Nezapomněl jsem zamknout dveře?

Stalo se vám někdy, že jste si po cestě do práce pokládali myšlenky, zda jste opravdu zamkli byt a všechno řádně vypnuli? Napadaly vás myšlenky ohledně návratu a překontrolování bytu? Pojďte si přečíst, kdy jsou tyto myšlenky již poruchou.

Obsedantně–kompulzivní porucha (dále jen OCD) je neurotické onemocnění, stejně jako například fobie nebo úzkostné stavy, které se vyskytuje v dnešní populaci velice často.

Tato porucha postihuje 2-3% celkové populace, tj. celkem asi 100 milionů lidí a může vážně omezovat lidský život. Toto onemocnění se projevuje pocitem nutkání provést určitý čin nebo se zabývat konkrétní myšlenkou.

I slavní mají OCD

OCD byla dlouhá léta považována za nevyléčitelné chronické onemocnění. Až od 60. let 20. století a zejména pak v posledních 30 letech došlo k výraznému pokroku a seznámení se s chorobou.

Také byly objeveny skupiny určitých léků, které vedly u osob s OCD k výraznému zlepšení jejich stavu. Dále byla rozvinuta terapeutická pomoc pro klienty, kterou je dnes významná kognitivně behaviorální terapie (dále jen KBT).

I mezi slavnými se tato choroba objevuje. Známým literárním příkladem je Lady Macbeth od Williama Shakespeara či Charles Darwin.

Je vědecky prokázáno, že až 80% populace se někdy setkalo s obsesí, tedy s vnucující myšlenkou.

Mezi nejčastější takové myšlenky patří například myšlenka na neštěstí někoho milovaného, nutkání skočit z nástupiště před přijíždějící vlak či metro, myšlenka na sebevraždu nebo nutkání něco udělat (křičet, hodit nějakým předmětem či se hlasitě smát), aby se přerušil klid na nějakém shromáždění.

Ale běžní lidé na rozdíl od osob trpících OCD těmto myšlenkám nepřikládají veliký význam, nepokládají je za hrozbu, tedy nemusí nic kontrolovat, potlačovat ani jinak složitě zvládat.

Obsese jsou nevyžádané myšlenky či představy, které se opakovaně vtírají do vědomí pacienta. Vzbuzují v něm strach a úzkost.

Stejně jako k OCD patří obsese, nutně k ní patří i kompulze, což jsou zpravidla činnosti či rituály, které navazují na obsese, tedy daný jedinec se snaží kompulzivním chováním zabránit tomu, aby se obsesivní myšlenka stala skutečností.

Je nutno podotknout, že kompulzivní jednání zmírní úzkost či strach pouze na chvíli a brzy se objeví další úzkost a tím se rozvine i další kompulze. Většina osob, která trpí OCD, si je vědoma toho, že jejich myšlenky (obsese) jsou zcela iracionální, ale nedokáží zabránit úzkosti z případné katastrofy.

S OCD se dá žít

Existuje mnoho typů obsesí a kompulzí. Mezi ty nejčastější patří obsese týkající se strachu z nákazy, špíny a škodlivin. V tomto případě se jedinec chorobně štítí všech veřejných madel, klik či podávání ruky, protože by mohl vážně nakazit sebe i svou rodinu.

Na tyto myšlenky navazuje kompulze, což je zde zdlouhavé a časté mytí a dezinfikování celého těla, které postiženému jedinci zabírá i několik hodin denně.

Dalším typem je obsese způsobující nadměrné hromadění věcí, kdy osoba hromadí třeba staré noviny, účtenky, doklady, obaly od jídla, neboť se domnívá, že je bude zcela jistě v budoucnu potřebovat.

Takto své věci hromadí v bytě, kde nakonec zůstávají jen uličky k posteli a do koupelny. Takoví jedinci se bojí cokoliv vyhodit, nikdo do jejich bytu nesmí a za své nahromaděné věci se velice stydí.

Nejčastější obsesí je obsese kontrolovací, kdy člověk neustále kontroluje kohoutky v koupelně, zda vypnul plyn v kuchyni, zamknul nebo zda má u sebe doklady. Je schopen se několikrát po opuštění domu vrátit a vše znovu zkontrolovat.

Méně častou obsesí je obsese agresivní, kdy se jedinec obává, že by mohl někomu fyzicky ublížit, například strčit někoho pod metro či nějakou osobu pobodat. Tito jedinci se například neustále chodí ptát na policejní stanici, zdali nebyla nalezena nějaká mrtvola, protože mají obavy, jestli někoho třeba nezabili.

Příznaky OCD – obsese

Obsese jsou obvykle přehnané verze obav a starostí, které většina lidí někdy má. Mezi nejčastější obsese patří:

• strach z kontaminace bakteriemi, špínou, jedy a dalšími fyzikálními látkami a látkami z prostředí.
• strach z poškození v důsledku nemoci, nehody nebo smrti, která může postihnout jeho samotného nebo jiné osoby. To může zahrnovat nadměrný pocit odpovědnosti za prevenci těchto škod
• vtíravé myšlenky a představy týkající se sexu, násilí, nehod a dalších problémů.
• nadměrný zájem o symetrii, přesnost a pořádek.
• nadměrné obavy o nemoc, náboženské otázky nebo morálku.
• potřeba vědět a pamatovat si věci.

Obsese mohou člověku neustále vrtat hlavou. Mohou být také vyvolány fyzickými předměty, situacemi, pachy nebo něčím, co zazní v televizi, rádiu nebo v rozhovoru.

Obsedantní obavy obvykle přesahují konkrétní spouštěč – například láhev chladicí kapaliny – a zahrnují cokoli, co by mohlo vypadat podobně nebo se nacházet v její blízkosti, například auta, klíče od auta, louže na silnici, regály supermarketů a čerpací stanice.

Posedlost se může měnit co do povahy a závažnosti a nereaguje na logiku. Obsedantní úzkost vede k ostražitosti vůči možným hrozbám a k nutkavé potřebě jistoty a kontroly. Obsese mohou vyvolávat pocity od obtěžování a nepohodlí až po akutní úzkost, znechucení a paniku.

Příznaky OCD – kompulze

Kompulze mohou být behaviorální (činy) nebo mentální (myšlenky). Kompulze jsou opakované činnosti, které se často provádějí podle zvláštního vzoru nebo podle určitých pravidel.

Jsou obvykle prováděny ve snaze zabránit vzniku obsedantního strachu, snížit úzkost, kterou obsedantní myšlenka vyvolává, nebo navodit pocit, že je vše „tak, jak má být“.

Mezi nejčastější kompulze patří:

• nadměrné mytí rukou, sprchování a čištění zubů
• nadměrné uklízení a mytí domu, domácích potřeb, jídla, auta a dalších prostor.
• nadměrná kontrola zámků, elektrických a plynových spotřebičů a dalších věcí spojených s bezpečností.
• opakování běžných činností a úkonů, jako je čtení, psaní, chůze, zvedání věcí nebo otevírání dveří.
• uplatňování pevných pravidel a vzorců pro rozmístění předmětů, nábytku, knih, oblečení a dalších věcí
• dotýkání se, klepání nebo pohybování určitým způsobem nebo určitým počtem pohybů.
• potřeba neustále se vyptávat nebo se přiznávat a hledat ujištění
• mentální opakování slov nebo čísel určitý početkrát nebo soustředění se na „dobrá“ nebo „bezpečná“ čísla
• nahrazení „špatné myšlenky“ „dobrou myšlenkou“.

Obvykle se kompulze stávají podobnými rituálům; řídí se určitými pravidly a vzorci a zahrnují neustálé opakování. Kompulze poskytují iluzorní pocit krátkodobé úlevy od úzkosti.

Ve skutečnosti však posilují úzkost a způsobují, že se obsese zdá být skutečnější, takže se úzkost brzy vrátí.

Více způsobů léčby

S pokrokem vědy a medicíny je v nynější době více způsobů, jak OCD léčit. Mezi základní léčbu patří léčba farmaky, kdy se podávají antidepresiva či léky na uklidnění po dobu nejméně jednoho roku.

Pokud se jedinec rozhodne tuto léčbu přerušit dříve než po roce, je zde velká pravděpodobnost, že nastane recidiva. Po recidivách se prodlužuje doba, kdy se farmaka podávají na pět let. Pokud je to ale třeba, tak i na celý zbytek života.

Další cestou při léčbě OCD je psychoterapie. Zde je možné užít paradoxní intenci. Jedná se o techniku, kdy si pacient záměrně přeje to, čeho se obává.

Další významnou metodou, jak se proti OCD bránit, je již zmiňovaná kognitivně behaviorální terapie. Zde se jedinec postupně učí zbavovat svých návyků a rituálů s pomocí svého terapeuta, který mu všechny úkony napřed ukáže sám.

Pokud osoba trpí obsesí z nákazy a špíny, nejprve terapeut sáhne na kliku na nějakém veřejném místě a poté to zopakuje pacient. Takto se postupně pacient učí, že nedojde k naplnění jeho obsesivních myšlenek.

Důležité také je seznámit s OCD ostatní členy rodiny a naučit pacienta relaxacím, pomocí kterých dokáže s postupem času odvést svou pozornost od obsesí a neprovádět tak rituály a kompulze.