Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) – příznaky, projevy, léčba

ocd

Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) je vážné duševní onemocnění, které postihuje miliony lidí po celém světě. Pro OCD neboli obsedantně-kompulzivní poruchu jsou typické obsese a kompulze. Obsese mají představu opakujících se myšlenek, představ nebo impulzů, které způsobují výrazný stres a úzkost. Na druhé straně kompulze jsou opakované činnosti nebo mentální úkony, které jedinec musí vykonávat.

Porozumění OCD a jejím projevům je klíčové pro efektivní léčbu a podporu osob trpících touto poruchou. Jaká je definice OCD? Jaký vliv má OCD na každodenní život? Jak poznat OCD a jaké jsou možnosti léčby?

Shrnutí článku

OCD je chronické a potenciálně vysilující duševní onemocnění, které tvoří dvě složky – obsese a kompulze.

OCD se může projevit v různých věkových obdobích jako dětství či adolescence, ve výjimečných případech i ve vyšším věku.

Příznaky OCD lze rozdělit do dvou kategorií podle obsese a kompulze. Každá skupina má vlastní jedinečné příznaky.

Před začátkem léčby je nutná diagnostika, kterou provádí specializovaný pracovník. Následuje kombinace různých léčebných postupů.

Chování k lidem trpícím OCD by mělo být empatické, podporující a respektující jejich jedinečné potřeby a zkušenosti.

Co je to OCD?

Obsedantně-kompulzivní porucha neboli OCD je chronické a potenciálně vysilující duševní onemocnění, které je charakterizováno dvěma hlavními složkami: obsesemi a kompulzemi.

Obsese jsou nechtěné, vtíravé a opakující se myšlenky, představy nebo impulzy, které jedince napadají. Kvůli opakování mu způsobují výrazný stres a úzkost. Tyto myšlenky jsou často vnímány jako nepatřičné nebo iracionální, přičemž se je člověk snaží ignorovat nebo potlačit, což vede k ještě většímu napětí.

Kompulze lze definovat jako opakované chování nebo mentální úkony. Jedinec cítí nutkání je vykonávat v reakci na obsese. To znamená, že jejich cílem je snížit úzkost nebo zabránit nějaké obávané události či situaci. Kompulze nejsou náhodné, nýbrž jsou často prováděny podle přísných pravidel nebo rutinních způsobů a jsou časově náročné.

Příkladem kompulzí je třeba opakované mytí rukou, kontrola zamčených dveří nebo počítání určitých věcí (jídlo, tiky, vteřiny před nějakou činností).

OCD může výrazně narušovat každodenní život jedince, ovlivňovat jeho pracovní nebo školní výkon, sociální vztahy a celkovou kvalitu života. Jedinci s obsedantně kompulzivní poruchou si často uvědomují, že jejich obsesivní myšlenky a kompulzivní chování jsou iracionální, avšak nedokážou je ovládat.

Projevy OCD

OCD se může projevit v různých věkových obdobích, přičemž nejčastěji je to během dětství (nejčastěji 8 až 12 let) a adolescentního období (ve věku 18 až 25 let), případně – ačkoliv je to méně časté – v pozdějším věku.

Projevy OCD jsou u každého jedince jiné. V některých případech se jedná o postupné projevování příznaků ve vlnách, přičemž se střídá období zhoršení a ústupu. Tyto vlny probíhají od dětství po dospělost. V dalších případech se porucha projevuje náhle a rychle vlivem zvýšeného stresu.

Spouštěčem OCD jsou různé faktory nebo situace, které však na každého jedince účinkují jinak. Nejčastějšími spouštěči jsou:

  • Stresové situace: Pracovní stres, zkouškové období, rodinné konflikty nebo osobní ztráty mohou zhoršit obsese a kompulze.
  • Určité situace nebo prostředí: Místa nebo situace, které jedinec považuje za rizikové či nebezpečné, jako jsou veřejná místa (náměstí, škola, obchod) nebo specifická prostředí (špatné vzpomínky).
  • Emoční výkyvy: Pokud jedinec cítí úzkost, strach nebo vztek, mohou se zvýšit příznaky OCD.
  • Změna rutiny: Změna v každodenní rutině nebo prostředí, jako jsou stěhování, cestování nebo změna pracovního místa, může vyvolat příznaky OCD.

Projevy OCD mohou vyvolat i špatné vzpomínky nebo myšlenky vyvolávající úzkost. Je třeba si pamatovat rozdílnost u každého jedince s touto poruchou.

Příznaky OCD

Příznaky obsedantně-kompulzivní poruchy lze rozdělit do dvou kategorií podle obsese a kompulze.

Nejčastější příznaky obsese jsou:

  • Opakující se myšlenky: Nechtěné myšlenky, které se opakují a člověk je nedokáže potlačit. Tyto myšlenky jsou často považovány za nepřiměřené nebo nebezpečné.
  • Obavy z kontaminace: Velké obavy z bakterií, virů nebo chemikálií, které mohou vést k nutkavému mytí nebo čištění.
  • Perfekcionismus: Pocit, že vše musí být dokonalé nebo přesné. Často se spojené s opakovaným kontrolováním činností nebo uspořádáním věcí.
  • Náboženské nebo morální obavy: Úzkost způsobená strachem z provinění nebo nečistoty, často spojená s nutkavými modlitbami nebo rituály.
  • Přehnaný strach z rizika: Neustálé myšlenky na to, že se něco špatného stane. Aby se předešlo neštěstí, musí se opakovaně provádět určité rituály nebo kontroly.

Reakcemi na obsese jsou kompulze. Nejčastější příznaky kompulze jsou:

  • Kontrolní rituály: Opakované činy, jako je kontrola, zda jsou dveře zamčené, zda je trouba vypnutá nebo zda jsou všechny spotřebiče vypnuty.
  • Čistící a mycí rituály: Opakované mytí rukou, sprchování nebo čištění domu. Často se pojí s obavami z kontaminace.
  • Počítání: Opakované počítání určitých věcí nebo událostí, aby se dosáhlo určitého pořadí nebo bezpečnosti.
  • Symetrické nebo úhlové uspořádání: Potřeba uspořádat věci nebo provádět určité akce symetricky nebo podle určitých vzorů.
  • Mentální rituály: Opakované myšlenkové aktivity, jako je opakování slov nebo modliteb, aby se zabránilo nebezpečí nebo neštěstí.

Každý jedinec s OCD může mít unikátní kombinaci těchto příznaků. Dopadem na život je úzkost a stres, sociální izolace či omezení každodenních aktivit.

Na sociálních sítích lidé včetně řady celebrit představují OCD jako „roztomilou“ poruchu, kvůli které lidé dělají „potrhlé“ věci jako aranžování květin, častý úklid nebo větší zaměření na hygienu.

OCD se nesmí podceňovat, jelikož může vést ke zhoršení symptomů, zdravotním problémům až ztrátě kvality života. V závažnějších případech dojde ke komorbiditě s dalšími poruchami nebo ke zvyšení rizika sebevražedných myšlenek.

Příznakem OCD může být třeba úzkostlivé počítání a rovnání bonbónů.

Léčba OCD

Nejprve je nutná diagnostika OCD, která se provádí několika kroky. V prvním kroku se vede klinický rozhovor, kdy specializovaný odborník najde symptomy, prozkoumá jejich trvání a vliv na každodenní život. Dále se sleduje stav mentálních funkcí, jako jsou myšlení, nálada, chování a vnímání.

Diagnostika se provádí podle diagnostického manuálu DSM-5 (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, 5th Edition). Jelikož se příznaky poruch mohou překrývat, je důležité vyloučit jiné možné příčiny symptomů, jako jsou úzkostné poruchy, deprese nebo další.

Na sociálních sítích koluje spousta videí s diagnostikováním OCD. Nikdo, kdo má podezření, že by mohl trpět touto poruchou, by se neměl spoléhat na taková videa. Místo toho je nejlepší vyhledat odbornou pomoc.

Léčba OCD zahrnuje kombinaci terapeutických přístupů:

  • Kognitivně-behaviorální terapie (CBT): Zaměření na postupné vystavení jedince jeho obsesím bez následování kompulzivního chování, což pomáhá snižovat úzkost a zvyšovat toleranci k obsesím.
  • Farmakoterapie: Antidepresiva nebo jiná léčiva mohou být předepsána k snížení příznaků OCD, pokud je to předepsáno odborníkem.
  • Chirurgické nebo neurostimulační metody: Pro výjimečné, těžké případy, které neodpovídají standardnímu chování, může být zvažována hluboká mozková stimulace (DBS) nebo jiné neurochirurgické intervence.

Léčba OCD je individuálně přizpůsobena každému pacientovi podle závažnosti symptomů, jejich typu a reakce na terapeutické intervence. Pravidelné sledování a spolupráce s odborníky jsou klíčové pro dosažení úspěšné kontroly nad poruchou a zlepšení kvality života.

Jak se chovat k lidem s OCD?

Chování k lidem trpícím OCD by mělo být vždy empatické, podporující a respektující jejich jedinečné potřeby a zkušenosti.

Vždy je nutné porozumět tomu, že ač se zdravému člověku mohou zdát obsese a kompulze za malicherné, pro jedince s OCD jsou skutečné, přičemž způsobují úzkost a stres.

Je důležité nepodceňovat jejich pocity a nepřehlížet možné příčiny. Kvůli tomu je třeba uvědomit si, že jedinec s OCD potřebuje určitý prostor a čas pro zvládání poruchy. Nikdo by neměl omezovat jejich rituály, bez nichž se zvýší úzkost ohroženého člověka.

V okolí jedince s OCD je nejlepší vždy nabízet emocionální podporu a povzbuzení. Rodina či přátelé nemocného znají časté projevy OCD, tudíž je dobré vyvarovat se jim. Pokud taková situace nastane, o potřebách by se mělo mluvit.

Jedinec s OCD potřebuje odbornou pomoc od specializovaného odborníka (psychiatra, psychologa nebo terapeuta), který pomůže se zmírněním příznaků. Nemocný by se neměl vyhýbat schůzkám s doktorem nebo vynechávat léky.

Na to, jak se chovat k lidem s OCD, není jedna univerzální odpověď. Každý jedinec s OCD může mít odlišné způsoby, jak se s poruchou vyrovnávat, a proto je důležité, aby okolí bylo citlivé a respektovalo jeho individuální potřeby. S pozitivním přístupem a porozuměním může okolí hrát klíčovou roli v podpoře léčby a zlepšení kvality života jedince s OCD.

© 2024 MZ.cz | Nakódoval Leoš Lang