Úspěch a IQ

Média jsou plná úspěšných lidí. Lidé je obdivují a chtějí být a žít jako oni. Jsou ale lidé úspěšní a Úspěšní – pro potřeby tohoto článku se tito lidé budou rozlišovat tímto způsobem. Někdy totiž lidé nedosáhnou úspěchu jen kvůli tomu, že chtějí být jako Úspěšní lidé.

Úspěšný člověk

Podle většiny lidí je definice Úspěšného člověka taková, že je to muž, nejspíše manažer velké korporace nebo podnikatel s velkými příjmy a majetkem, který má moc ovlivňovat dění ve společnosti, případně veřejné mínění v médiích.

A mnoho z lidí může dlouho zápasit s pocity méněcennosti v porovnání s takovou představou, které mohou přerůst až v depresi. A v horším případě promarnit svůj život a promrhat svůj talent v honbě za stejným úspěchem.

Na druhou stranu existuje mnoho pohledů psychologie na to, jak by jinak a osobitě měli lidé naplnit své životy. Život není o tom, aby lidé naplňovali nějakou konvencí danou šablonu, do které se snaží napasovat. S výjimkou, když se tím bohatým manažerem opravdu člověk chce stát, a je to jeho životní úkol, to je pak jiná věc!

Inspirovat se lze třeba C. G. Jungem. Podle něj je cílem života individuace, tedy uskutečnění bytostného Já, stát se vlastním bytostným Já s respektováním životního poslání duše.

Individuace je cestou od nevědomí k vědomí sebe, tedy postupné zvědomování, uvědomování si nebo ještě jinak řečeno poznávání nevědomých procesů v nás. Je možné to přirovnat k ledovci – to, co je pod hladinou, je nevědomí, to, co je nad hladinou, je vědomé.

V životě se lidé dostávají do různých situací a ty jim právě pomáhají ke zmiňovanému sebepoznání, ukazují jim na určité aspekty jich samých. A dále říká, že aby existence zde nabyla smyslu, je potřeba, aby byla zažívána zkušenost vlastní duše, neboť ona je principem života, stále přítomným za všech okolností.

Úspěch vs úspěch

Skutečný úspěch – na rozdíl od Úspěchu – bude nalezení takové činnosti a povolání, které je posláním duše. A zde nastat potíž, neboť duše se vnímá zpočátku jen introspekcí, tedy dovedností vzdálit se aspoň občas od společnosti a pozorovat, co se děje v každém jedinci na úrovni emocí, myšlenek a tělesných pocitů, neboť ty jsou obsahem vědomí a podávají o každém informace.

Společnost ale od toho může nadále odrazovat (možná je to její úkol, abych se ukázala skutečná rozhodnost) tím, že každému jedinci bude nabízet různé vzory k následování a srovnávání se a různé formy rozptýlení a zábavy.

A jedinec se bude více či méně snažit dále dělat věci, o kterých si myslí, že je musí dělat, spíše než věci, které má a bytostně chce dělat, aby naplnil své poslání (a tím pocit smyslu života a štěstí).

Přičemž slovo poslání může být zavádějící, protože má vznešené konotace, opak je ale pravdou, posláním mohou být na první pohled úplně obyčejné věci.

Ale jak říká francouzský lékař a psychoterapeut Christophe André, naslouchat sobě není až tak samozřejmé: „ V naší společnosti musíme být už zatraceně vnitřně svobodní, abychom nebyli více nakaženi touhou se ZALÍBIT, aniž bychom se tím ale stali lhostejnými a rezignovanými.“

V tomto mají všichni lidé tedy všichni stejné šance a každý má určité talenty a nadání pro své poslání. Tyto talenty a nadání jsou jako dary a darů by si každý z lidí měl vážit a zacházet s nimi s úctou – hlavně tím, že je bude rozvíjet (pokud se jedná o skutečné dary, pak budou prospěšné nejen dané osobě, ale i druhým).

Proces individuace

V procesu individuace jde tedy o to, aby si člověk postupně začal uvědomovat své emoce, myšlenky a tělesné pocity – a učil se je přijímat takové, jaké jsou, bez neustálého posuzování, hodnocení a pozměňování.

Stručně se to dá vystihnout zhruba takto: na začátku člověk má myšlenky, tělo a emoce, ale moc si je neuvědomuje a už vůbec si je sám neřídí, spíše je jimi vlečen, na konci má myšlenky, tělo a emoce, a uvědomuje si to, je si toho vědom – a navíc to, co je, přijímá a umí s tím nakládat.

To se jednoduše řekne, možná hůře udělá. Pravdou ale je, že takovou změnu musí udělat ve výsledku každý člověk sám za sebe, svojí osobní odhodlaností, svojí prací na sobě, i když nejde o práci v pravém smyslu slova, spíše o uvědomování si a přijetí.

Prvním předpokladem je nebýt oddělen od svých emocí, přijmout je zpět k sobě sama a začít je prožívat takové, jaké jsou. Mnozí lidé dělají dvě chyby – buď na své pocity nedají, protože jsou v rozporu s vnějším světem a oni jim nepřisoudí váhu, anebo své emoce považují za jedině pravdivé.

Vhodný postoj je ale spíše někde uprostřed – emoce jsou takové, jaké jsou, a informují danou osobu o situaci a o dané osobě z jejího úhlu pohledu, nejsou nutně objektivní pravdou, nicméně by je daná osoba měla brát na zřetel. Stejně tak i své myšlenky a své tělo.

Tímto akceptujícím a vědomých přístupem postupně vzniká nadhled a odstup – ve formě vnitřního prostoru svobody, kde je každý člověk sám a jeho dovednost rozhodovat o svém životě a tvořit ho. Tento odstup si však nelze nikde „koupit“ – vzniká v každém samočinně a úměrně k tomu, jak sami lidé pracují na své individuaci.

Nakonec bude každý za své myšlenky a emoce velmi vděčný, za to, že je může zažívat, že cokoli, co může zažít (a nemůže to vlastnit) je vlastně velký dar – dar čistého vědomí sebe sama.

IQ

Pak každý z lidí může zažít (občasné) stavy geniality – mimořádně vysokého stupně vhledu (vědomí) do dané oblasti lidské činnosti nebo poslání, které dělá (D.R.Hawkins) – a to bez ohledu na IQ jako takové, které bývá s genialitou mylně srovnáváno (tím, že mnozí géniové měli skutečně vysoké IQ) – pak teprve se činnost může stát radostným tvořením.

Inteligenční kvocient neboli IQ je měřítkem kognitivních schopností člověka, jako je řešení problémů, kritické myšlení a uvažování. Obvykle se měří pomocí standardizovaného testu a skóre se často používá k porovnávání osob podobného věku a vzdělání.

Testy IQ jsou navrženy tak, aby měřily různé aspekty inteligence. Patří mezi ně verbální, numerické, prostorové a logické uvažování.

Například verbální test IQ může obsahovat otázky jako např: Co je opakem slova rychlý? Nebo: Jaké je hlavní město Francie?

Numerický test IQ může obsahovat otázky jako např: Kolik je 5 + 9? Nebo: Jaká je odmocnina z čísla 64? Prostorový IQ test vás může požádat o rozpoznání vzorů v řadě tvarů nebo o otočení obrazu v hlavě. A logický test IQ vás může požádat, abyste vyřešili problém pomocí souboru faktů a pravidel.

Výsledky IQ lze použít k předpovědi studijních výsledků a dokonce i úspěchu v zaměstnání. Studie zjistily, že jedinci s vyšším skóre IQ mají tendenci dosahovat lepších výsledků ve škole a mají lepší vyhlídky na zaměstnání. Vyšší skóre IQ je také spojeno s lepšími schopnostmi řešit problémy a kriticky myslet.

Skóre IQ se může mezi jednotlivci lišit a může se také měnit v průběhu času. Skóre IQ mohou ovlivnit faktory, jako je výživa, pohyb a vystavení podnětným činnostem. Kromě toho může být skóre IQ ovlivněno prostředím a kulturním zázemím člověka.

Testy IQ by se neměly používat jako jediné měřítko inteligence člověka. Skóre IQ může být ovlivněno mnoha faktory, například kulturními vlivy a vlivy prostředí, a nemělo by se používat k posouzení hodnoty nebo potenciálu člověka. Testy IQ navíc nejsou určeny k měření kreativity, emoční inteligence nebo jiných důležitých aspektů inteligence.

Celkově je inteligenční kvocient užitečným nástrojem pro měření určitých aspektů inteligence. Je však důležité si uvědomit, že skóre IQ není jediným měřítkem inteligence a že další faktory, jako jsou životní zkušenosti a prostředí, mohou mít na skóre IQ jednotlivce významný vliv.

Kdo byl David. R. Hawkins?

David R. Hawkins byl americký psychiatr, spisovatel a duchovní učitel. Byl známý především svými knihami a semináři o síle odpoutání a síle transformace.

Hawkins se narodil v roce 1927 v St. Louis ve státě Missouri. Navštěvoval Chicagskou univerzitu, kde vystudoval psychologii, a později získal lékařský titul na Missourské univerzitě. Absolvoval stáž a rezidenturu v oboru psychiatrie na Kalifornské univerzitě v San Francisku a poté se přestěhoval do New Yorku, kde se věnoval kariéře psychiatra.

Hawkins byl plodným spisovatelem, publikoval více než 20 knih a desítky článků o spiritualitě, psychologii a síle transformace. Mezi jeho nejpopulárnější díla patří Oko já, Moc vs. síla, Nechat jít a Překračování úrovní vědomí.

Hawkins se po celý život věnoval hledání duchovní pravdy. Mísil učení Východu a Západu a často využíval buddhistickou meditační praxi vipassana. Vyvinul také jedinečnou metodu hodnocení síly duchovního vývoje člověka nazvanou „Mapa vědomí“.

Závěrem lze říct, že čím jsou lidé vědomějšími, tím více v nich vzniká radost z toho, jak vědomí pozorují a uvědomují si to, co zároveň v nich v každém momentu samo vytváří. A to stojí za tu práci, úsilí, odvahu, vytrvalost a trpělivost!