Schizoidní porucha – jak ji rozpoznat a léčit?

Hlavní projev této poruchy je distancování od okolí a stáhnutí do svého vnitřního světa samoty nebo fantazie. Jedinec se snaží uzavírat do sebe, protože nerozumí lidem kolem něj. Ne každý samotář však trpí schizoidní poruchou osobnosti.

Základní charakteristikou této poruchy osobnosti je neschopnost vytvářet vztahy s druhými smysluplnou cestou. Hlavním bodem chování těchto lidí je tedy vyhýbání se vztahům a žití ve společnosti. 

Navíc po vytváření přátelských nebo milostných vztahů ani netouží. Společnost druhých jim nechybí. Obtížně se orientují v potřebách druhých, pokud nejsou v souladu s jejich vlastními. Jejich cílem není ani tak distancování se od lidí, protože by je neměli rádi, jako spíš tendence stáhnout se do sebe, aby neublížili své osobě ani nikomu z okolí. 

Vychází z přesvědčení, že ostatní lidé jim nemají co nabídnout. Vystačí si sami, zatímco ostatní lidé by jim mohli ublížit nebo je využít.

Co je schizoidní porucha osobnosti

Jedinci se schizoidní poruchou osobnosti (SPD) zřídka vyhledávají sociální aktivity nebo se jich aktivně účastní, a to i v případě, že je to v jejich vlastním zájmu. Často se zdá, že jim chybí schopnost nebo motivace navazovat kontakty s ostatními, raději zůstávají odtažití a asociální a mají jen málo blízkých vztahů, pokud vůbec nějaké.

Schizoidní porucha osobnosti je typem poruchy osobnosti, která se vyznačuje:

• výrazným nezájmem o mezilidské vztahy
• emočním chladem
• apatií
• sociální izolací
• omezenou schopností vyjadřovat emoce
• uzavřeným chováním

Lidé s SPD mohou být také emocionálně odděleni od svých vlastních pocitů, prožívají jen malou nebo žádnou radost ze života a projevují omezenou škálu výrazů obličeje. 

Takoví jedinci mohou někdy vypadat, že postrádají celou škálu emocí, a ostatní je mohou vnímat jako odtažité, vzdálené a samotářské. Při rozhovoru mohou projevovat jen omezené emoce a často nemají zájem o navazování vztahů nebo smysluplných vazeb s lidmi. 

Tento nezájem se může vztahovat i na jejich rodiny, u kterých nemusí projevovat žádné dojetí nad úspěchy nebo prohrami.

Kromě nezájmu o společenské aktivity a vztahy se u osob s SPD mohou projevovat i další kognitivní a emoční příznaky, jako jsou: 

• nepřiměřené nebo zúžené emoční reakce
• potíže s interpretací nebo rozpoznáváním sociálních signálů
• nezájem o společenskou slušnost nebo konvenční chování
• potíže s rozpoznáváním pocitů a potřeb sebe i druhých
• potíže s vyjadřováním myšlenek a pocitů
• potíže s navazováním blízkých přátelství nebo intimních vztahů

Fyzicky se mohou vyhýbat očnímu kontaktu, když mluví, a mohou se zdát nereagující nebo lhostejní ke společenskému prostředí. 

Pokud je SPD diagnostikována, léčba se obvykle zaměřuje na kognitivně-behaviorální terapii. Cílem tohoto přístupu je pomoci člověku s SPD naučit se rozpoznávat a účastnit se sociálních situací, kterým se možná vyhýbal, a také lépe vyjadřovat emoce. 

K tomu, aby se osoby s SPD více zapojovaly do sociálních situací, zlepšily svou emoční regulaci a zmírnily pocity odcizení, mohou být použity také léky. Se správnou podporou a terapií mohou jedinci s SPD vést plnohodnotný život a pracovat na vytváření smysluplných vztahů s ostatními.

Typické chování

Podle poslední verze Mezinárodní klasifikace nemocí jsou typickými projevy schizoidní poruchy osobnosti především stáhnutí do vlastního nitra na úkor činností ve společnosti ostatních. 

S tím souvisí i problém uznávání a respektování společenských norem a pravidel, které neslouží okamžitému uspokojování základních potřeb. Pro dosažení duševní pohody často popírají existenci okolí a unikají do svého světa fantazie. 

Omezení se objevují i v citové rovině, kdy jedinci mají problém s prožíváním radosti a všeobecně vyjadřováním jejich aktuálního citového rozpoložení. Dále se objevuje lhostejnost ke kritice, pochvale a celkově k projevům ostatních lidí. Utíkání před okolním světem a uzavírání do svého vlastního nitra s sebou často přináší i pocity deprese a osobní tísně.

Není však pravda, že každý, kdo občas zatouží po chvíli o samotě, je schizoidní. Téměř všichni touží po chvílích samoty. Někteří častěji, jiní méně. To však neznamená, že je něco v nepořádku. K diagnostikování schizoidní poruchy osobnosti musí jedinec vykazovat více typických projevů, než jen občasné upřednostnění vlastního světa před společností ostatních.

Podobné, ale přece jiné

Schizoidní porucha osobnosti svými projevy připomíná některé další nemoci. I přes některé společné znaky se však jedná o různé problémy. Podobné chování můžeme pozorovat u depresivních poruch, anxiózní (vyhýbavé) osobnosti nebo Aspergerova syndromu, který se dříve nazýval „schizoidní porucha v dětství“.

Depresivní poruchy jsou definovány především podle výrazné, dlouhotrvající deprese. Na to navazuje snižování hodnoty vlastní osobnosti proti ostatním. U schizoidní poruchy se deprese mohou, ale nemusí dostavit. A zcela jistě nejsou deprese hlavním příznakem. Jedinci trpící schizoidní poruchou navíc svoji osobnost doceňují. Jsou si pravděpodobně vědomi jistého odlišení od ostatních, ale nevidí v sobě něco méněcenného.

Anxiózní jedinci se zase projevují odstupem od lidí. Nenavazováním a neudržováním vztahů. To je typické i pro schizoidní jedince. Co však tyto případy odlišuje, je důvod takového chování. 

Schizoidní jedinci po společnosti a vztazích s druhými netouží, proto je nevyhledávají. Anxiózní jedinci se společnosti vyhýbají proto, že mají ze společnosti strach, trpí pocity úzkosti a vlastní neschopnosti.

Aspergerův syndrom patří mezi poruchy autistického spektra. Narozdíl od schizoidní poruchy osobnosti mezi typické projevy jedinců s Aspergerovým syndromem patří snížená schopnost „číst“ neverbální signály těla, omezené opakující se zájmy, opakující se chování a často i zvýšená inteligence. Společnou charakteristikou je udržování odstupu od lidí a problém s navazováním kontaktů a vytvářením vztahů.

Příčiny vzniku

Hlavními příčinami vzniku a rozvoje této poruchy jsou biologické a sociální vlivy. 

Pojem biologické vlivy zahrnuje vrozené nebo zděděné charakteristiky daného jedince. U této poruchy se jedná například o neschopnost plně prožívat své pocity. Hlavně ty kladné jako radost, štěstí a úspěch. 

V sociální rovině je důležitá především rodina jedince. Jakékoliv rodinné problémy hlavně během dětství a dospívání dítěte mohou jedince trvale ovlivnit. Často se stává, že dítě některé způsoby chování nebo řešení situací od rodičů „odkouká“ a poté je opět uplatňuje i ve svém životě. Zvýšená pravděpodobnost onemocnění je i v rodinách, kde jeden z rodičů trpí schizofrenií. V celé populaci se jedná přibližně o 0,5 až 1% lidí.

Co s tím?

Schizoidní chování a prožívání se projevuje již v průběhu individuálního vývoje osobnosti a bez odborné péče přetrvává poměrně neměnné po celý život jedince. 

Tato porucha, na rozdíl od některých jiných, svým působením negativně ovlivňuje především narušeného jedince. Tomu je znemožněno sociální začlenění, plnohodnotný společenský život a v krajních případech tato porucha zamezuje i ve vytváření přátelských a milostných vztahů. Na druhou stranu se, podobně jako většina poruch, i tato dá pomocí léků a terapie zmírnit natolik, aby byl jedinec schopen relativně běžného života bez velkých omezení.

Mezi používané terapeutické techniky patří nácvik sociálních interakcí a komunikace, zlepšování sociálních dovedností, uvědomování si svých problémů i problémů ostatních, vytváření schopnosti empatie s ostatními, skupinová sezení zaměřená na socializaci jedinců, identifikace a následný popis svých emocí apod.