Smysl života podle V. E. Frankla

“Každý dokáže nést břemeno, jakkoliv těžké, dokud se nesetmí. Každý dokáže dělat svoji práci, jakkoliv těžkou, jeden den. Každý může žít sladce, trpělivě, zamilovaně, skromně – dokud nezapadne slunce. A v tom spočívá skutečný smysl života.“ – Stevenson Robert Louis

V životě snad každého člověka přijde den, kdy se zamyslí nad vlastním životem a začne se ptát po jeho smyslu. Ať už jsou okolnosti, ve kterých se člověk takto ptá, jakékoli, vždy pociťuje tíži a naléhavost této otázky, která se dotýká samotných základů jeho existence.

Otázka smyslu života

Někdo se obrací o radu k filosofům či k náboženství a začíná číst duchovní literaturu, někdo vyhledá psychoterapii.

Otázku smyslu života je možné pojmout z mnoha různých pohledů. Podle Tavela (2007) existuje až 170 různých definic!

Obecně však platí, že v západní psychologii je tato kardinální otázka lidského života spjata především se jménem vídeňského lékaře Viktora E. Frankla (1905 – 1997), zakladatele tzv. logoterapie.

Viktor E. Frankl

Frankl byl židovské národnosti, a proto i on v době druhé světové války na vlastní kůži poznal hrůzy holokaustu. Ačkoli mohl včas uprchnout do zahraničí, kvůli svým blízkým zůstal ve Vídni a snášel s nimi jejich osud.

On i celá jeho rodina byli posléze transportováni do koncentračních táborů. Jeho rodiče, stejně jako jeho žena tam zahynuli. On sám své zážitky vylíčil především v knize „…a přesto říci životu ano“.

„My všichni, kdo jsme tisícerými šťastnými náhodami nebo Božími divy (nazývejte si to, jak chcete) z toho vyvázli životem, my to víme a můžeme klidně říci: ti nejlepší se nevrátili!“ V. E. Frankl.: …a přesto říci životu ano

Frankl, podobně jako mnozí jiní mladí lékaři v meziválečné Vídni, byl ovlivněn Freudovou psychoanalýzou. Záhy však naráží na freudovský redukcionismus. Ten chce vidět člověka především jako pudovou bytost a de facto mu tak odpírá dimenze, které jsou specifické právě jen člověku.

Hledá proto inspiraci u Alfreda Adlera, bývalého Freudova žáka. Ani Adlerův koncept individuální psychologie ho však neuspokojuje. U obou totiž chybí to, co se jemu samému zdá zásadní – orientace na duchovní stránku člověka.

Po druhé světové válce proto zakládá vlastní školu, tzv. logoterapii, která bývá dodnes nazývána „třetí vídeňskou školou psychoterapie“.

Logoterapie

V knize Vůle ke smyslu Frankl uvádí, že „cílem logoterapie je odblokovat vůli ke smyslu života“. Nejčastěji se setkával s tím, že lidé přemýšleli o smyslu života, zatímco podle Frankla je zcela jasné, že „je to sám život, který klade člověku otázky“.

Paradoxně tím, že se vzdáváme touhy po „svobodě od„, bereme si „svobodu k“ rozhodnutí pro svůj jedinečný a neopakovatelný životní úkol.

Logoterapie se rozvíjela v kontextu extrémního utrpení, deprese a smutku, a tak není překvapivé, že se Frankl zaměřuje na východisko z těchto věcí. Jeho zkušenost mu ukázala, že život může být smysluplný a naplňující i navzdory nejtěžším okolnostem.

Na druhou stranu také varuje před honbou za hédonistickými požitky, protože má tendenci odvádět člověka od hledání smyslu života.

Franklovy zásady

Co vidí Frankl na člověku jako zásadní? Je to právě jeho duchovní rovina. Zatímco pro Freuda bylo nevědomí především zásobárnou nevědomých pudových sil, Frankl zde vidí nejen pudy, ale také nevědomou duchovnost.

Člověk není pouze loutkou svých pudových sil, ale je také schopen aktivně převzít rozhodování o svém životě do vlastních rukou.

„Hledání smyslu v lidském je primární hnací silou, nikoli „sekundární racionalizací“ pudových sil. Tento smysl je jedinečný a zvláštní tím, že každý člověk jej musí a může naplnit sám. Jen tehdy nabývá významu, který uspokojí vůli ke smyslu.“ V. E. Frankl: Člověk hledá smysl

Smysl života podle Frankla

Jak definovat „smysl života“? Frankl sám definici nenabízí, ale snad bychom v jeho intencích mohli říci, že smysl zde znamená realizaci transcedencích (tj. jednotlivce přesahujících) hodnot. Hodnoty jsou zde klíčovým pojmem.

Frankl nabízí jejich následující dělení: zážitkové, tvůrčí a postojové. Příkladem zážitkové hodnoty může být láska, u tvůrčí umělecké dílo. Hodnoty postojové můžeme v našich dějinách nalézt třeba u disidentů, kteří často obětovali své profesní kariéry, ale udrželi si vlastní náhled na život.

Pro rozpoznání jakéhokoli smyslu života hraje klíčovou roli svědomí. Frankl ho nazývá orgánem smyslu. Je to podle něj „intuitivní schopnost najít jednorázový a jedinečný smysl, který se skrývá v každé situaci.“.

Franklův model hledání smyslu života

Ačkoli práce Viktora Frankla o smyslu jistě není nejaktuálnější, položila základy výzkumu smyslu, který probíhal v následujících desetiletích.

Frankl svůj přístup ke smyslu a terapii pro léčbu nedostatku smyslu vyvinul již před druhou světovou válkou, ale zdokonalil jej během své zkušenosti v nacistických koncentračních táborech.

Jeho přelomové dílo o logoterapii a zkušenostech z táborů nese z dobrého důvodu název „Člověk hledá smysl“ – hlavní myšlenkou jeho teorie je, že lidé jsou poháněni touhou po smyslu.

Na základě této myšlenky vytvořil Frankl tři základní složky své filozofie:

• Každý člověk má zdravé „jádro“.
• Každý jedinec má vnitřní zdroje k tomu, aby své zdravé vnitřní jádro „používal“.
• Život nabízí každému jedinci cíl a smysl, ale nikomu nedluží štěstí nebo naplnění.

Frankl dále navrhl, že smysl života lze objevit třemi způsoby:

• Vytvořením díla nebo splněním nějakého úkolu.
• Tím, že něco plně prožijeme nebo někoho milujeme.
• Postojem, který člověk zaujme k nevyhnutelnému utrpení.

Ačkoli je utrpení nevyhnutelnou součástí života, Frankl nás vybízí, abychom se vyžívali ve schopnosti vybrat si, jak na utrpení reagovat. Prožívání utrpení nás totiž může skutečně nutit k nalezení smyslu, který bychom jinak neviděli, v závislosti na tom, jak na něj reagujeme.

Franklova práce, ačkoli je průkopnická, nepronikla tak hluboko do vnitřního fungování smyslu, jak by někteří badatelé chtěli. Několik výzkumníků v rámci pozitivní psychologie i mimo ni má vlastní pohled na smysl.

Člověk hledá smysl – Viktor E. Frankl

Tato kniha, která je stěžejním dílem Franklova modelu smyslu, mění život mnoha lidem, kteří ji čtou. Kniha napsaná formou memoárů provází čtenáře Franklovými zážitky ze čtyř koncentračních táborů včetně nechvalně proslulé Osvětimi.

Frankl si vytrpěl víc, než si většina z nás kdy vytrpí, mimo jiné ztratil rodiče, bratra a těhotnou manželku. Díky zkušenostem s tak obrovskou bolestí vytvořil teorii smyslu, která položila základy pro desítky let výzkumu a inspirovala miliony čtenářů, aby sami hledali smysl.

První část této knihy je převážně popisem Franklových zkušeností z táborů v letech 1942-1945, zatímco druhá část se věnuje jeho teorii: logoterapii. V průběhu celé knihy budou čtenáři předkládány důkazy a anekdoty, které ukazují, jak mocná může být volba způsobu reakce na utrpení.