Projevy Aspergerova syndromu

Lidé s Aspergerovým syndromem bývají charakterizováni jako lidé s nadprůměrnou inteligencí a relativním nedostatkem sociálních a komunikačních dovedností. Mohou se intenzivně zajímat o určitá témata, vynikat v chápání abstraktních pojmů a být mimořádně kreativní, ale mají potíže s interakcí s ostatními. Jak vypadá život těchto lidí a co je to Aspergerův syndrom? 

Aspergerův syndrom je především neurologická porucha, což znamená, že ovlivňuje způsob, jakým jsou signály z mozku interpretovány a vysílány do těla. Jedinci s Aspergerovou poruchou mohou vykazovat celou škálu příznaků od mírných až po závažné.

Lidé s Aspergerovým syndromem mají obvykle potíže s komunikací, socializací a vztahy s lidmi. Mohou mít potíže s chápáním neverbálních signálů, jako je oční kontakt, mimika, tón hlasu a humor, a chápou jazyk doslovně místo v přeneseném významu. Na druhou stranu může mít osoba s Aspergerovým syndromem velmi pokročilé jazykové schopnosti a nadprůměrnou paměť.

S Aspergerovým syndromem mohou být spojeny také osobnostní charakteristiky, jako je plachost, obsedantní chování a vyhýbání se změnám v důsledku silné potřeby rutiny. Pro jedince může být také obtížnější koordinace pohybů a rovnováha.

Co je Aspergerův syndrom

Lidé s Aspergerovým syndromem mohou postrádat schopnost číst sociální náznaky a nebo mít potíže s vyjadřováním emocí. Děti a dospělí s Aspergerovým syndromem mohou být velmi sociálně neobratní a někdy se mohou chovat nevhodně, čímž porušují společenská pravidla, například nenavazují oční kontakt nebo se příliš rozčilují. 

Mohou být také nemotorní a příliš citliví na hmatové a smyslové podněty. Časté jsou problémy s komunikací, protože jedinci s Aspergerovým syndromem se nemusí umět vyjadřovat stejným způsobem jako ti, kteří tuto poruchu nemají. Pro mnoho jedinců s Aspergerovým syndromem může být obtížné fungovat v sociálních situacích a mohou se dokonce dostat do izolace kvůli nepochopení sociálních situací. 

Přesto může mnoho jedinců s Aspergerovým syndromem žít úspěšný a smysluplný život. S vhodnou podporou a terapií mohou jedinci s Aspergerovým syndromem rozvíjet své sociální a komunikační dovednosti a dosáhnout úspěšných výsledků. 

Aspergerův syndrom je jen jedním ze skupiny běžných stavů známých jako poruchy autistického spektra, které zahrnují sociální a komunikační deficity.

Charakteristika Aspergerova syndromu

Aspergerův syndrom se běžně označuje jako porucha autistického spektra, což je skupina neurovývojových poruch, které se liší stupněm intenzity. Mezi další poruchu autistického spektra patří například i Rettův syndrom.

Jedinci s Aspergerovým syndromem mají potíže v komunikaci s ostatními kvůli nedostatečné schopnosti interpretovat výrazy obličeje a řeč těla a potíže se slovním vyjadřováním. Sociální interakce tak může být pro osoby s Aspergerovým syndromem obtížná. Kromě toho mohou tito jedinci kvůli neporozumění společenským konvencím často působit odměřeně a bez zájmu o druhé lidi.

Co se týče vzorců chování, pro jedince s Aspergerovým syndromem jsou typické opakující se úkoly nebo chování, jako je houpání nebo mávání rukama. Mohou se také soustředit na určité zájmy, například na určitý předmět ve škole nebo na určitý druh koníčku či hry. Kromě toho si tito jedinci často vytvoří rituály, které je obtížné porušit. 

Kromě těchto základních charakteristických příznaků mohou mít jedinci s Aspergerovým syndromem také potíže s koordinací jemné a hrubé motoriky, potíže s abstraktními pojmy, špatné organizační a plánovací schopnosti a deficity ve výkonných funkcích.

Léčba Aspergerova syndromu

Nejúčinnější léčbou Aspergerova syndromu je kombinace psychoterapie a vzdělávacích intervencí, které se zaměřují na silné stránky a potřeby jedince a pomáhají mu rozvíjet vhodné sociální znalosti a dovednosti a hledat konstruktivní způsoby zvládání emocí. 

Psychoterapeutická sezení se zaměřují na pomoc jedinci porozumět svým emocím, zvládat úzkost a naučit se komunikovat s ostatními. Mohou také pomoci s řešením problémů a zlepšením emoční regulace. 

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) se často používá k tomu, aby pomohla jedincům s Aspergerovým syndromem naučit se správně interpretovat a reagovat v sociálních situacích. Tento typ terapie může pomoci snížit úzkost, omezit negativní chování a pracovat na komunikačních dovednostech a řešení problémů. 

Hlavní příznaky Aspergerova syndromu

Aspergerův syndrom je porucha autistického spektra, která se vyznačuje výraznými obtížemi v sociální interakci a neverbální komunikaci, spolu s omezenými a opakujícími se vzorci chování a zájmů. 

Jedním z nejlépe rozpoznatelných aspektů Aspergerova syndromu jsou pravděpodobně potíže v sociální interakci. 

Lidé s Aspergerovým syndromem mohou mít potíže s pochopením sociálních signálů, jako jsou: 

• úsměv
• navázání očního kontaktu
• udržení konverzace

Nemusí plně chápat naznačené nuance sociálních interakcí, což vede k potížím při navazování a udržování vztahů.

Lidé s Aspergerovým syndromem mají často potíže s verbální i neverbální komunikací. Mohou mít tendenci mluvit monotónním nebo robotickým hlasem a mají potíže s porozuměním slovní a tělesné řeči druhých. Kromě toho mohou lidé s Aspergerovým syndromem při rozhovoru stát příliš blízko u sebe, mluvit nadměrně o jednom tématu, které je zajímá, a postrádat sociální vzájemnost. 

Lidé s Aspergerovým syndromem mohou vykazovat omezené zájmy a opakující se vzorce chování. Mohou mít silný zájem o určitá témata, jako je věda nebo historie, na která se soustředí s vyloučením jiných témat. Kromě toho se u nich může vyskytovat opakující se chování, jako je houpání, chůze nebo mávání rukama. 

Rozdíl mezi Aspergerovým syndromem a autismem

Aspergerův syndrom (AS) a autismus jsou neurovývojové poruchy, které se objevují v dětství a ovlivňují chování a sociální interakce jedince. Přestože jsou součástí stejného spektra, existují mezi nimi některé zásadní rozdíly. 

Jedním z nejvýznamnějších rozdílů mezi Aspergerovým syndromem a autismem je, že lidé s AS mají obvykle průměrnou nebo nadprůměrnou inteligenci, zatímco lidé s autismem mohou mít mentální postižení. Kromě toho mohou mít lidé s Aspergerovým syndromem dobrou slovní zásobu a méně problémů s jazykem než lidé s autismem. 

Další rozdíl mezi těmito dvěma stavy spočívá v tom, že osoby s Aspergerovým syndromem nemají stejné sociální poruchy jako osoby s autismem. Lidé s AS mohou být sociálně neobratní a excentričtí, ale často rozumí společenským normám a dokáží komunikovat v rozhovorech s dospělými. 

Pokud jde o opakující se chování, osoby s Aspergerovým syndromem mají tendenci více opakovat svou řeč a chování, zatímco osoby s autismem mají tendenci být ve svém chování vytrvalejší a omezenější. 

A konečně, pokud jde o smyslovou citlivost, osoby s Aspergerovým syndromem jsou v určitých oblastech, jako je zvuk a smyslový dotek, přecitlivělé, zatímco osoby s autismem jsou spíše málo citlivé, což znamená, že mají méně smyslů, než by měly.

Poruchy autistického spektra (PAS)

Poruchy autistického spektra (PAS) jsou skupinou komplexních neurovývojových stavů, které se vyznačují narušenou sociální komunikací, opakujícím se chováním a omezenými nebo úzkými zájmy. Projevují se v různých formách a závažnost stavu se může u jednotlivých jedinců značně lišit. Příznaky se obvykle objevují v raném dětství a mohou mít významný dopad na každodenní život člověka. 

Mezi běžné rysy poruchy autistického spektra patří obtíže v komunikaci, sociální interakci a omezené a opakující se chování a zájmy. Někteří jedinci mohou mít potíže s chápáním abstraktních pojmů nebo s flexibilním myšlením. Vzhledem k tomu, že se poruchy autistického spektra projevují u různých lidí různě, může se lišit i úroveň pomoci a podpory jednotlivce.

Porucha autistického spektra může ovlivňovat komunikaci mnoha způsoby, od úplné absence verbální komunikace až po opoždění řeči, echolalii (opakování vlastních slov nebo frází) nebo používání jazyka velmi doslovným, nepředstavitelným způsobem. 

Stejně tak obtíže v sociální interakci, jako jsou potíže se sociálními signály, nízký zájem o navazování vztahů, omezující a opakující se chování a intenzivní zaměření na konkrétní témata, mohou jedinci ztěžovat snadné porozumění a reagování na sociální signály nebo navazování smysluplných vztahů.