Paměťová zkreslení

Naše paměť si s námi dokáže pěkně pohrát. Dokáže nás zmást, zkreslit vzpomínky nebo vytvořit i vzpomínky zcela nové. Pojďme se podívat na některé z fenoménů paramnézie!

Déjà vu se spolu s dalšími kvalitativními poruchami paměti v odborné literatuře zahrnuje pod pojem paramnézie. Jde o nepřesné, zkreslené i zcela falešné vzpomínky, které člověk považuje za pravdivé. Naše paměť je neobyčejně tvárná.

Věci, které člověk zažil před několika málo lety, už nyní nejspíše vidí v jiném světle, jinak je hodnotí a přisuzuje jim jiný význam, než jaký měly tehdy. Za měsíc či rok si tu samou událost vybaví opět v jiném světle a bude se na ni dívat jinak. To je znakem duševního zrání a změny, ale v jistých zvláštních případech to může být i průvodním jevem propukajících duševních onemocnění.

Paramnestické poruchy

Paramnézie se může v lehkých formách vyskytovat i u zdravých osob, které se snaží vyplnit nějakou mezeru ve své paměti smyšlenou historkou. Tento jev nazýváme pseudoreminiscencí. Často se tak stává u svědků trestných činů, jejichž výpovědi si mohou protiřečit, aniž by vědomě lhali. Z oblasti filmu tento jev nejlépe zpracoval zřejmě japonský režisér Kurosawa ve snímku Rašomon.

Závažné paramnézie pak vznikají při organickém poškození mozku, které mohou způsobit léze, závažná traumata hlavy, rakovina nebo cévní mozkové příhody. Tyto poruchy mají různý klinický obraz.

Reduplikativní amnézie je velmi vzácná porucha a projevuje se tím, že nemocný zdvojuje známá místa, osoby nebo události. Takový člověk je přesvědčen, že má například dvě auta nebo že se jedna událost odehrála dvakrát nebo i vícekrát. Bývá vysvětlována vznikem lézí v pravé mozkové hemisféře, které způsobují rozpojení paměťových stop a vytvářením stop nových na základě pocitu podobnosti.

Ekmnézie zase způsobuje posunutí prožitků v čase. Typickým případem je hypnóza, kde se dotyčný cítí jako dítě a také tak jedná a mluví. Doprovází disociativní poruchy a může se vyskytnout při užití halucinogenních drog.

Z hlediska parapsychologie je zajímavá kryptomnézie, při které si osoba myslí, že dostala zcela originální nápad, ale přitom jde o vzpomínku z minulosti. Takto mohou vznikat neúmyslné plagiáty uměleckých děl či jiných prací.

Lhaní na dva způsoby

Známé jsou tzv. konfabulace, kdy si pacient doslova vymýšlí různé vzpomínky, aby zaplnil mezeru v paměti způsobenou nějakým druhem organického poškození mozku. Pacient na obsahu takové konfabulace trvá, a to i když je často dosti bizarní. Nejsnadněji konfabulaci poznáme, když se pacienta ptáme na jeho vlastní zážitky. Pokud se ho zeptáme dvakrát nebo vícekrát za sebou, dostaneme pokaždé jinou odpověď.

Příkladem nepatologické konfabulace je konfabulace malých dětí, které se typicky dopouštějí děti předškolního věku, aby doplnily nepřesně vnímanou realitu. Tato konfabulace tedy není lhaním, ale vývojovým krokem. S konfabulací se také můžeme setkat u lidí trpících nějakou formou demence, Korsakovovým syndromem, deliriem, po cévních mozkových příhodách a encefalitidách.

Bájivá lhavost (jinak také pseudologia fantastica, mytomanie) je zaujetí vlastní lží, kdy jedinec přestane rozlišovat mezi svými fantaziemi a realitou. Je to jev podobný konfabulaci. Od konfabulace se však liší tím, že jedinec tyto smyšlené příběhy vytváří sám a bez vyzvání.

Je to maminka, nebo manželka?

Zajímavým jevem je tzv. prosopagnosie, při které není schopen pacient rozeznávat tváře lidí. Všichni lidé mu připadají stejní. Tato porucha může být vrozená či získaná (vysvětluje se lézemi v mozku) a může či nemusí být spojena s neschopností rozeznávat i další věci (auta, místa atd.).

Jaké to je trpět prosopagnosií si můžete snadno vyzkoušet. Najděte si fotografie, na kterých jsou vyobrazeni nějací lidé, které znáte, všechny je otočte vzhůru nohama a zamíchejte. Určitě budete mít daleko větší problém identifikovat, kdo je kdo. Ještě lepší jsou pro tento pokus skupinové fotografie například ze střední školy.

Déjà vu

Známý jev déjà vu (česky iluze viděného) se řadí do podskupiny iluzí paměti, kdy je nová a nikdy neprožitá událost vnímána jako známá a již prožitá zkušenost. Je to fenomén velmi běžný, který zažilo až 70% populace. Oblíbená teorie mozkové laterality vysvětluje déjà vu jako chybné časové sladění mezi levou a pravou hemisférou, které pracují relativně nezávisle na sobě a v naprosté většině případů se shodnou na výsledku své práce.

Pokud se však komunikace mezi oběma hemisférami zpozdí, pak se může stát, že jedna hemisféra dostane informaci dvakrát (jednou ji sama zpracuje na základě podnětů ze světa a podruhé ji dostane z druhé hemisféry).

Mezi další iluze paměti patří i déjà entendu (iluze slyšeného), déjà vécu (iluze prožitého) a déjà pansé (iluze poznaného). Všechny tyto jevy souvisí nejčastěji s únavou a stresem, mají neurologický podklad a mohou doprovázet různé závažnější psychické poruchy, například temporální epilepsii, organické psychické poruchy, deprese, schizofrenie a disociativní poruchy. Mohou se objevit i při užití halucinogenů a psychostimulancií.

S paramnéziemi se můžeme setkat prakticky každý ať už z vlastní zkušenosti nebo z literatury či filmu, kde jsou často využívány jako umělecký prostředek ke zvyšování napětí. Bývá také podkladem různých zážitků paranormálních jevů. Ve své nepatalogické formě jim tedy vděčíme za mnohé naše inspirace a různé předtuchy.