Jsme přesvědčeni, že známe motivy svého chování. Když se rozhodujeme, máme pocit, že se rozhodujeme na základě vlastní vůle. Myslíme si, že naše intuice pracuje v náš prospěch. Opravdu je to tak? Známe vždy dobře důvody našeho chování? Není možné, že jsme někdy ovlivňováni svým okolím natolik, že naše rozhodnutí již nejsou naše? My pak při rozhodování máme pouze roli obyčejného pěšáka. Není to o sugesci, hypnóze nebo brainwashingu. Jedná se o priming, který psychologové zkoumají již delší čas a který nás nevědomky ovlivňuje celý život.
Co je priming?
Priming je jev, při kterém vystavení jednomu podnětu nebo narážce může vyvolat nebo ovlivnit reakci na jiný podnět nebo narážku. V psychologii funguje priming jako forma implicitní paměti, která pomáhá vysvětlit, jak jsou naše duševní procesy ovlivňovány zkušenostmi. Priming se může týkat jak pozitivních, tak negativních účinků a může být nevědomým nebo vědomým procesem.
Priming se ve velké míře používá v psychologických studiích k získání poznatků o:
- chování
- rozhodovacích procesech
- postojích
- názorech
Priming může mít mnoho podob, od používání konkrétních slov, obrazů a zvuků až po přítomnost určitých předmětů a fyzického nebo psychologického prostředí.
Některé primingové účinky lze pozorovat okamžitě (krátkodobé) a některé mohou trvat delší dobu v závislosti na kontextu a jednotlivci (dlouhodobé). Kromě toho se priming používá v reklamě a marketingu k vyvolání reakcí potenciálních kupujících.
Většina výzkumu primingu se provádí pomocí experimentů, i když některá experimentální zjištění lze replikovat v terénu. Experimenty s primingem často zahrnují „primární“ podnět, který předchází experimentálnímu podnětu nebo je s ním spárován.
Předpokládá se, že primární podnět ovlivňuje reakci respondenta na experimentální podnět. Obecně se priming zakládá na tom, že respondent má určitou předchozí znalost základního podnětu, která je obvykle implicitní nebo si ji v době experimentu vědomě nevybavuje.
K primingu může dojít také v důsledku předchozí expozice experimentálnímu podnětu. V takovém případě může mít jedinec v důsledku předchozí expozice větší schopnost identifikovat, zapamatovat si nebo reagovat na experimentální podnět.
Bylo prokázáno, že priming má vliv na řadu kognitivních funkcí, včetně paměti, rozhodování, vytváření pojmů a zpracování jazyka. Může ovlivnit reakci jedince na nové podněty a může být použit k měření implicitních postojů, reakcí na kulturní sdělení a dokonce i implicitních přesvědčení.
Výzkum ukázal, že priming může mít jak pozitivní, tak negativní účinky a může se u různých jedinců lišit. Například priming může být použit k vyvolání pozitivního chování, jako je spolupráce s ostatními, nebo negativního chování, jako je agrese nebo riskantní rozhodování.
Čeho jsme si vědomi?
Mluvíme-li o primingu myslíme tím jakési „nastavení“ naší mysli, které může a bývá často ovlivňováno nevědomím. Čili jsme ovlivněni něčím, o čem nemáme ani ponětí.
Pokládáme to však za své rozhodnutí a propadáme občas iluzi o tom, že máme vše pod kontrolou. Pravdou je, že bylo provedeno mnoho experimentů, které ukázaly, že jsme možná lehčeji ovlivnitelní svým okolím, než jsme si mysleli.
Studie na toto téma začaly vznikat již v 80. letech. První z nich byly ještě spíše “lehčího” rázu. Bylo zjištěno, že participanti, kteří byli vystaveni slovu “jídlo” (v angličtině “eat”), častěji do anglického slova “so_p” doplnovali písmeno “u”, což znamenalo polévku, než písmeno “a”, což znamenalo mýdlo. Mozek jim tedy poskytl jakousi nápovědu, která byla ovlivněna předchozím vystavením slovu “jídlo”.
Zdvořilost i nezdvořilost se dá naučit
Tím ale experimenty na toto téma teprve začaly. A také začaly být čím dál více zajímavější. John Bargh a jeho tým totiž zkoumali priming ještě hlouběji a tím, co zjistili, byli sami překvapeni. V jejich studii byli účastníci výzkumu totiž rozděleni do dvou skupin.
První skupina měla vytvářet věty ze slov jako: hrubý, agresivně, narušit, smělý atd. Druhá skupina měla naopak výrazy pozitivní jako: ohleduplný, trpělivý, zdvořilý, ocenit atd. Všichni pak měli na chodbě vyhledat osobu, které měli oznámit konec své práce. Zádrhel byl v tom, že tato osoba zrovna vedla rozhovor s jiným člověkem.
Bargh předpokládal, že participanti, kteří prodělali priming na hrubá slova budou podvědomě ovlivněni a naruší konverzaci dříve než druhá polovina participantů.
Očekával, že rozdíl bude v rámci několika sekund. Ve skutečnosti ale naměřené výsledky byly mnohem markantnější. První polovina participantů, která pracovala s hrubými výrazy, totiž narušila konverzaci těchto osob v průměru po pěti minutách.
Naopak participanti z druhé skupiny, která pracovala s pozitivními výrazy, postávali opodál, vyčkávali, až osoba dohovoří a v 82 % případu do rozhovoru vůbec nevstoupili (rozhovor byl po 10 minutách ukončen). Náhoda?
Teplý hrnek vhodný na seznámení
Dokonce i taková jednoduchá věc jako je teplota držené věci v rukou dokáže ovlivnit náš úsudek. To potvrzuje studie, ve které náhodné studenty zastavoval na chodbě univerzity asistent výzkumu a vždy je poprosil, aby mu podrželi hrnek.
V některých případech byl hrnek studený, v jiných byl teplý. A asi už tušíte, jaký byl výsledek. Když se pak výzkumníci ptali studentů, jak na ně asistent působil tak ti, co drželi v ruce studený hrnek, popisovali jeho osobu jako méně sympatickou, nepřístupnou a spíše citově chladnou.
Naopak ti, kteří drželi v ruce hrnek s teplým nápojem, popisovali asistenta jako sympatického, vřelého a milého člověka. Ideální by tedy bylo, pokud byste potřebovali na někoho udělat dojem, mít při sobě vždy hrnek s teplou kávou…
Myslete na důchod
Jeden z dalších zajímavých experimentů byl vypracován na podobném principu jako experiment s pozitivními a negativními výrazy výše. Tentokrát se však neměřila zdvořilost ale rychlost.
A to rychlost chůze, kterou odcházeli účastníci výzkumu domů. Zkuste se teď sami sebe zeptat, na základě výše zmíněných poznatků, jakým způsobem byste tuto rychlost mohli ovlivnit?
Kdybychom dali účastníkům za úkol skládat věty ze slov jako: pomalý, líný, atd. tak by se pomalejší chůze po experimentu asi objevila také. To by ovšem nebylo tak zajímavé. John Bargh vymyslel důmyslnější způsob. Nechal účastníky vymýšlet věty z přeházených slov. Vět bylo deset a většina z vět obsahovala slova jako: staré, osamělý, zapomnětlivý, bingo, vrásky apod. A to stačilo. Účastníci prodělali tzv. priming na stáří a při odchodu se chovali jako staří lidé – šli pomalu.
Tajný recept
Chcete vyhrát vědomostní soutěž? Tajný fígl je jednodušší než si myslíte. Pokud totiž jdete soutěžit (složit zkoušku, či cokoliv jiného) a 5 minut před tím budete usilovně přemýšlet nad tím, jaké by to bylo být profesorem na univerzitě, zvýšíte celkem výrazně své šance na úspěch. Váš mozek se nastaví do „chytrého“ režimu a výsledky se dostaví.
Podle výzkumu byli participanti, kteří mysleli před soutěží na profesorskou kariéru úspěšní v 55,6%. Naopak ti účastníci výzkumu, kteří před soutěží měli myslet na fotbalové výtržníky, byli úspěšní jen ve 42,6%. Představa, kterou o sobě máme, ovlivňuje naše chování více, než jsme si možná ochotni připustit. Je dobré tedy začít tím, že si začneme vážit sami sebe a přestaneme se podceňovat.
Výsledky těchto výzkumů jsou velice zajímavé, někdy překvapivé, občas vtipné, ale důsledky jsou však bohužel i celkem závažné, pokud se zamyslíme nad tím, co vše mohou znamenat.
Pokud je náš pracovní kolega nevrlý, nepříjemný člověk, neovlivní tím nevědomky i naše chování k jiným lidem? Když necháme děti koukat v televizi na „střílečky“, upíry, kriminálky a jiné pořady s násilnou tématikou – co tím v nich budujeme? A co probíhá v nás samých, když se na nás ze všech stran valí tuny reklam z každého rohu – ovlivňuje to náš úsudek? Otázkou je, jak se tomu bránit? Prvním krokem by mohlo být už jen to, že o tomto efektu budeme vědět.
Již dlouhodobě se věnujeme široké škále témat. Portál MZ.cz si klade za cíl přiblížit čtenářům aktuální dění co nejsrozumitelnější formou skrze čtivé články. Zpracováváme tematické náměty z rodinného života, duševního zdraví, vztahů, výchovy a dalších oblastí.
