Terapeutická funkce pohádek

Představa pohody, klidu a televizních pohádek nebo pohádkových knížek. Pohádky prostě k životu životu neodmyslitelně patří. Ukazují na negativní vlastnosti, nebojácnost a odvahu hlavního hrdiny, ale také mohou pomáhat řešit nejrůznější situace.

Pohádky jsou součástí našich životů od pradávna. Jsou to příběhy, které se předávají z generace na generaci a nesou poselství naděje, odvahy a odolnosti.

A naděje je nesmírně důležitou emocí, protože pomáhá udržet si pozitivní přístup, když člověk čelí obtížným a náročným okolnostem. Dává sílu pokračovat v úsilí navzdory nepřízni osudu. Může také pomoci soustředit se na dané cíle a udržet si motivaci, i když se věci nevyvíjejí podle představ.

Jako původní žánr lidové slovesnosti se jedná o kratší fiktivní příběh, ve kterém vystupují nadpřirozené bytosti, jako čarodějnice, vodníci, čerti, víly, skřítci, draci nebo mluvící zvířata. Často se pohádky nemohou oddělit od mýtů a mohou se v nich zrcadlit skutečné historické události.

Obvykle zahrnují hrdinu nebo hrdinku, kteří se vydávají na cestu a čelí nepřízni osudu, než nakonec dosáhnou úspěchu. Během cesty se často setkávají s kouzelnými bytostmi, jako jsou draci, trollové a víly, a často se musí spoléhat na svůj důvtip a odvahu, aby překonali překážky.

Často obsahují morální ponaučení, například „pomalý a vytrvalý závod vyhrává“ nebo „je lepší být laskavý než krutý“. Lze je také využít k tomu, aby se děti naučily cenná ponaučení o životě, například o důležitosti přátelství nebo o důsledcích špatných rozhodnutí.

Díky naslouchání příběhům a pohádkám se posluchač od nejútlejšího věku učí vnímat žádoucí vlastnosti a normy dané kultury. Každá pohádka v sobě skrývá bohaté poselství moudrosti a poučení.

Klasické pohádky o Popelce, Sněhurce a Šípkové Růžence patří k nejoblíbenějším příběhům všech dob. Existuje však nespočet dalších příběhů z celého světa, které mají podobná témata a postavy. Mezi tyto příběhy patří například Žabí princ, Kocour v botách nebo Kráska a zvíře.

Pohádky jsou důležitou součástí naší kultury a mohou nám poskytnout cenné poučení o životě. Mohou nám pomoci rozvíjet empatii a porozumění a připomenout nám sílu naděje a vytrvalosti. Až tedy budete příště hledat dobrý příběh, proč nezkusit klasickou pohádku? Možná právě na jejích stránkách najdete cenné ponaučení.

Jejich cílem je především pobavit a poučit malé i velké posluchače či čtenáře. Pohádky mají pro děti silný emocionální náboj a zprostředkovávají jim mnoho informací o světě. Současně jsou prostředkem relaxace a pomáhají k rozvoji fantazie, obohacování slovní zásoby i utváření vlastních názorů a postojů.

Původně byly Pohádky určeny především dospělým. Teprve romantismus přetvořil tento žánr do poněkud méně drastičtější formy, kde vždy dobro vítězí nad zlem, a zaměřil jej na děti. Nejrůznější příběhy a pohádky začala využívat také psychoterapie a pomáhající profese, neboť byl zjištěn jejich pozitivní terapeutický účinek.

Co jiného může poskytnout nenásilnou intuitivní formou nové možnosti a řešení, než pohádka? Pro terapii se volí pohádky úměrně věku posluchačů a vždy tak, aby byl hlavní hrdina stejného věku jako dítě a zažíval podobné problémy. Děj příběhu by měl být reálný – nemocnice, domov či škola.

Mezi hlavní výchovné cíle psychologické pohádky patří:

• rozšířit chování dítěte prostřednictvím pohádkového hrdiny
• dokázat řešit problém a možnost jak jej překonat
• naučit se, jak využít svých schopností při řešení problému

Terapie pohádkou

Pohádková terapie je forma psychoterapie, která využívá příběhy a postavy z pohádek a folklóru, aby klientům pomohla prozkoumat a řešit jejich problémy. Funguje tak, že pomáhá klientům identifikovat témata a vzorce, které se v příbězích nacházejí, a ty pak aplikovat na jejich vlastní život. „Rozbalením“ příběhu mohou klienti získat vhled do svých vlastních emocí, přesvědčení a vzorců chování.

Příběhy používané v terapii pohádkami lze nalézt v knihách, filmech a dokonce i v televizních pořadech. Mezi nejčastěji používané pohádky patří „Popelka“ (Tři oříšky pro Popelku se natáčely na zámku Moritzburg), „Malá mořská víla“, „Sněhurka“ a „Kráska a zvíře“. Každý z těchto příběhů má svá vlastní jedinečná témata a postavy, které lze využít k tomu, aby lidé mohli pracovat se svými problémy.

Knížky je navíc možné koupit a také zapůjčit v mnoha knihovnách. Vybrané knihovny je možné díky jejich interaktivnímu a vzdělávacímu prostředí navštívit, když člověk neví, kam v zimě s dětmi v Praze.

Pohádkovou terapii lze využít k pomoci lidem všech věkových kategorií, včetně dětí a dospívajících. Lze ji také využít k řešení různých problémů, jako jsou úzkost, deprese, vztahové problémy a traumata. Zvláště užitečná je pro ty, kteří se snaží najít smysl svého života.

Jednou z hlavních výhod pohádkové terapie je, že je neohrožující a nekonfliktní. Umožňuje klientům prozkoumat své pocity a přesvědčení v bezpečném a podpůrném prostředí. Příběhy také pomáhají klientům propojit se s jejich emocemi a smysluplněji porozumět vlastním prožitkům.

Pohádková terapie je stále relativně novým oborem, ale získává na popularitě, protože stále více odborníků na duševní zdraví si uvědomuje její potenciál. Pokud daná osoba hledá nový způsob léčby, měla by zvážit možnost vyzkoušet pohádkovou terapii.

Průběh terapie

Průběh terapie pohádkou/příběhem

1. Úvod – seznámení, zábava, kreativita, uvolnění.
2. Terapie pohádkou – čtení vhodné terapeutické pohádky. Následuje diskuse, kdy se děti vciťují do postavy hlavního hrdiny.

Poté následuje aktivní terapeutické zpracování vyprávěných pohádek a příběhů:

• slovní asociace
• převyprávění příběhu
• přetváření nebo dotváření textu
• zamyšlením se nad textem, sdělováním, co lidi zaujalo, dítě se může též podněcovat k dalšímu zamyšlení nejrůznějšími otázkami
• vymyšlením nového obsahu na téma předložené příběhem nebo prostřednictvím jiné expresivní terapie, například:
• dramatizace příběhu
• výtvarné ztvárnění (kresba, malba, koláž, modelování,…)
• vyjádření hudbou (zpěvem, instrumentálně) nebo rytmem

Pohádkový příběh sám o sobě problémy dítěte neodstraní, ale slouží jako vzor, podle něhož si dítě může přivlastnit určité řešení.

Na důležitost pohádkových příběhů upozorňuje v rámci pozitivní psychoterapie také Peseschkian. Ten pohádkový příběh přirovnává k zrcadlu, ve kterém se dítě poznává. Ukáží možnosti řešení konfliktní situace, stojí mezi terapeutem a pacientem jako filtr a zabraňují, aby měl pacient nežádoucí pocit útoku na sebe.

Peseschkian považuje pohádku za prostředníka mezi kulturami. Pohádky posluchačům ukazují určitou kulturu a její modely myšlení. Příběhy navíc podněcují fantazii, nabízení alternativy a velmi často ukazují jiný úhel pohledu.

Kdo byl Peseschkian?

Nossrat Peseschkian byl světově uznávaný íránský psycholog, psychoterapeut a autor, který se významně podílel na rozvoji psychoterapie v Íránu. Narodil se v roce 1940 v íránském Mašhadu a většinu života strávil v Německu, kde se stal jedním z předních odborníků na psychoterapii a psychologii.

Peseschkianova práce se zaměřuje na integraci východních a západních psychologických přístupů a teorií. Je autorem řady knih, například „Umění psychoterapie“ a „Umění být člověkem“, a je autorem rozsáhlých publikací na témata jako psychoterapie a psychosomatická medicína. Je také známý popularizací učení psychiatra íránského původu Sigmunda Freuda.

Rovněž měla významný dopad na psychické zdraví Íránců žijících na Blízkém východě a posloužila k překlenutí propasti mezi východní a západní psychologií. Měl také zásadní vliv na rozvoj psychoterapie v Íránu a zasazoval se o holističtější přístup k péči o duševní zdraví a psychologickému léčení.

Byl také vášnivým obhájcem práv zdravotně postižených. Jako první zavedl koncept „individuální rehabilitace“, který se zaměřuje spíše na vlastní schopnosti a silné stránky jedince než na jeho postižení, aby podpořil větší nezávislost a kvalitu života.

Byl držitelem řady ocenění, včetně německé národní ceny za přínos psychologii a mezinárodní ceny Íránsko-americké psychologické asociace za práci při podpoře rozvoje psychoterapie v Íránu. Byl také členem Americké psychologické asociace a Mezinárodní asociace pro psychoterapii.

Jeho práce pomohla utvářet moderní psychoterapii a psychologii a měla hluboký dopad na život Íránců na Blízkém východě. Je inspirací pro všechny, kdo se snaží zlepšit psychické zdraví jednotlivců a překlenout propast mezi východní a západní psychologií.