Orthorexie – závislost na zdravé stravě

Být štíhlý, zdravý, cítit se skvěle a dávat svému tělu jen to nejlepší by chtěl dozajista každý z nás. Existuje mnoho zaručeným metod, jak zdravě zhubnout, váhu si udržet a zůstat fit. Co když je ale člověk až přehnaně fixovaný na zdravé potraviny? Nic se nemá přehánět. Člověk by si měl dát pozor, aby se sám sobě nestal otrokem zdravého životního stylu. 

Samotný fenomén nezdravé fixace na zdravé jídlo, jež nabývá na síle, popsal jako první v devadesátých letech lékař Steven Bratman pod názvem Orthorexie. Je považována za jednu z poruch příjmu potravy (vedle anorexie, bulimie a záchvatovitého přejídání). 

Orthorexie se v lecčems podobá anorexii. Ale nejde zde o množství jídla, jako o kvalitu surovin, způsob přípravy jídla a o důraz na vyváženost stravy podle jasných pravidel.

Zpočátku vše vypadá úplně nevinně. Kdo začne jíst zdravě a zároveň klást důraz na zdravý životní styl, bio výrobky, produkty bez éček, barviv a jiných nevhodných látek, často se zbaví nepříjemných zdravotních problémů, cítí se lépe a dopřává tělu jen to nejkvalitnější. 

Dle Bratmana, lékaře zabývajícího se celostní medicínou, jde především nejčastěji o lidi, kteří „nevědí, co se sebou“, o lidi labilní, nejisté, hledající zpravidla oporu ve vnějším světě, v nějakých jasných pravdách a pravidlech, kterých se mohou zachytit. 

A právě oporu a jistotu mohou nalézt právě v přísně dodržovaných striktních pravidlech zdravého životního stylu a neoslní je ani ta nejlepší svíčková v pomalém hrnci nebo tatarský biftek. Proto je orthorexie tak záludná.

Co je orthorexie?

Orthorexie je nezdravá posedlost zdravým stravováním. Člověk, který se potýká s orthorexií, se začne zabývat výběrem a přípravou potravin, které jsou považovány za čisté nebo přirozené, což vede k restriktivnímu nebo dokonce rigidnímu stravování. Tomuto nutkavému zájmu o jídlo, někdy až na úkor společenských aktivit, věnují odborníci na duševní zdraví v posledních letech více pozornosti.

Ačkoliv není oficiálně uznána jako samostatná duševní porucha, mezi příznaky a symptomy orthorexie může patřit:

• dodržování speciální diety, která vylučuje určité potraviny
• odhadování nebo vážení potravin
• vyřazování celých skupin potravin
• nadměrné zaměření na přípravu jídla
• pocity viny nebo studu po konzumaci nezdravých potravin
• chování spojené s přejídáním a očišťováním

Mezi další psychologické složky orthorexie může patřit zvýšení sebevědomí, které přináší držení přísné diety, obrana proti pocitům chuti na jídlo, mylná snaha zůstat zdravý nebo snaha o získání pocitu kontroly nad svým životem. 

Lidé s touto poruchou mohou zažívat pocity nadřazenosti, které s sebou nese držení „čisté“ stravy, a také silnou touhu „očistit se“, což ukazuje, že ve hře jsou také sociální a kulturní vlivy.

Rigidita a přísnost orthorektické diety může mít znemožňující vliv na každodenní život. Protože se ortorexie stává obsedantně sledovaným životním stylem, může vést k výraznému fyzickému, psychickému a emocionálnímu strádání. V závislosti na rozsahu poruchy se u lidí mohou objevit negativní příznaky, jako je úzkost, deprese a sociální stažení. 

Léčba ortorexie může zahrnovat psychoterapii, nutriční rehabilitaci a medikaci. Terapie rozhovorem může pomoci odhalit příčiny, identifikovat základní psychické problémy a naučit se adaptivnějšímu chování, aby bylo možné poruchu lépe zvládat. 

Nutriční rehabilitace zahrnuje vzdělávání v oblasti zdravého stravování a může zahrnovat vážení pod dohledem, sledování jídel a následné vedení registrovaným dietologem. 

Léky mohou být důležité pro ty, kteří zažívají časté epizody deprese nebo úzkosti, které mohou být zdrcující nebo narušující každodenní život.

Pomalu a nenápadně

Orthorektik obvykle začne tím, že omezí některé nezdravé potraviny, třeba tučná, smažená a silně solená jídla. Poté se rozhodne přestat konzumovat další, například maso, mléčné výrobky atd. Postupně se na seznam nepřijatelných potravin dostávají další a další položky, ale on stále není spokojený a hledá potraviny pro čistou, perfektně zdravou stravu. 

Nedělní oběd s rodinou může být pro orthorektika velkou hrůzou a zdrojem masivní úzkosti. To, že někdo pociťuje silnou úzkost ve vztahu k jídlu proto, že nejí to, co by jíst měl, může být znakem orthorexie.

Člověk si tak může vytvořit vlastní speciální dietu, jako je veganství nebo paleo dieta, která vyřazuje rozsáhlé kategorie potravin. 

Osoby s ortorexií se ve svých stravovacích návycích více utvrzují a mají zkreslený pocit sebekontroly, pokud jde o jejich stravovací návyky. To často vede ke koloběhu pocitů viny a selhání, protože se postižený snaží vytvořit dokonalý „zdravý“ jídelníček.

Osoby trpící ortorexií mohou vykazovat celou řadu chování, jako je:

• počítání kalorií
• počítání obsahu tuku na etiketě každého jídla
• omezování nebo vyřazování více skupin potravin
• nadměrné soustředění na přípravu jídla
• odmítání společenských aktivit, které zahrnují jídlo

Toto narušení rutiny může často vést k nedostatkům ve výživě a různým fyzickým a psychickým zdravotním problémům. Osoby trpící touto poruchou se navíc často izolují a uzavírají se do sebe, což je činí náchylnějšími ke špatným náladám, úzkostem a depresím.

Jak orthorexie funguje

Mechanismus, který je za orthorexií, je podobný tomu, který udržuje při životě anorexii a bulimii. Stejně jako anorexií trpící člověk zažívá prostřednictví odpírání potravy (a díky intenzivnímu cvičení) pocit uspokojení, zažívá ho i orthorektik. Dokázal jsem to! Ovládám se!

Změna je život

Každý výrazný zásah do navyklého způsobu stravování je velmi obtížně zvládnutelný. Najednou máme jíst jinak, něco úplně jiného, než jsme byli zvyklí od dětství. 

Někdy nám potraviny, které jsme nejedli nikdy zas tolik nechutnají. A zároveň si musíme dobrovolně zas a znovu odříkat to, co máme rádi a na co máme chuť. Takže není vůbec divu, že jakmile se člověku podaří striktně své nově nabyté zásady dodržovat, zažívá pocit úspěchu, který mu může dodávat chybějící sebevědomí a pocit jistoty a kontroly nad svým jednáním, jaký zažívají anorektici. 

Současně jde o pocit nadřazenosti nad těmi, kdo ještě nepochopili, že dennodenně polykají jedy. A také těmi, kteří asi vědí, že to, co jedí, je nekvalitní, špatné a odpudivé, ale přesto nejsou schopní se udržet a začít se chovat jinak.

Od pocitu nadřazenosti a kontroly nad svým osudem je už jen krok k dalšímu typickému rysu orthorexie – k jistému druhu mesianismu. Neustálá potřeba propagovat svůj životní styl začne druhé po čase opravdu obtěžovat. Stejně jako noví přívrženci sekt se orthorektik snaží z pozice toho, kdo už „prohlédl“ v celé kráse poučovat ostatní. Odhoďte ten salám a začněte se živit mrkví. Přestaňte kupovat bílé pečivo a jezte radši zrní z bioobchodu.

Chybu je třeba potrestat

Jenže člověku, který padl do spárů závislosti na zdravém stravování, hrozí pád z výšin vlastní dokonalosti. Nikdo nedokáže neustále a bez jakéhokoliv „uklouznutí“ dodržovat přísná pravidla, která si osvojil. 

Orthoretik se nemůže nad svým „pochybením“ pousmát a říct si něco jako „všichni jsme jen lidi“. On zhřešil a zpronevěřil se svým zásadám. Jeho sebevědomí právě dostalo pořádnou ránu. A tak se kaje a trestá tak, že omezí jídlo, drží půst.

Svůj podíl viny, že lidé extrémně omezují konzumaci potravin, nesou i média, která nás zásobují neustále zaručenými radami, jak žít zdravě i množící se zprávy o tom, co všechno výrobci potravin dokážou „přibalit“ do jídla na našich pultech. 

Orthorexie zatím není uznanou poruchou příjmu potravy, ale je nepochybné, že lidí, kteří trpí chorobnou závislostí na vyhraněném způsobu stravování, bude přibývat. Jde často o lidi nejisté a labilní, kteří hledají oporu ve vnějším světě, v jasných pravdách a pravidlech, kterých se mohou zachytit.

Orthorexie, nebo anorexie?

Ortorexie i anorexie jsou v jádru extrémní formy poruch příjmu potravy a člověk, který vykazuje příznaky jedné z těchto poruch, může omezovat množství přijímané potravy a má zkreslené vnímání svého těla. 

V případě ortorexie je výběr potravin spojen se silným smyslem pro morálku a vědomím zdraví, což se často projevuje posedlostí vnímanou „čistotou“ konzumovaných potravin. 

U anorexie se však primární pozornost soustředí na omezení příjmu kalorií s cílem dosáhnout štíhlejší postavy.

Ačkoli chování a myšlenkové pochody, které stojí za oběma poruchami, mohou mít určité podobnosti, hlavní rozdíly mezi ortorexií a anorexií spočívají v emocích, které jsou s nimi spojeny.

Anorexii mohou doprovázet pocity viny, studu a touha zbavit se přebytečného tuku. Oproti tomu ortorexie je často vedena vyššími morálními zásadami, jako je zdraví nebo udržitelnost. Jedinci mohou být posedlí kvalitou, „čistotou“ nebo zdraví prospěšnými vlastnostmi potravin.