů.
Hlavním zájmem viktimologie je hledání spravedlnosti pro oběti trestných činů, které se potýkají s mnoha problémy. Zabývá se právy a nároky obětí trestných činů a osob na nich závislých. Zaměřuje se na zmírnění utrpení obětí trestných činů a poskytuje jim kompenzační a jiné úlevy.
Propojení těchto třech odvětví, tj. kriminologií, penologií a viktimologií, obsaženo prostřednictvím trestního práva. Obecně lze říci, že všechny tyto oblasti dohromady tvoří předmět trestní vědy.
KRIMINOLOGIE
Kriminologie je obor sociologie, který tradičně zkoumá lidské chování, interakce a organizaci. Souvisí však také s výzkumem a koncepty z jiných oblastí studia, jako je filozofie, antropologie, biologie a psychologie.
Kriminologové zkoumají širokou škálu témat souvisejících s trestnou činností. Věnují se studiu nejen příčin kriminality, ale také jejích sociálních kořenů a dopadů.
Konečným cílem kriminologie je zjistit základní příčiny kriminálního chování a vyvinout účinné a humánní prostředky pro jeho prevenci.
Tyto cíle daly vzniknout několika myšlenkovým směrům v rámci této disciplíny, z nichž každý se zabývá jinými faktory, které se podílejí na deviantním chování, a dochází k různým závěrům, jak nejlépe k dané problematice přistupovat.
Kriminologické teorie se obecně dělí na klasické, biologické, psychologické nebo sociologické. Klasické teorie vysvětlují kriminální chování jako vědomou volbu jednotlivců. Biologické teorie tvrdí, že je částečně podmíněno určitými dědičnými biologickými znaky.
Psychologické teorie vysvětlují kriminální chování jako důsledek faktorů, jako je výchova a zkušenosti z dětství. Sociologické teorie tvrdí, že kriminalita je většinou ovlivněna různými faktory ve společnosti, jako je systémový útlak a neformální sociální kontrola.
Obor kriminologie může vést ke zlepšení celého systému trestního soudnictví, včetně reakce na trestnou činnost a zacházení s oběťmi i pachateli trestných činů. Přinesla také některé pokroky v policejních taktikách a postupech, jako je například policejní práce zaměřená na komunitu.
BEŠELENÍ NA KATRU JE JEŠTĚ CAJK, ALE FLASTR, TEN NECHCEŠ!
První čtyři dny jsme byli náležitě vybaveni a poučeni přednáškami od odborníků věnujícím se penologii, tedy vědě zabývající se vězeňskou problematikou.
Měli jsme možnost slyšet celou paletu názorů na sporné otázky například ohledně trestu domácího vězení, byly nám předneseny koncepty vězeňství sahající dále do historie a celkově nám bylo umožněno nadzdvihnout maličko oponu kriminologie.
Přednášky odborníků byly zaměřené na právo, výzkumnou část i na pohled z druhé strany barikády, tedy co vězně nejvíce sužuje. Myslím, že každý (právník, sociolog, sociální pracovník i psycholog) si mohl najít „to své“.
Mně osobně to hodně rozšířilo obzory. Setkala jsem se i s novými metodami pro testování vězňů, jako je SARPO, které by mělo pomoci lépe zhodnotit rizika a potřeby odsouzených.
Ve většinové společnosti převládá názor, že každý vězeň je „svině, která patří do basy a šmitec“. Já si vždy říkala, že když mám občas chuť někoho zabít (a ujela by mi ruka), že si prostě posedim, když tam maj tu telku, fitko a teplý jídlo třikrát denně.
Nicméně po návštěvě jedné z největších věznic jsem zjistila, že doma je to o dost lepší. Mé dojmy: maličké prostory, nedostatek podnětů, absence soukromí, nemožnost lehnout si, kdykoli se mi zlíbí…to je jen několik věcí, ze kterých bych měla vyrážku již první den.
Myslím, že jak si paní Nováková myslí, že „jsou tam beztak jak na dovolený“, tak to za sebe rozhodně nemohu potvrdit.
VĚZNI, DÍRA A ZARAŽENÝ PRDY
Šedivá je teorie, zelený strom života. I my jsme po teoretické náloži vyjeli do terénu a mohli si některé věci zažít v praxi. Kdy se vám stane, že si můžete promluvit s odsouzenými ve výkonu trestu?
Navzdory mému očekávání, že se s námi – vetřelci – vůbec „místní dočasní“ obyvatelé nebudou chtít bavit, byli všichni ochotní, sdílní a možná i příjemně rozptýlení malou změnou ve stereotypu.
Osobně jsem byla dost ráda za to, že jsem si prošla před návštěvou slovníček vězeňského slangu. Rozhodně jsem nebyla tak zaskočená a lépe jsem se orientovala v jejich přirozené mluvě. Nepřekvapily mě tedy například „zaražené prdy“, což znamená zákaz vycházek či jiných benefitů.
Personál byl velice ochotný, odpovídal statečně na neustálou palbu dotěrných dotazů. Byli jsme poučeni o bezpečnosti, nových donucovacích prostředcích či o programech nápravy, které ve vězení fungují.
Byla jsem překvapena, že přesto, že vězni nejsou zavřeni za odměnu, je jim věnována péče o psychiku zaměřená na změnu jejich životních vzorců a léčku úzkostí. Měla by jim usnadnit začlenění se do běžného života „tam venku“.
DAS EXPERIMENT
V návaznosti na některé fenomény velmi doporučuji film Das experiment, který zachycuje slavný či nechvalně proslulý Stanfordský vězeňský experiment amerického psychologa Philipa Zimbarda.
Ukazuje nám, jak málo stačí obyčejným lidem, aby se stali krutými, v rámci pocitu opojení mocí. V psychologii tomu říkáme síla rolových očekávání.
Na závěr bych ráda za sebe i své kolegy poděkovala vězeňské službě v Ostrově nad Ohří, zvláště pak panu řediteli Pavlu Zangemu za jeho ochotu a čas, který nám, studentům a zvědavcům, věnoval.
Není lehké jakkoli proniknout do této problematiky, pokud nejste již zaměstnancem v tomto oboru.
Myslím, že hovořím i za své kolegy, když řeknu, že to pro nás všechny byla zajímavá zkušenost, jež vyvolala mnoho otázek, dala určitě i mnohé odpovědi a u mě osobně i posílila motivaci se angažovat v této oblasti.
Možná tedy časem rozšíříme řady! (Ovšem ne v cele).