Umění jako pomoc, ventilace, neverbální komunikace aj.

„Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhnete záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě“ – tento krásný citát pochází od Jana Wericha, který krásně vystihl jeden z problémů dnešní doby.

Každý má doma tužku a papír, všichni mají příležitost chodit na hodiny kresby, tvorby nebo třeba sochařství. Možností je mnoho – stačí jen chtít. Místo toho ale tráví lidé svůj volný čas mnoha jinými věcmi, které je většinou spíše vyčerpávají, než obohacují a na vlastní prožitky nezbývá tolik času.

„Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhnete záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě“ – tento krásný citát pochází od Jana Wericha, který zdá se mi krásně vystihl jeden z problémů dnešní doby. Každý máme doma tužku a papír, všichni máme příležitost chodit na hodiny kresby, tvorby nebo třeba sochařství.

Možností je mnoho – stačí jen chtít. Místo toho ale trávíme svůj volný čas mnoha jinými věcmi, které nás většinou spíše vyčerpávají, než obohacují a na vlastní prožitky nezbývá tolik času. Může to být tím, že jsme na jakékoliv malování, hraní, modelování, kreslení zanevřeli v době kolem puberty, kdy jsme vlastní výtvory začali vnímat kriticky a od té doby raději žijeme potmě. Není to ale škoda?

Umění má mnoho podob, od sochařství po automatickou kresbu, a ačkoliv si to možná neuvědomujeme, může nám v ledačem pomoci. A proto vznikla arteterapie…

Umění jako pomoc

Podle některých autorů lze arteterapii brát jako zvláštní formu psychoterapie prostřednictvím grafické, malířské, sochařské a podobné činnosti. Pod vedením arteterapeuta lze díky výše zmíněným technikám pomoci nemocnému nebo trápícímu se člověku zmírnit nebo odstranit psychické obtíže, které ho trápí.

Neboť díky sebevyjádření a zpracování těžkého tématu může dojít k uvolnění a úlevě. Některá témata jsou totiž pro člověka a jeho podvědomí lépe vyjádřitelná pomocí obrazů, než pomocí slov.

Umění jako ventilace, kanalizace

V knize Základy arteterapie od Šickové – Fabrici ( str. 23) je krásné přirovnání: „Představme si město, které mělo původně důmyslnou síť kanálů, jež však byly v průběhu let zasypány kamením, zaneseny špínou. Jednoho dne přišla nečekaná bouřka spojená s velkým přívalem vody, nefunkční kanalizace neodváděla vodu z ulic, a tak příval stoupal a ničil všechno, co mu stálo v cestě. Přitom stačilo včas vyčistit a uvolnit kanály a kanálky, které byly zanesené, a voda nemusela způsobit škody.“

Umění pomáhá uvolňovat prožívané napětí, ventiluje ven pocity, které nás naplňují a které jsou uzavřené uvnitř nás, a když se s nimi nepracuje, mohou časem napáchat nepěkné škody. Pokud nebudeme slepí ke svému vnitřnímu životu a nebudeme v sobě psychické napětí udržovat, máme tak větší šanci přestát i těžší období v našem životě.

Umění jako neverbální komunikace

Některým lidem může činit obtíže slovně vyjádřit své myšlenky, pocity, svá trápení. Může to být proto, že si sami nedokážou své problémy přiznat či verbalizovat. Může to být ale také tím, že verbální komunikace pro ně není ten správný a přirozený způsob, jak se vyjádřit. A toto platí zejména u dětí.

V kresbě člověk nedokáže tak dobře zastírat své pocity. Naopak – v kresbě člověk mnohokrát odhalí to, co sám sobě nedokázal přiznat. Jak řekl Anton Pavlovič Čechov – „Umění je zvláštní a krásné tím, že se v něm nedá klamat“.

Nezáleží na talentu

V časopise Art Therapy byla nedávno uveřejněna studie, která potvrzuje výše zmíněné účinky a snaží se je vysvětlit i z pohledu fyziologie člověka. Ukázalo se totiž, že stačí pouze 45 minut umělecky tvořit (kreslit, modelovat…) a u většiny osoby se sníží hladina kortizolu. Kortizol je hormon vylučovaný kůrou nadledvinek v případě stresu.

Čím vyšší hladinu kortizolu člověk má, tím víc je ve stresu. Vysoká hladina tohoto hormonu není vždy na škodu – mobilizuje člověka v případě hrozícího nebezpečí a pomáhá mu připravit se na možnou obranu. V případě dlouhodobého stresu je však vysoká hladina tohoto hormonu nežádoucí. Umění má opačný účinek – pomáhá ventilovat emoce, uklidnit se, snížit stres a tím i hladinu kortizolu.

A nezáleží na tom, jestli je člověk zkušený umělec, nebo nemá s tvorbou žádné zkušenosti. Tyto výsledky totiž byly zjištěny i u lidí, kteří s uměním nemají příliš zkušeností. Je tedy jedno, co vytvoří – důležité je, že vůbec tvoří.

A navíc…

Následovat pak může příjemné rozjímání nad tím, koho svým výtvorem obdarujete (nebo potrestáte v závislosti na tom, jak moc se vám dílo povedlo či nepovedlo). Trošku se tím lze vrátit do dětských let, kdy jsme svou tvorbou zasypávali své blízké a nutili je mít vystavené naši tvorbu na zdi či lednici. Ale dobrý pocit zůstává stejný.

A na úplný závěr ještě jeden citát, který mluví za vše: „Žití, to je největší umění na světě, neboť většina lidí pouze existuje“ – Oscar Wilde.