Postinterrupční syndrom

Jak už sám název napovídá, článek se zabývá charakteristickým chováním a prožíváním, které se objevuje u některých žen, jež musely, z nejrůznějších důvodů, podstoupit uměle vyvolaný potrat, čili interrupci. Co to je? Nemoc? Porucha? Anomálie?

Někdy se tento jev označuje i termínem postabortivní syndrom (PAS), který se však vztahuje i na příznaky následující po samovolném potratu. I když oba termíny zní velmi učeně a závažně, odborníci se shodují, že se nejedná o oficiální diagnózu.

Jinými slovy postinterrupční syndrom není žádná nemoc, porucha, ani dysfunkce. K tomuto závěru vede vědce hned několik důvodů. Základní je problém stanovení příčin, průběhu a odstranění tohoto jevu.

Každá žena na interrupci reaguje jinak, popisuje odlišné psychické stavy, vyhledává rozdílné metody pomoci. Je proto obtížné stanovit, zda všechny navzájem tak odlišné případy, jsou opravdu projevem jednoho jevu.

Dalším důvodem nezařazení postinterrupčního syndromu mezi mezinárodně klasifikované nemoci je jeho malý výskyt. Rozdíl mezi počtem potratů, ať už samovolných nebo uměle vyvolaných, a počtem výskytu postinterrupčního syndromu je příliš velký.

Jinými slovy se potíže po interrupci vyskytují jen u malého počtu žen, které navíc kromě potratu většinou spojují i další společné znaky.

Nicméně i přes tyto „zlehčující“ důvody jsou si odborníci tohoto jevu vědomi a uznávají, že v extrémních případech, může postinterrupční syndrom velmi negativně ovlivnit celý život ženy a může vést až k sebevražedným tendencím.

Koho se postinterrupční syndrom týká?

Jak je uvedeno výše, k psychickým problémům, objevujícím se po potratu jsou některé ženy náchylné více než jiné. Tento předpoklad vyvozují psychologové ze své praxe. Během své práce se ženami trpícími postinterrupčním syndromem si všimli u svých pacientek některých, často se opakujících, rysů.

Podle těchto rysů tedy stanovili určité skupiny žen, u kterých je výskyt obtíží po interrupci pravděpodobnější. Jedná se především o ženy, které interrupci podstoupily v mladém věku nebo v pozdní fázi těhotenství.

Na psychické zvládnutí interrupce má vliv i mateřství. Ženy, které jsou již před interrupcí matkami, jsou náchylnější k psychickým problémům spojených s ukončeným těhotenstvím. Jejich předešlé zkušenosti je totiž dělají zranitelnějšími, citlivějšími a ochotnějšími znovu přijmout roli matky.

V neposlední řadě má na vyrovnání se s interrupcí vliv a důvod i osobní hodnoty ženy. Pokud byla žena k potratu donucena vnějšími podmínkami nebo jinou osobou, hůře se s tímto rozhodnutím ztotožní, než kdyby jej učinila sama ze své svobodné vůle a přesvědčení. Podobný efekt bude mít potrat u ženy, která se staví proti potratům.

Na druhou stranu žena, která se k otázce interrupce staví neutrálně nebo pozitivně, pravděpodobně nebude mít s vlastním potratem spojené žádné závažné psychické obtíže.

Jaké jsou projevy postinterrupčního syndromu?

Jen malá část žen se bude po potratu vyrovnávat s postinterrupčním syndromem. I u těchto žen se vyskytnou jisté podobnosti. Projevy postinterrupčního syndromu se liší především svou intenzitou a délkou trvání. Některé ženy se budou s potratem vyrovnávat měsíce, jiným tento zásah poznamená celý život.

Mezi nejsilnější projevy postinterrupčního syndromu patří pocit viny a smutku. Ženy často popisují své pocity viny, které pociťují vůči nenarozenému dítěti.

S tím souvisí i časté přemýšlení o otázce „co by bylo kdyby“. Ženy se těmito představami trápí často velmi dlouho. A i když si po nějaké době myslí, že tyto myšlenky zmizely, stačí pohled na dětské hračky, šťastnou maminku, roztomilou holčičku v kočárku a pocity viny jsou zpět ve stejné síle, jako byly předtím.

Provinile se nejčastěji cítí ženy, které byly k interrupci donuceny vnějšími okolnostmi a nepodstoupily ji z vlastního přesvědčení. V takových případech nejsou nezvyklé ani další související symptomy.

Především problémy v rodině a ve vztahu. Žena po potratu, se kterým se špatně vyrovnává, často viní z tohoto rozhodnutí právě své okolí.

Pro ženu je těžké vyrovnat se s důsledky potratu, proto často uniká do přetváření reality, kdy ze svých problémů viní nikoli sebe, ale své okolí. Nebývá proto výjimkou, že dříve fungující partnerské vztahy i celé rodiny se po interrupci a následném postinterrupčním syndromu jeví jako naprosto nefunkční a rozpadají se.

Jak z toho ven?

I když se teď postinterrupční syndrom může zdát jako nepřekonatelný problém, po kterém musí zákonitě následovat rozpad vztahu a další neschopnost ženy žít svůj vlastní život, není tomu tak. Jako každý problém i tento má své řešení.

Nejedná se však o jednoduchý univerzální postup, který jako máchnutím kouzelného proutku odstraní ze dne na den problémy všech traumaticky ovlivněných žen.

Možností je několik. Dokonce spíš nespočetně mnoho – každá žena se se svými problémy vyrovnává jinak, a proto pak každá upřednostňuje trochu odlišný postup řešení.

Obecně se má však za to, že jedna z nejdůležitějších podmínek úspěšného překonání postinterrupčního syndromu je možnost se vypovídat. Je důležité mít u sebe někoho, komu se můžeme svěřit. Někdo, kdo bude poslouchat a živě se zajímat o naše problémy.

Může to být osoba z úzkého okruhu blízkých přátel, partner, manžel, ale i psycholog. Obecně se tedy doporučuje neuchovávat své trápení v tajnosti, ale podělit se o něj. Stará pravda hovoří, že „sdílená bolest je poloviční“. A i v tomto případě lze toto moudro použít jako prvotní postup řešení.

Vyhledání psychologické pomoci se však neomezuje pouze na vyslechnutí problému odborníkem. Psychologická pomoc zahrnuje i aktivní přístup psychologa, který se snaží se svou pacientkou dopracovat k určitým žádoucím cílům.

Mezi opěrné body programu pomoci mohou patřit snahy o sejmutí pocitu viny, vyrovnání se s rozhodnutím k potratu, přijímání vlastní osoby, vytvoření plánů do budoucna a další body závislé na konkrétní situaci.

Potraty ve světě

Potraty jsou na celém světě kontroverzním a velmi sporným tématem. Jedná se o složitou společenskou a etickou otázku, která podléhá náboženským, kulturním a právním názorům.

V některých zemích je potrat právně povolen, zatímco v jiných je považován za nezákonný nebo je povolen pouze za určitých okolností.

Většina potratů probíhá v prvním trimestru a provádí se pomocí léků nebo chirurgických zákroků. Podle údajů Centra pro kontrolu a prevenci nemocí bylo v roce 2019 ve Spojených státech provedeno 862 320 potratů.

V Evropě se potratové zákony v jednotlivých zemích liší. V některých zemích, například v Nizozemsku, je potrat na žádost legální až do 24. týdne těhotenství.

Ve Spojeném království je interrupce legální do 24. týdne těhotenství, ale pouze pokud se dva lékaři shodnou, že pokračování v těhotenství by ohrozilo život matky, způsobilo by jí fyzickou nebo psychickou újmu nebo pokud má dítě vážné postižení.

V Irsku je potrat nezákonný s výjimkou případů, kdy je ohrožen život matky.

V Africe jsou potratové zákony většinou restriktivní. V mnoha zemích je potrat nezákonný a trest za provedení potratu může být přísný.

V Jihoafrické republice je potrat legální do 12. týdne a v Keni je potrat povolen pouze v případě záchrany života těhotné ženy.

V Asii se potratové zákony v jednotlivých zemích liší. V Číně je potrat legální a široce dostupný, i když je v některých případech omezen.

V Indii je potrat legální až do 20. týdne těhotenství, ale je povolen pouze v případě znásilnění, incestu nebo pokud je ohrožen život ženy.

V Japonsku je potrat legální do 22. týdne těhotenství a v Jižní Koreji je potrat legální do 24. týdne těhotenství.

V Latinské Americe jsou potratové zákony obecně přísnější než v jiných částech světa. Ve většině zemí je interrupce povolena pouze v případě znásilnění nebo incestu nebo pokud je ohrožen život ženy.

V Mexiku je potrat povolen do 12. týdne těhotenství, zatímco v Salvadoru a Nikaragui je potrat nezákonný ve všech případech.

ZDROJE:

Kavenská, V. (2009, duben 24). Postinterrupční syndrom. Mladá žena. Získáno z http://mladazena.maminka.cz/scripts/detail.php?id=416255Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie (Vyd. 1.). Praha: Academia.Potrat a duševní zdraví. (2013, březen 24). V Wikipedia, the free encyclopedia. Získáno z http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Abortion_and_mental_health&oldid=543666767

Postabortivní syndrom. (2013, březen 19). V Wikipedie. Získáno z http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Postabortivn%C3%AD_syndrom&oldid=8242910