Separační úzkost

Sotva máma odejde, děťátko vyvádí, jakoby ji už nemělo spatřit. I přes naše snahy jej uklidnit však miminko stále křičí a nedá se utišit. Prochází obdobím, které se nazývá separační úzkost.

K separační úzkosti dochází v kojeneckém období, přesněji asi kolem 8. měsíce života. Jedná se o strach dítěte, že jej osoba, která o něj pečuje (nejčastěji matka), opustí a nechá napospas životu.

Tento jev má svou biologickou funkci – dítě by bez někoho, kdo se o něj stará, nepřežilo. Matka, krom toho že dítě kojí a poskytuje mu tak potravu, zajišťuje i zázemí, pocit bezpečí a jistoty. Vztah k matce také tvoří základ pro další interpersonální kontakty.

Vytvoření stabilního prostředí a vědomí dítěte, že se má kam vrátit, je nutné pro vznik důvěry v matku, později v další lidi a nakonec i v sebe samého. To všechno jsou důvody, proč na tomto vztahu tolik záleží.

Proces separace Margaret Mahlerové

Margaret Mahlerová popsala proces diferenciace probíhající u dětí od narození až do tří let. Jeho součástí je také proces separace neboli individuace, který rozdělila do několika fází. Tyto fáze trvají celkem od 4. měsíce do 3. roku života.

V první fázi zvané diferenciace dítě začíná rozpoznávat tvář matky od tváří jiných lidí. Může se objevit strach z cizích osob. K separační úzkosti dochází ke konci tohoto období.

V následující fázi je separační úzkost na svém vrcholu. Dítě potřebuje mít matku neustále u sebe nebo ji alespoň slyšet. Na druhé straně se často vydává na průzkum okolí, klidně i pryč z matčina dohledu.

Po chvíli se však vždy vrátí, aby se ujistilo, zda je vše v pořádku a zda o své zázemí nepřišlo. S každým měsícem je dítě asi o jednu třetinu metru odvážnější.

Delší odloučení dítěte od matky (byť by trvalo jen pár dní) může způsobit pozastavení vývoje nebo jeho návrat do nižších stádií.

V další fázi dosahuje separační úzkost dalšího vrcholu. Dítě je na matce stále závislé, ačkoli jeho chování tomu příliš nenasvědčuje (bije ji, je trucovité apod.).

Konečně poslední fází je stadium individuace. Dítě již navazuje vztahy s dalšími lidmi a je více odolné vůči frustraci, takže se snáze vyrovná s matčinou nepřítomností.

Teorie Melanie Kleinové

Vztahem matky a dítěte se zabývala také Melanie Kleinová. Podle ní se dítě nemůže smířit s představou, že je na matce závislé. Závislost v něm vyvolává negativní pocity, kterým se brání pomocí manické obrany.

Manická obrana funguje podobně jako obranný mechanismus popření. Dítě ignoruje důležitost matky a její nenahraditelnost. Nevěří, že se bez ní neobejde. Touží ji vlastnit.

Nabízí-li matka dítěti lásku, ale nikdy mu ji nedopřeje, může u něj vyvolat závist. Takové dítě se už nesnaží matce zavděčit ani ji získat, naopak si přeje ji znehodnotit, ponížit a zkazit.

Kleinová předpokládala, že se pocit závisti vyskytuje s větší pravděpodobností u dětí se silným agresivním pudem. Její následovníci se však domnívají, že závist je důsledek rozporuplného chování rodičů.

Období separační úzkosti je tedy záležitostí velice náročnou, pro zdravý vývoj dítěte však nevyhnutelnou a nutnou. Návštěva jeslí se v tomto věku příliš nedoporučuje, pouze v případě, že se pak matka zbývající část dne dostatečně věnuje dítěti a naváže s ním tak potřebný vztah.

Některé teorie však tvrdí, že se dítě upíná pouze na matku jen v naší kultuře. V jiných (např. v afrických kmenech) se upíná spíše na blízkou skupinu lidí. Potřeba bezpečí a stabilního prostředí je ovšem nezbytná pro jakékoliv dítě kdekoliv na světě.

Vývoj dítěte

Výchova dítěte je jednou z nejvíce obohacujících a zároveň nejnáročnějších rodičovských zkušeností. Sledovat, jak dítě roste a vyvíjí se v samostatného jedince, je cesta plná radosti, zklamání a spousty lásky.

Vývoj dítěte je složitý proces, který zahrnuje fyzický, kognitivní, emocionální a sociální růst. Každá z těchto oblastí je důležitá pro celkový vývoj dítěte a každá z nich přispívá k tomu, kým se dítě stane v dospělosti.

Fyzický vývoj zahrnuje růst svalů, kostí a dalších tělesných znaků dítěte. Patří sem hrubá motorika, jako je běhání, skákání a házení, i jemná motorika, jako je psaní a používání nůžek. Může sem patřit také fyzické zdraví, například zdravé stravovací návyky a pravidelný pohyb.

Kognitivní vývoj zahrnuje schopnost dítěte myslet a uvažovat. Patří sem řešení problémů, rozvoj jazyka a schopnost zapamatovat si a zpracovávat informace. Může sem patřit také tvořivost, představivost a porozumění okolnímu světu.

Emoční vývoj zahrnuje schopnost vyjadřovat a zvládat emoce. Patří sem schopnost rozpoznávat a chápat emoce druhých a také schopnost vyjadřovat a zvládat vlastní pocity. To je důležitá součást učení se interakci s ostatními lidmi a může to také pomoci fyzickému a kognitivnímu rozvoji.

Sociální rozvoj zahrnuje učení se, jak pozitivně komunikovat s ostatními lidmi. To zahrnuje dovednosti, jako je spolupráce, komunikace a respekt k ostatním. Zahrnuje také učení, jak navazovat a udržovat přátelství, a také schopnost komunikovat s rodinou a dalšími dospělými.

Vývoj dítěte je nepřetržitý proces, který začíná narozením a pokračuje až do dospívání a dospělosti. Je důležité, aby si rodiče byli vědomi vývoje svého dítěte a poskytli mu bezpečné a podpůrné prostředí pro jeho růst a učení.

Se správným vedením a podporou může dítě růst a vyvíjet se ve zdravého a úspěšného dospělého člověka.

Zajímavosti – vývoj dítěte

Vývoj dítěte je fascinující téma, které lze zkoumat různými způsoby. Vývoj dítěte je od okamžiku početí cestou růstu a změn.

• Je důležité si uvědomit, že ještě před narozením má dítě schopnost rozpoznat hlas své matky. Přibližně ve 20. týdnu těhotenství dokáže dítě rozpoznat hlas své matky a v reakci na něj se začne pohybovat.

• Děti se rodí s více než 100 miliardami neuronů v mozku. To jim umožňuje učit se a rozvíjet dovednosti a vytvářet si vzpomínky.

• Novorozenci vidí tvary, vzory a barvy. I když se jejich zrak stále vyvíjí, novorozenci dokáží rozpoznat tvary, vzory a barvy a reagovat na ně.

• U novorozenců se během prvních týdnů života začíná rozvíjet hmat. Dotek je důležitým faktorem, který pomáhá miminkům vytvořit si vazbu s pečovateli.

• Děti začínají krátce po narození rozpoznávat pachy. Miminka jsou schopna rozpoznat a reagovat na vůni mateřského mléka i na jiné známé pachy, například na otcovu kolínskou.

• Miminka dokáží krátce po narození rozpoznat zvuk svého jména. Studie prokázaly, že novorozenci dokáží rozpoznat své vlastní jméno a reagovat na něj otočením hlavy.

Problémy během vývoje

Vývoj dítěte je důležitým procesem v životě dítěte, přesto se v tomto období mohou vyskytnout různé problémy. Ačkoli je každé dítě jedinečné, některé problémy mohou být společné.

Jedním z běžných problémů, které se mohou během vývoje dítěte objevit, je nedostatek sebeúcty. Jak děti vyrůstají, jsou obklopeny mnoha vnějšími vlivy, a pokud se necítí bezpečně nebo oceňovány, může se u nich vyvinout nízké sebevědomí.

To se může projevovat mnoha způsoby, například obtížemi při navazování přátelství, nedostatkem sebedůvěry a obtížemi při vyjadřování svých pocitů.

Dalším častým problémem jsou potíže s komunikací. To může být obzvláště problematické pro děti, které se učí používat jazyk nebo které své verbální dovednosti teprve rozvíjejí. Potíže v komunikaci mohou vést k frustraci, zmatku a dokonce k pocitu izolace.

Problémy s chováním jsou také častým problémem během vývoje dítěte. Zatímco některé projevy chování jsou typické pro věk a vývoj dítěte, jiné mohou být známkou hlubšího problému. Mezi tato chování mohou patřit agresivní výbuchy, vzdor a potíže s plněním pokynů.

Častým problémem během vývoje dítěte jsou také poruchy učení. Poruchy učení mohou zahrnovat problémy se čtením, psaním, matematikou nebo dokonce s jazykem. Tyto poruchy mohou dítěti ztěžovat udržení kroku ve škole a mohou mít negativní dopad na jeho sebevědomí.

Vývoj dítěte může být obtížný proces a může v něm vzniknout mnoho potenciálních problémů. Vhodným zásahem a podporou však lze tyto problémy řešit a podpořit děti v jejich rozvoji.

Je důležité si uvědomit, že žádné dítě není stejné a že každé dítě se bude vyvíjet svým vlastním tempem. S trpělivostí a pochopením mohou děti dosáhnout svého plného potenciálu.

ZDROJE:

Langmeier, J., & Krejčířová, D. (1998). Vývojová psychologie. Praha: Grada PublishingPlháková, A. (2006). Dějiny psychologie. Praha: Grada Publishing

Vágnerová, M. (2005). Vývojová psychologie I. Praha: Karolinum