Týrání zvířat a mezilidské násilí

Mahátma Gándhí kdysi řekl, že velikost národa a jeho morální pokrok můžeme posuzovat podle způsobu jeho zacházení se zvířaty. Toto měřítko by se dalo použít i na jednotlivce. Vyrovnaný jedinec bude zacházet s jinou živou bytostí ohleduplným způsobem, nebude mít potřebu ubližovat, týrat a zraňovat.

Jsou však zkušenosti s týráním zvířat něco neobvyklého, nebo je to v dnešní společnosti běžné? Co toto chování o člověku říká? Co to říká o rodině, ve které je zjištěno týrání zvířat? Dokáže tato informace nějak pomoci při prognóze budoucího vývoje rodiny či dítěte? To bylo zkoumáno v níže uvedených studiích společně se statistickými údaji, které mohou mnoho napovědět.

Týrání zvířat

Týrání je definováno jako společensky neakceptované chování, které úmyslně způsobuje zbytečnou bolest, utrpení nebo strádání, které může vést až k smrti.

Definovat týrání zvířat je náročnější, než definovat například týrání dětí, neboť co je a co není týrání zvířat, se liší jak v historii, tak v různých kulturách, zemích i mezi pohlavími a společenskými vrstvami.

Dalo by se tedy říct, že každý má jiné meze pro to, co už je týrání a co není. Zjistilo se, že sérioví vrazi nejsou úplně bezcitní a neempatičtí. Oni pouze mají rozdělené lidi do několika skupin a nejsou empatičtí jen k té skupině, ze které pocházejí jejich oběti.

Stejně tak je tomu i u zvířat. Některá zvířata zabíjí člověk, aniž by ho to více trápilo. Považuje je za něco na obtíž a neuvažuje nad tím, jak moc jim ublížil.

Termín The link

Společně s týráním zvířat se v zahraničí objevuje termín The Link, který je vytvořen právě kvůli spojitosti mezi týráním zvířat, týráním dětí a jiným formám násilí. Označuje vztah mezi těmito jevy.

O propojení mezi různými typy násilí se píše i v článku nazvaném Animal abuse as a sentinel for a human violence, kde autorky H. Piper a E. G. Patterson-Kane popisují, že týrání zvířat může být příznakem pro budoucí nebo již přítomné násilí na lidech.

Například pokud se v domě týrá zvíře, je velká pravděpodobnost, že někdo jiný například dítě, partner, nebo starší člen rodiny je týrán také. Autorky dále zmiňují, že děti, které byly oběťmi nějakého násilí, mají větší pravděpodobnost, že v budoucnu budou ubližovat zvířatům.

Někdo, kdo jednou ublížil zvířatům, to udělá téměř určitě znova. Týrání zvířat pak může vést ke znecitlivění vůči citům ostatních, jejich touha po týrání může pak přejít i k násilí na lidech.

Důvody k týrání zvířat

Týrání zvířat je závažný problém, který v posledních letech narůstá. Je definováno jako jakýkoli násilný čin nebo zanedbání péče o zvíře a může se pohybovat od drobných incidentů, jako je ponechání zvířete venku za špatného počasí, až po závažné incidenty, jako je týrání zvířete.

Důvodů týrání zvířat je několik. První z nich je nedostatečné pochopení a vzdělání v oblasti dobrých životních podmínek zvířat a jejich práv. Lidé si možná neuvědomují, že zvířata mají pocity a potřeby a jsou schopna trpět. Nemusí chápat, že zvířata mají právo na humánní zacházení, a nemusí si být vědomi důsledků svého jednání.

Druhým důvodem týrání zvířat je neznalost. Lidé nemusí rozumět správnému způsobu péče o zvíře a mohou mu neúmyslně ublížit. Například člověk může omylem dát psovi příliš mnoho jídla, aniž by si uvědomil, že by to mohlo zvířeti způsobit nemoc.

Za třetí se lidé mohou dopouštět týrání zvířat z touhy ovládat je nebo mít nad nimi převahu. Tento typ týrání se často vyskytuje u lidí, kteří jsou v mocenském postavení, jako jsou majitelé podniků se zvířaty nebo cvičitelé zvířat. Týrající osoba si může myslet, že má právo týrat zvířata nebo že je to přijatelný způsob, jak je naučit poslušnosti.

A konečně, někteří lidé mohou být motivováni touhou získat potěšení nebo zisk z utrpení zvířat. Lidé mohou například chovat zvířata, aby vydělali peníze, přestože jim nemohou poskytnout odpovídající potravu, přístřeší nebo lékařskou péči.

Týrání zvířat je nepřijatelné a nemělo by být tolerováno. Je důležité vzdělávat lidi o právech zvířat a důsledcích týrání zvířat. Je také důležité zajistit, aby ti, kteří jsou za zvířata zodpovědní, nesli za své činy odpovědnost.

Sérioví vrazi

Zajímavá je také studie od Wrighta a Hensleyho vydaná v roce 2003, která se zabývá životy sériových vrahů. Popisuje 5 příběhů, které mají společné některé znaky. Například zatímco ne každý, kdo týrá zvířata, se stane sériovým vrahem, tak téměř každý sériový vrah nejdříve týral zvířata.

Velmi často to bylo jako odpověď na ponižování své osoby u případů popsaných v této studii přicházela hrubost, násilí a ponižování ze strany alespoň jednoho z rodičů, vybíjel si na zvířatech svou frustraci a užíval si dominantní pocit.

Pro tyto vrahy bylo lehčí týrat zvířata a vybíjet si na nich agresi, protože objekt, se kterým se agrese pojila, se zdál být moc silný. Po zavraždění nebo mučení zvířat má dotyčný sériový vrah pocit zadostiučinění a uspokojení své agrese. Když mu zvířata neposkytovala už dostatečné uspokojení, začal týrat a zabíjet lidi.

Henry Lee Lucas

Jeden z popisovaných případů byl příběh muže jménem Henry Lee Lucas. Byl nejmladší z devíti dětí. Jeho matka ho neměla ráda a ponižovala jak Henryho, tak jeho otce. Nutila je, aby se dívali, jak má sex s jinými muži. Po smrti jeho otce se zesílila jeho nenávist k ženám.

Jeho matka ho ponižovala při každé příležitosti. V 10 letech ho milenec jeho matky naučil jak mít sex se zvířaty a ve 13 měl první pohlavní styk s ženou. Tato žena ho ale před koncem soulože donutila přestat, posmívala se mu a to ho poznamenalo.

Usoudil, že zabíjet zvířata a pak mít s nimi sex, je mnohem jednodušší. Poté ale začal zjišťovat, že se mu líbí i samotné zabíjení a začal bez důvodu zabíjet malá zvířata a stahovat je zaživa z kůže.

V 15 letech chtěl mít pohlavní styk s dívkou, která ho ale odmítla a on jí uškrtil. To byla jeho první vražda. Ve 47 letech byl zadržen za držení zbraně a přiznal také vraždy, které spáchal. Přesný počet obětí není znám, ale důkazy potvrzují minimální 69 obětí. Byl odsouzen k doživotí.