Testy osobnosti

Testovat lze v podstatě všechno. Není tudíž divu, že lidstvo začalo testovat i osobnost. A to i přesto, že je to velmi obsáhlý pojem, který lze těžko uchopit. To je také důvodem, proč testování osobnosti neprobíhá vždy bez problémů.

Každý člověk se podobá ostatním členům své společenské skupiny, ale zároveň se od nich odlišuje unikátním charakterem svých životních zkušeností. Nejvlastnějším znakem osobnosti je její jedinečnost, výlučnost a odlišnost od všech jiných osobností. Stejně jako neexistují dva jedinci s totožnými papilárními liniemi na prstech, tak je tomu i s osobností.

Jednotlivé vlastnosti mají různý význam. Jedny trvají krátce (může se přechodně objevit např. melancholický typ osobnosti, i když jinak jde o flegmatika nebo sangvinika), druhé jsou trvalejší (temperamentové vlastnosti), a některé se objevují jen v mezních situacích (reaktivní agrese). Tatáž vlastnost se vzhledem k situaci může u téhož člověka jevit různě.

Osobnost je uspořádaný souhrn dispozic vrozených (dědičnost) a získaných (prostředí, výchova a reakce na tyto vlivy), který určuje vlastní adaptaci jedince na prostředí. Tato organizace se vypracovává a neustále přetváří pod vlivem biologického zrání (věk, puberta, menopauza atd.) a osobnostních zkušeností (emoční a sociokulturní faktory). Stručně je osobnost soubor stálých prvků chování osoby, to, co ji charakterizuje a odlišuje od ostatních.

Něco o testování

Osobnostní testy jsou psychologické techniky vyšetřování nekognitivních stránek osobnosti (například sem patří temperament, osobní spokojenost, postoje, motivace, zájmy, hodnoty atd.).

Jsou odlišené od zkoušek znalostí, inteligence a schopností (což jsou kognitivní, poznávací složky osobnosti) a snaží se především postihnout emoční a konativní (tj. pudové a volní) aspekty osobnosti. Z jejich výsledku lze dělat závěry o struktuře osobnosti a jednotlivých složkách, jako jsou povahové vlastnosti, emocionalita, extraverze – introverze, odolnost vůči zátěži atd.

Při konstruování testů osobnosti vycházeli jejich autoři z různých teorií osobnosti. Jejich východiska byla často velmi rozdílná. Avšak většina obecně užívaných metod sloužících pro diagnostiku osobnosti dovoluje interpretace i z jiných než autorových teoretických pozic.

Testy osobnosti probíhají formou výpovědí vyšetřované osoby (v písemné či ústní podobě), zjišťováním výkonu nebo na základě projekce. Neexistují zde správné ani špatné odpovědi. Předpokladem je pravdomluvnost osoby.

Nejčastěji používané osobnostní testy jsou dotazníky (postojů, zájmů atd.) a projekční techniky.

Rozdělení osobnostních testů

Osobnostní testy dělíme na základě vnějších charakteristik jednotlivých metod na

• projektivní metody
• objektivní testy osobnosti
• dotazníky a posuzovací stupnice

Projektivní metody

Při užití projektivních technik se předpokládá, že osoba promítá obsahy svých duševních procesů navenek mimo sebe (často víceméně neuvědoměle, bezděčně), spatřuje a připisuje je jiným lidem, zvířatům, rostlinám, předmětům nebo různým dějům.

Projektivní metody se užívají k odhalení skryté či obtížně vyjádřitelné emoce jedince, které nejsou zjistitelné prostřednictvím přímého dotazování. Princip projekce předpokládá externalizaci (přenesení do vnějšku) chování a prožívání, přičemž projekční techniky jsou vlastně katalyzátorem a umožňují její průběh.

Během projekčních testů osoba interpretuje různé podněty a situace. Materiál v těchto testech není jednoznačný a umožňuje různé interpretace a přístupy. Většina projekčních technik však má určité nedostatky (např. nejednotná interpretace), které snižují jejich platnost. Mohou mít podobu verbální, grafickou (různé obrázky) a manipulační (testy volby).

Patří sem Rorschachův test (ROR). Rorschachova metoda je nejrozšířenějším projektivním testem a snad každý o ní slyšel například z televize. Rorschachův test se snaží zachytit a zobrazit osobnost v celé její šíři a komplexnosti. ROR je významný v diagnostice poruch procesů myšlení.

Test je tvořen deseti tabulemi, z nichž každá obsahuje víceméně symetrickou skvrnu, u které se jedinec zamýšlí nad tím, co by to mohlo být. Jeho použití v praxi nemá žádná omezení. Je vhodný pro psychopatologii a klinickou psychologii, ale lze ho užít i v dětské a sportovní psychologii, psychologii práce atd.

Další projektivní metodou je tématický apercepční test (TAT). TAT popisuje osobnost v celé šíři a týká se především sociálního přizpůsobení. Ukazuje některé z dominantních pudů, emocí, komplexů a konfliktů osobnosti a odhaluje potlačené tendence.

Test je užitečný pro interpretaci poruch chování, neuróz a psychóz. Testovanému jsou předloženy obrázky s nejednoznačnou situací. Úkolem je vytvořit ke každému obrázku příběh a popsat, co si aktéři na obrázku myslí a cítí. Test je používán převážně klinickými psychology.

Objektivní testy osobnosti

Objektivní testy osobnosti jsou metody, při kterých je testovaný vystaven úkolu nebo situaci, při jejímž řešení se v chování projeví jeho osobnostní rysy.

Typickým zástupcem je například Stroopův Color-Word Test (CWT). Stroopův Color-Word Test a je vhodný k zjišťování percepční zátěže, případně odolnosti vůči psychické zátěži. Test tvoří tři tabulky. Na první jsou černě vytištěna slova označující barvy.

Na druhé jsou barevné obdélníčky. A na třetí tabulce jsou slova označující barvy, ale slova neodpovídají barvě, kterou jsou napsána (např. slovo žlutý je vytištěno červeně). Úkolem testovaného je přečíst co nejrychleji první tabulku, pak co nejrychleji jmenovat barvy na druhé tabulce a nakonec číst třetí tabulku tak, že střídavě čte význam slova a barvu, kterou je vytištěno. Tento test slouží k testování pozornosti a jejímu výzkumu.

Dotazníky

Dotazníky jsou psychodiagnostické metody založené na subjektivní výpovědi vyšetřované osoby o jejích vlastnostech, citech, postojích, názorech, zájmech, způsobu reagování na různé situace atd. Zachycují například míru osobnostní autonomie, asertivity, životní spokojenosti, úzkosti, impulzivity atd.

Hlavním zástupcem je Big Five. Je to pětifaktorový model základních rysů osobnosti, jimiž jsou:

• otevřenost vůči zkušenosti
• svědomitost
• extroverze
• přívětivost a
• neuroticismus

Lze jej použít v klinické praxi, ale i v poradenství (např. výběr povolání, školní úspěšnost) a v personalistice při výběru pracovníků.

Dalším dotazníkem je Minnesotský multifázový osobnostní inventář (MMPI). Skládá se z 55 položek, které se týkají 26 oblastí, například celkového zdravotního stavu, sociálních vztahů, zaměstnání, vzdělání, fobií atd. MMPI patří mezi významné a často užívané psychodiagnostické metody.

Posuzovací stupnice

Posuzovací stupnice patří k nejčastěji používaným psychometrickým nástrojům. Mají velký rozsah použití, snadno se administrují i vyhodnocují.

Nejčastěji se využívají numerická stupnice (př. školní klasifikační stupnice 1-5), stupnice se slovními vzory (výborný – chvalitebný – dobrý – dostatečný – nedostatečný) a stupnice se slovním popisem. Patří sem například různé škály deprese, škála přizpůsobování, škála sociální atmosféry ve skupině atd. Tyto metody jsou hojně užívány v pracovním hodnocení.

Testy osobnosti nám pomáhají v personalistice, klinické praxi, poradenství a případně při nějakém výzkumném projektu. Jejich plný výčet by byl zcela mimo možnosti tohoto článku. A každým rokem vznikají nové.

Důležité je ale mít vždy na paměti, že žádné testy osobnosti nejsou neomylné, a proto by neměly sloužit jako hlavní a jediná diagnostická metoda. Vždy je vhodné použít kombinaci různých metod a osobního rozhovoru.

ZDROJE:

Blatný a kol. (2010). Psychologie osobnosti. Praha: Grada Publishing a.s.Sillamy, N. (2001). Psychologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.Svoboda, M. (1999). Psychologická diagnostika dospělých. Praha: Portál.

Šnýdrová, I. (2008). Psychodiagnostika. Praha: Grada Publishing a.s.