Pedofilie

Pedofilie je jedním ze společensky nejzavrhovanějších fenoménů. Je ale opravdu každý pedofil nebezpečný? A kolik jich vlastně mezi námi žije? Pojďme nahlédnout pod pokličku mediálních iluzí a dozvědět se o této deviaci fakta.

Slovo pedofilie pochází z řeckého slova paidofilia, které se skládá ze slov pais – chlapec, dítě a filia – láska, přátelství. Jedná se o poruchu sexuální preference – parafilii, kam mimo pedofilie řadíme například i fetišismus, exhibicionismus a voyeurství. Jedná se o silně převažující či výhradní sexuální reaktivitu vůči dětem a dospívajícím do 15 let.

Je však důležité upozornit, že podle mezinárodních klasifikací nemocí MKN-10 i DSM-IV se parafilie jakéhokoli druhu považuje za poruchu jen tehdy, když člověku způsobuje osobní či společenské problémy. Pedofil, který se nedopouští kriminálního chování, tedy nesplňuje kritéria pedofilie jako poruchy.

V současné době se pracuje na nové klasifikaci DSM-V a opět se vede rozsáhlá debata nad klinickými projevy parafilií.

Pravá či nepravá, chlapec či dívka?

Pedofilie je častější u mužů než žen a rozlišuje se pravá a nepravá pedofilie.

Pravá pedofilie plyne ze sexuálního zaměření jedince čistě na děti a dospívající, zatímco nepravá pedofilie je pedofilií náhražkovou, situační, příležitostnou apod., kdy jedincovo sexuální zaměření není primárně soustředěno na děti a ty jsou zneužívány například kvůli nedostupnosti preferovaného sexuálního partnera.

Podobný fenomén můžeme zaznamenat v případě náhražkové homosexuality ve věznicích.

Existují poměrně značné rozdíly mezi homosexuálními, heterosexuálními a bisexuálními pedofily.

Bisexuální pedofilové preferují nejmladší děti, protože nemají ještě vyvinuty sekundární pohlavní znaky (dívky i chlapci jsou si tělesně podobní), heterosexuální pedofilové pak vyhledávají dívky ve věku od 8-10 let a homosexuální pedofilové dávají přednost chlapcům v mladší pubertě, kde se již začínají rýsovat mužské sekundární pohlavní znaky při zachování dětského vzhledu.

Trauma, na které se nezapomíná

Pravý kriminálně se chovající pedofil dětem skutečně rozumí. Postupně získává důvěru dítěte, takže s ním dítě ochotně komunikuje a považuje jej za kamaráda nebo „strýčka“.

Následný průnik do intimní sféry dítěte je pak o to více traumatizující, přičemž tolik nezáleží na tom, zda k němu došlo násilně či nenásilně. Toto trauma mívá pro oběť celoživotní následky.

Nebude tak náhodou, že až třetina homosexuálních pedofilů uvádí, že ve svém dětství byli pohlavně zneužiti. Nejhorší následky mají děti, které byly zneužity násilím a/nebo blízkým příbuzným.

U zneužitých dětí se vyskytuje zvýšené riziko posttraumatické stresové poruchy, disociačních poruch, prakticky všech druhů neurotických onemocnění, poruch identity, poruch osobnosti a v neposlední řadě i poruch v oblasti sexuality.

Heterosexuální muži, kteří vyhledávají pohlavní styk s vlastními dcerami, trpí spíše hebefilií. Jsou přitahováni mladými dívkami v pubertě a dvoří se jim.

Jsou na rozdíl od pedofilů daleko náročnější co se týče frekvence styku a k dívkám se chovají spíše jako k dospělým ženám než jako k dětem. Pokud se jedná o homosexuálního muže zneužívajícího podobným způsobem chlapce, hovoříme o efebofilii.

Komplikovaný výskyt

Výskyt pedofilie je dosti těžké vyčíslit už jenom z důvodů uvedených v prvním odstavci. Spousta pedofilů své pohlavní tužby nikdy neuskuteční, zatímco jiní mohou zneužít několik dětí a dospívajících, než se na ně přijde.

Obecně lze tedy statisticky sledovat jen četnost sexuálních trestních deliktů na dětech nebo počet trestně stíhaných či léčených pedofilů.

Pedofilie je ale rozšířena daleko více, než se domnívá většina laické populace. Některé výzkumy udávají, že až 21 procent mužů přiznalo sexuální přitažlivost k některým malým dětem a 5 procent přiznalo masturbaci s těmito fantaziemi.

Lze také předpokládat, že zdaleka ne všichni respondenti se k těmto preferencím vzhledem k jejich společenské nepřijatelnosti přihlásili.

Dalším častým omylem laické veřejnosti, je přesvědčení, že pachatel sexuálního deliktu vůči dítěti musí být pedofil. Skutečnost je taková, že většina pachatelů zneužití dítěte nemá jako svůj primární sexuální objekt zájmu právě děti. Jde tedy o nepravou pedofilii.

Pedofilie je stále v očích veřejnosti hluboce zakořeněná jako cosi ďábelského. Pravdou je, že většina mužů s pedofilními sklony tyto sklony nikdy neuskuteční.

Pedofilie u žen je například velmi málo prozkoumanou oblastí, což plyne z odlišného pojetí sexuality u žen a také ze společenského konsensu, který silné projevy ženské lásky vůči dětem považuje za normální.

Jeden český sexuolog například věří, že pedofily byly takové osobnosti jako Hans Christian Andersen či Jaroslav Foglar, kteří dokázali své touhy přetavit v úžasná literární díla pro děti.

Jak poznat pedofilní chování?

Pedofilie je závažný problém, který je ve společnosti často přehlížen. Je důležité znát příznaky pedofilie, aby jí bylo možné předcházet a aby se postiženým dostalo potřebné pomoci.

Prvním příznakem pedofilie je nadměrný zájem dospělého o děti. To může mít podobu nadměrné pozornosti a fyzického kontaktu, jako je objímání, doteky nebo líbání. Tato pozornost může být nechtěná nebo ji dítě může považovat za nevhodnou. Může jít také o to, že dospělá osoba kupuje dítěti dárky nebo je bere na výlety o samotě.

Dalším znakem pedofilie je, že dospělý tráví s dětmi nadměrné množství času. To může zahrnovat trávení více času s určitým dítětem než s jinými dospělými. Je také důležité dávat pozor na dospělé, kteří se snaží dítě izolovat od rodiny nebo vrstevníků. Takoví dospělí se mohou snažit kontrolovat společenský život dítěte a držet je stranou od ostatních dospělých.

Pedofilové mohou také při komunikaci s dětmi používat nevhodné výrazy. To může zahrnovat používání sexuálních výrazů nebo sexuální vtipy před dítětem. Je také důležité dávat pozor na dospělé, kteří se snaží dítě tlačit do činností, které jsou mu nepříjemné.

Pedofilové se také mohou pokoušet získat přístup k soukromým informacím dítěte, jako je jeho adresa nebo telefonní číslo. Mohou se také pokusit přimět dítě, aby jim poslalo explicitní obrázky nebo videa.

Je důležité si uvědomit, že pedofilie je závažný problém a je třeba ji brát vážně. Pokud máte podezření, že by někdo mohl být pedofil, je důležité promluvit si s dítětem a jeho rodiči. Jakékoli podezřelé chování byste také měli nahlásit úřadům. Přijetí opatření může pomoci ochránit děti před tím, aby se staly oběťmi pedofilie.

Co dělat?

Pokud jde o pedofilii, je důležité si uvědomit, že jde o důležitý a závažný problém, který by se neměl brát na lehkou váhu. Existují určité kroky, které by měly být podniknuty při zjištění jakýchkoli důkazů pedofilie.

Za prvé je důležité co nejdříve kontaktovat úřady. To je třeba udělat i v případě, že jsou důkazy podezřelé nebo nepotvrzené. Důležité je také uvést co nejvíce podrobností, například totožnost podezřelého pedofila a veškeré informace, které by mohly úřadům pomoci situaci vyšetřit.

Za druhé je důležité zachovat soukromí oběti i podezřelého. V mnoha případech si oběť nemusí přát, aby byla odhalena její totožnost, proto je důležité respektovat její přání a nesdělovat žádné identifikační údaje. Je také důležité mít na paměti, že podezřelý je nevinný, dokud mu není prokázána vina, a nemělo by se s ním tak jednat, dokud orgány situaci plně nevyšetří.

Za třetí je důležité poskytnout orgánům veškeré relevantní důkazy. Může jít o fotografie, videa, e-maily nebo jakýkoli jiný typ informací, které by mohly orgánům pomoci při vyšetřování situace.

Za čtvrté je důležité postarat se o emocionální pohodu oběti. Je důležité poskytnout emocionální podporu a naslouchat bez odsuzování. Důležité je také netlačit na oběť, aby dělala cokoli, co by jí bylo nepříjemné.

V neposlední řadě je důležité být informován o průběhu vyšetřování. To může oběti pomoci uzavřít případ a zajistit, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost.

Historie pedofílie

Pojem „pedofilie“ se poprvé objevil na počátku 20. století, ale jeho kořeny lze vysledovat až do starověkého Řecka a Říma. Staří Řekové a Římané věřili, že dospělí by měli mít možnost navazovat sexuální vztahy s dětmi, pokud nejsou příliš malé. Toto přesvědčení bylo považováno za společensky přijatelné a v některých případech bylo dokonce podporováno.

Ve středověku katolická církev pedofilii odsoudila a prohlásila ji za hřích. Postupem času začala církev na pedofilii pohlížet jako na zločin a začala trestat osoby, které se jí dopustily. V období renesance byli pedofilové považováni za zrůdy a často byli veřejně zostuzováni a ostrakizováni svými komunitami.

V 19. století se začalo objevovat nové chápání pedofilie. V některých případech byli pedofilové považováni za osoby trpící duševní poruchou a byly činěny pokusy o jejich léčbu pomocí psychoterapie. Na počátku 20. století byla pedofilie klasifikována jako sexuální trestný čin a byly přijaty zákony, které postihovaly osoby, jež se jí dopustily.

ZDROJE:

Alexa, J. (2002). Žil jsem jako pedofil (Vyd. 1.). Praha: Portál.Malá, E., Sovák, Z., & Raboch, J. (1995). Sexuálně zneužívané děti (1. vyd.). Praha: Psychiatrické centrum Praha.Pedofilie. (2012, Listopad 15). V Wikipedie. Získáno z http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pedofilie&oldid=9269344Vaníčková, E., Hadj-Moussová, Z., & Provazník, K. (1999). Sexuální zneužívání dětí (1. vyd.). Praha: Karolinum.Weiss, P. (2000). Sexuální zneužívání – pachatelé a oběti (Vyd. 1.). Praha: Grada.

Weiss, P. (2005). Sexuální zneužívání dětí (Vyd. 1.). Praha: Grada.