Zapomínání podle Freuda

Každému se určitě někdy stalo, že při rozhovoru zapomněl nějaké slovo, měl pocit, že ho má na jazyku, ale ne a ne si vzpomenout? Freud na tyto situace měl svůj vlastní a osobitý názor.

Freud se tématu zapomínání věnoval ve své knize Psychopatologie všedního života, kde popisuje mnoho případů, kdy dochází k zapomenutí a znovuvybavení slov a slovních spojení, zejména vlastních jmen.

Jak sám říká, toto zapomenutí se většinou objeví uprostřed hovoru a dotyčný člověk si nemůže z ničeho nic na známé jméno vzpomenout. Obvykle se vynoří v jeho mysli jméno jiné, o němž dotyčný ví, že je nesprávné.

Také se stává, že kromě jiného náhradního jména se objeví v paměti písmeno nebo slabika, o které je dotyčný přesvědčen, že patří do hledaného slova. Což se nakonec ukáže jako nesprávná domněnka.

Zároveň ačkoli je jeho volní snaha jakkoliv velká, si původní jméno nemůže vybavit. Nejvhodnější strategií, jak na hledané slovo přijít, je tedy dle Freuda, na dané slovo nemyslet a odklonit od něj pozornost, ačkoliv je toto chování doprovázeno nelibým pocitem. Otázkou je, proč k tomuto zapomínání dochází.

Zapomínání

Zapomínání je nevyhnutelnou součástí života. Neustále člověk zapomíná různé věci. Zapomínání má však mnohem větší dopad než jen zapomínání drobných detailů každodenního života, může ovlivnit i paměť, jazyk a dokonce i identitu.

Jednou z nejčastějších forem zapomínání je zapomínání vzpomínek. Vzpomínky jsou příběhy, které si vypráví lidé o svém životě, a jejich zapomínání může mít obrovský dopad na sebepojetí.

Může také způsobit, že se cítí člověk dezorientovaný nebo zmatený, lze mít potíže s pochopením toho, kde se nachází v čase a prostoru. Zapomínání vzpomínek navíc může ztížit vybavování si konkrétních detailů a faktů, což může ztěžovat plnění úkolů a zapamatování si informací.

Další formou zapomínání je zapomínání jazyka. S přibývajícím věkem je možné zapomínat určitá slova, což ztěžuje efektivní komunikaci. Lze také zapomínat gramatická pravidla, což ztěžuje gramaticky správné psaní a mluvení. To může být obtížné zejména pro ty, kteří se při vyjadřování nebo komunikaci s ostatními spoléhají na jazyk.

V neposlední řadě může zapomínání ovlivnit také identitu. Lze zapomenout části své minulosti, své záliby a zápory, a dokonce i své sebepojetí.

To může ztížit navazování kontaktů s ostatními lidmi. Zapomínání může navíc ovlivnit schopnost rozhodovat se, protože si nemusí být schopen člověk přesně vybavit své hodnoty nebo přesvědčení.

Zapomínání je nevyhnutelnou součástí života. I když může být frustrující a dezorientující, je důležité si uvědomit, že zapomínání je normální a přirozený proces. S pochopením a podporou se lze naučit zapomínání zvládat a stále žít plnohodnotný a smysluplný život.

Vlastní jména

Pokud se jedná o vlastní jméno konkrétního člověka, nabízí se vysvětlení, že osoba, které jméno zapomněla, má něco proti nositeli tohoto jména.

Snaží se nemyslet na tuto osobu, a proto jí činí potíže si vybavit její jméno, pokud je nutné si na ní vzpomenout. Freud uvádí příklad muže, který byl proti sňatku jisté dámy a od té doby co se vdala, si nemohl vzpomenout na jméno jejího muže.

Dalším důvodem, proč člověk zapomene nějaké vlastní jméno, může být touha něco vytěsnit, něčemu se vyhnout ať už vědomě či nevědomě.

Tato pohnutka potlačit nějaké myšlenky pak může způsobit, že kromě potlačení chtěné myšlenky potlačí i následné slovo, o kterém chtěl mluvit a zapomene ho.

Tak to popisuje Freud ve svém příkladu, kdy jel vlakem a protože se chtěl vyhnout rozhovoru o smrti a sexualitě s cizím člověkem snažil se tyto myšlenky potlačit. Když pak chtěl navázat rozhovorem o malíři, zapomněl jeho jméno.

Jména a sledy slov

Zde se jedná například o zapomenutí části básní, jména měst, podniků. Jeden z příkladů zapomenutí části básně pojednává o tom, že se jakýsi pán, kterému nedávno zemřel bratr na mrtvici, bojí smrti.

V básni ve které se píše o smrku, na který přichází spánek a je přikryt bílou pokrývkou se tedy pán nevědomě ztotožnil se smrkem a nebyl schopen si vzpomenout na část verše.

V některých případech nemusí být zapomenutí způsobeno samotným slovem, ale jen jeho zvukovou podobností připomínající nám něco, na co by člověk rád zapomněl.

Jako je to v příkladu muže, jenž zapomněl na jméno italského města Castelvetrano, protože mu připomínalo slovo veterán neboli starý. Sám o sobě tento muž tvrdil, že nerad myslí na stáří a podivně reaguje, jestliže mu to někdo připomene.

Dojmy a znalosti

Zapomínání dojmů a znalostí se stále ještě řadí mezi zapomínání věděného na rozdíl od zapomínání předsevzetí. Ve všech případech se jedná o zapomenutí kvůli nějakému motivu nelibosti.

Co se týče například zapomenutí dojmů, uvádí Freud svou vlastní příhodu se svou manželkou, která ho rozzlobila svým chování. Když si však chtěl stěžovat své známé, nebyl schopen si danou situaci vybavit, což si vysvětluje svou vlastní vnitřní ohleduplností ke své manželce.

Založení věcí je dalším možným příkladem tohoto jevu. Člověk založí nějakou věc většinou v době, kdy je v nějakém konfliktu s jiným člověkem, který mu danou věc nějak připomíná (dostal ho od něj například darem). Po vyřešení konfliktu se věc najde.

Jako příklad lze uvést manžela, který založil knihu od své manželky v době, kdy jejich manželství procházelo neshodami a poté, když se knihu snažil nalézt, se mu to nepodařilo. O několik měsíců později když se situace zlepšila, manžel knihu našel.

Dalším velmi významným jevem je zapomínání nepříjemných či přímo trapných vzpomínek. Tento fenomén je typický pro neurotické lidi, ale lze ho běžně pozorovat i u zdravých lidí.

Příkladem může být dáma, která při popisu anamnézy svého syna uvedla, že se v mládí pomočoval a při další návštěvě si již nepamatovala, že by to někomu sdělila.