Pyromanie – co to je, příčiny a projevy v běžném životě

Milují oheň a všechno s ním spojené, fascinuje je vůně ohně a pohled na plameny olizující polena by vydrželi celou věčnost. Rádi ohně zapalují. Řeč je o pyromanech, lidech, kteří se kvůli zapalování ohňů dostávají do střetu se zákonem. Co to je pyromanie a jaký je život tzv. pyromanů? 

Pyromanie je porucha charakterizovaná nepřekonatelným nutkáním zakládat požáry, aby se člověk vyrovnal s těžkými emocemi. Je považována za poruchu kontroly impulzů a souvisí s dalšími duševními poruchami, jako je obsedantně-kompulzivní porucha. Lidé s pyromanií mají nekontrolovatelné nutkání zakládat ohně, kterému lze jen obtížně odolat. Po založení ohně často zažívají silný pocit úlevy nebo potěšení.

Co to vlastně pyromanie je?

Pyromanie se společně s několika dalšími poruchami řadí do návykových a impulzivních poruch. Návykové a impulzivní poruchy tvoří svoji zvláštní skupinu, protože se nikam nehodí. A navíc ani samy navzájem nemají mnoho společného. Všechny se však shodují v základní definici.

Charakteristickými znaky této skupiny poruch (a tím i pyromanie) je opakování činů, které nemají žádnou racionální motivaci, nemohou být ovládány a působí svým nositelům nebo jejich okolí škody na majetku nebo na životě. Před provedením této činnosti postupně narůstá napětí a vzrušení, které se během činnosti a po ní mění na pocity libosti a uspokojení.

V případě pyromanie je základní charakteristikou zakládání požárů bez zjevného motivu. Pyromani před svým motivem pociťují neodolatelné nutkání, kterému se nedá vzdorovat a které se následně po založení požáru mění v úlevu. Často je pyromanie spojena se snížením intelektu, sexuální dysfunkcí nebo erotickými fantaziemi spojenými s ohněm a plameny.

Pyromanie obvykle začíná v dětství nebo na počátku dospívání. Odhaduje se, že pyromanií trpí přibližně 1-2 % populace.

Ne vždy je to pyroman

Patologických pyromanů bývá nalezeno mezi pachateli žhářství jen malé procento. Do pyromanie se totiž nezařazuje zakládání požárů spojené s jinými onemocněními. 

Mezi další zakladatelé požárů mohou patřit osoby:

• s disociální poruchou osobnosti
• poruchou osobnosti
• schizofrenií
• organickou duševní poruchou 
• osoby v intoxikaci alkoholem nebo jinou psychoaktivní látkou

Výjimkou nejsou ani požáry zakládané jako akt msty nebo jiného zamýšleného chování. Založení požáru tedy nemusí být nutně projev ukazující na patologické zakládání požárů.

Pyromanie se také může projevit o vánočních svátcích, kdy je oheň součástí mnoha domácností.

Příčiny a projevy

První projevy se objevují již v dětském nebo adolescentním věku. A jako neměnné přetrvávají do dospělosti. Přesné příčiny této poruchy dosud nejsou známy. Podle některých odborníků můžeme rozlišit faktory ovlivňující pravděpodobnost vzniku pyromanie. Takové faktory můžeme dělit na:

1. vztažené k osobě
2. vztažené k prostředí

Mezi individuální příčiny můžeme zařadit například:

• osobnostní charakteristiky
• touhu po pozornosti
• neschopnost vycházet s jinými lidmi
• problémy ve škole
• šikanování
• sexuální zneužívání 

Mezi ovlivňující faktory pocházející z prostředí se řadí především sociální zázemí rodiny, funkčnost rodiny či prožití nebo svědectví požáru.

Mezi psychologické faktory, o nichž se předpokládá, že jsou s pyromanií spojeny, patří:

• potíže s vyjadřováním emocí
• špatná kontrola impulzů 
• pocit osamělosti nebo izolace od společnosti

Mezi faktory prostředí, které mohou být spojeny s pyromanií, patří:

• vystavení ohni
• zakládání ohně v dětství
• svědectví nebo prožití traumatické události zahrnující oheň
• zanedbávání ze strany rodičů
• nedostatek pozitivní zpětné vazby
• pocit životní bezmoci

Biologické faktory mohou zahrnovat:

• neurobiologickou nerovnováhu
• genetickou predispozici
• fyziologické vzrušení při zakládání ohně

Vzhledem ke komplexnosti poruchy nelze určit jedinou příčinu pyromanie.

Navzdory nejasnostem ohledně přesných příčin pyromanie existuje léčba pro ty, kteří se s touto poruchou potýkají. Ačkoli léky mohou být užitečné při řešení jakéhokoliv základního psychiatrického onemocnění, základem léčby je obvykle psychoterapie, například kognitivně-behaviorální terapie.

Možnosti prevence a léčby

Nejlepší prevencí je poučení dětí o nebezpečnosti ohně. Velmi přínosně je také schování zapalovačů, kanystrů s benzínem a dalších předmětů spojených se zakládáním ohně mimo dohled a dosah dětí. 

Postupy léčby se pak liší v závislosti na věku jedince. Při léčbě dětského pacienta se uplatňují především postupy kognitivně behaviorální terapie, kdy se pomocí sezení snaží najít příčinu tohoto chování. 

Poté následují další sezení zaměřená na úplné zotavení. Dalšími možnostmi léčby jsou vyhýbání se stresu, nácvik relaxačních technik, dostatečná informovanost a uvědomování si důsledků svého chování a další.

Léčba může pomoci snížit riziko dalšího podpalování a rozvíjet zdravější dovednosti pro zvládání situace. Je důležité, aby člověk, který se obává o svou bezpečnost nebo bezpečnost ostatních, vyhledal odbornou pomoc. Se správnou pomocí se osoba, která se vyrovnává s pyromanií, může naučit vyjadřovat své emoce a ovládat své jednání.

V běžném životě

Chování pyromanů můžeme poznat již v jejich dětských letech. V této době jsou to právě malí pyromani, kteří hlásí falešné požáry a přehnaně často vyhledávají oheň ve své blízkosti. Později se pak tyto děti rády hlásí do hasičských kroužků nebo se stávají členy hasičských sborů. Tak mohou být často v kontaktu s ohněm a ostatním to nepřijde podezřelé.

Riziko vzniku pyromanie se zvyšuje s psychologickými, emocionálními a sociálními problémy v okolí. Události z dětství, jako je zanedbávání ze strany rodičů, zneužívání, svědectví nebo prožití traumatické události a/nebo nevyřešené emoční trauma, jako je pocit hlubokého hněvu a osamělosti, mohou zvýšit riziko vzniku pyromanie. 

Mezi další rizikové faktory patří potíže se zvládáním emocí, problémy s duševním zdravím, jako jsou úzkost, deprese nebo sebevražedné myšlenky, a nedostatek prosociálního chování. Jedinci s pyromanií mají často potíže s ovládáním svých impulzů a mohou se chovat riskantně nebo nelaskavě vůči svému okolí. 

Lidé s pyromanií často používají oheň k vyjádření intenzivních pocitů hněvu nebo bezmoci a mohou mít nutkání pozorovat nebo kontrolovat vzor ohně. V některých případech jsou tyto ohně zakládány z praktických důvodů, jako je topení nebo vytvoření podívané. 

Pyromanie může být způsobena environmentálními nebo osobními stresory nebo reakcí na pocity selhání, nízké sebevědomí, pocity rivality nebo intenzivní hněv. 

Další psychologické faktory, jako je neschopnost vyrovnat se s životními zkušenostmi a neschopnost verbalizovat emoce, mohou u některých lidí zvýšit náchylnost k zakládání ohňů.

Kdo je tedy pyroman? 

Pyromanie je typ poruchy kontroly impulzů, která se vyznačuje nekontrolovatelným nutkáním úmyslně zakládat požáry. Tato porucha je spojena s psychiatrickými problémy a problémy v chování, ale je považována za samostatný zdravotní stav.

Výskyt pyromanie obvykle začíná v dětství nebo dospívání a je častější u mužů než u žen. Jedinci s pyromanií se při zakládání požárů často cítí stresovaní nebo vzrušení, ale také po něm zažívají pocit úlevy a uspokojení. Pyromanii mohou vyvolat různé zážitky a situace, například emocionální rozrušení, stres, trauma nebo nuda. 

Jedinci s pyromanií často vykazují další známky obtížné kontroly svého chování, jako je agrese, rvačky, krádeže nebo lhaní. Mezi další příznaky může patřit riskování, nedostatek zájmu o bezpečnost, vzdor vůči autoritám a sdružování se s jinými podněcovateli ohně. V některých případech může pyromanie souviset s duševními poruchami, jako jsou deprese nebo úzkost. 

Jedná se o obtížně diagnostikovatelnou poruchu vzhledem k nedostatku známých příčin a přítomnosti mnoha možných spouštěčů. 

Jedince s pyromanií by měl vždy vyšetřit odborník na duševní zdraví, aby určil nejlepší způsob léčby, která může zahrnovat medikaci, terapii nebo kombinaci obojího. Správná léčba je důležitá pro snížení pravděpodobnosti nebezpečného nebo destruktivního chování a také pro pochopení základních psychologických problémů souvisejících s pyromanií.