Psychoterapeutický přístup zaměřený na člověka vytvořený Carlem Rogersem je bezesporu jedním z největších příspěvků v psychoterapii. Čím se vyznačuje terapie jednoho z nejvýznamnější představitelů humanistické psychologie?
Kdo byl Carl Rogers?
Carl Rogers je jednou z nejvýznamnějších osobností v dějinách psychologie. Byl to humanistický psycholog, který byl hlavním zastáncem přístupu zaměřeného na klienta. Jeho teorie měly zásadní vliv na rozvoj psychoterapie i dalších oblastí psychologie.
Narodil v roce 1902 v Oak Parku ve státě Illinois. Byl čtvrtým ze šesti dětí a vyrůstal v přísně věřící domácnosti. Byl oddaným křesťanem, navštěvoval teologický seminář a později přestoupil na Wisconsinskou univerzitu. Po dokončení bakalářského studia pokračoval Rogers v doktorském studiu psychologie na Kolumbijské univerzitě.
Během své kariéry Rogers hojně psal o svých teoriích humanistické psychologie. Věřil, že všichni lidé mají vrozenou schopnost seberealizace a že tuto schopnost lze realizovat prostřednictvím procesu terapie. Byl zastáncem přístupu zaměřeného na klienta, který zdůrazňoval význam nedirektivního poradenství.
Tento přístup se zaměřoval na vytvoření bezpečného a podpůrného prostředí, v němž by klient mohl svobodně zkoumat své pocity a myšlenky.
Kromě své práce v oblasti psychologie byl Rogers také známým lektorem a učitelem. Vyučoval na několika univerzitách a na mnoha dalších přednášel jako hostující lektor. Napsal mnoho vlivných knih a článků, mimo jiné „On Becoming a Person“ a „Client-Centered Therapy“.
V roce 1980 byl vyznamenán Prezidentskou medailí svobody a v roce 1987 obdržel jako první psycholog od Americké psychologické asociace cenu za významný odborný přínos psychologii. Zemřel v roce 1987, ale jeho odkaz žije dál. Jeho teorie a myšlenky měly velký vliv na rozvoj moderní psychoterapie a budou i nadále určovat směr terapeutů a poradců po mnoho dalších let.
Psychoterapie
Psychoterapie je forma psychologické léčby, která zahrnuje použití psychologických principů a technik, které pomáhají lidem pochopit a řešit jejich duševní problémy. Jedná se o proces spolupráce mezi terapeutem a klientem, jehož cílem je prozkoumat myšlenky, pocity a chování a získat vhled, zvýšit sebeuvědomění a identifikovat vzorce chování.
Používá se k léčbě různých duševních problémů, včetně deprese, úzkosti, posttraumatické stresové poruchy, fobií, zneužívání návykových látek, poruch příjmu potravy a vztahových problémů. Lze ji použít jako krátkodobou léčbu konkrétních problémů nebo jako dlouhodobou léčbu složitějších problémů.
Cílem psychoterapie je pomoci klientovi prozkoumat a pochopit jeho myšlenky, pocity a chování, aby mohl provést změny ve svém životě. Pomáhá identifikovat základní příčiny jejich problémů a poskytuje příležitost k rozvoji nových dovedností a strategií zvládání.
Při psychoterapii terapeut obvykle vytvoří pro klienta bezpečné a podpůrné prostředí. V závislosti na potřebách klienta použije různé techniky, například kognitivně-behaviorální terapii, psychodynamickou terapii a interpersonální terapii.
Terapeut bude s klientem pracovat na identifikaci hlavních příčin jeho problémů a na vypracování cílů a strategií, které klientovi pomohou dosáhnout požadovaných výsledků.
Psychoterapeutický přístup
Psychoterapeutický přístup je souhrnný pojem pro celou řadu terapií používaných k léčbě duševních problémů. Cílem psychoterapeutických přístupů je pomoci jednotlivcům porozumět jejich pocitům a chování, vyrovnat se se stresem a provést změny vedoucí ke zlepšení jejich života.
Teno přístup vychází z myšlenky, že psychické problémy mají jak biologické, tak psychologické složky. Biologické složky se týkají fyzických aspektů poruchy, jako jsou hormony, neurotransmitery a genetika. Psychologické složky se týkají duševních a emocionálních aspektů poruchy, jako jsou myšlenky, přesvědčení a interakce s ostatními lidmi.
Psychoterapeutické přístupy se používají, jak už zaznělo, k léčbě široké škály duševních problémů, jako jsou deprese, úzkost, bipolární porucha, posttraumatická stresová porucha (PTSD) a zneužívání návykových látek. Konkrétní techniky používané v psychoterapeutických přístupech se liší v závislosti na typu léčené poruchy a konkrétních cílech léčby.
Mezi běžné psychoterapeutické přístupy patří kognitivně-behaviorální terapie (CBT), dialektická behaviorální terapie (DBT) a terapie přijetí a závazku (ACT). Tyto přístupy využívají techniky založené na důkazech, které pomáhají jedincům identifikovat a zpochybnit neužitečné myšlenky a přesvědčení, rozvíjet zdravější dovednosti zvládání stresu a změnit jejich chování.
Kromě toho tyto přístupy často zahrnují zkoumání minulých zkušeností a vztahů člověka, aby získal náhled na to, proč má v současnosti potíže. Díky tomuto procesu mohou klienti získat vhled a porozumění a vyvinout strategie pro zvládání svých emocí a chování.
Celkově lze říci, že psychoterapeutické přístupy mohou být velmi užitečné při léčbě problémů s duševním zdravím.
Techniky používané v těchto přístupech jsou založeny na důkazech a v mnoha případech se ukázaly jako účinné. Pokud se potýkáte s problémy s duševním zdravím, je důležité vyhledat pomoc kvalifikovaného odborníka na duševní zdraví, který vám pomůže najít ten správný přístup pro vaše potřeby.
Člověk je dobrý
V televizi byl vysílán pořad Terapie, kde hlavní postava terapeuta o sobě říká, že je rogerián. Co to tedy je? Základem tohoto přístupu je kladení důrazu na osobní růst v autentickém vztahu s terapeutem a na bezmezném přijetí.
Terapeut respektuje klienta, jeho individualitu a jedinečnost. Bere ho takového, jaký je, se všemi klady i zápory. Navazuje s ním velmi intimní vztah, ve kterém se klient pomalu otevírá a nebojí se otevřeného projevování svých emocí.
Podle Rogerse je jeden z hlavních motivačních faktorů v životě člověka sebeaktualizační tendence, která v nás vzbuzuje snahu o duchovní růst a rozvíjení vztahu k ostatním lidem. Rogers měl velmi optimistický pohled na člověka. Říká, že každý člověk je vrozeně dobrý.
Až později vlivem tlaků společnosti se stává nepřátelský a egoistický. Proto při svých terapeutických sezeních vytvářel atmosféru chápající, důvěrnou a bezvýhradně přijímající ke svému klientovi.
Sedmidílná stezka ke štěstí
Aby se klient stal plně fungujícím a dostáhl stavu vnitřní kongruence, neboli souladu a celistvosti, prochází v terapii sedmi stádii:
- Nejprve klient klade odpor, má na sebe i na svět vytvořený pohled, který je takřka neměnný. Není si schopen uvědomit si své vlastní prožitky ani potřeby a nepřipouští si jakoukoli změnu.
- Člověk ve druhém stádiu už není tak strnulý a mluví o vnějších událostech, o druhých lidech a také mluví o svých pocitech. Zatím je však neprožívá, spíše je popisuje jako nějakou věc.
- Ve třetím stádiu již klient pociťuje terapeutovo přijetí ve větší míře a začíná mluvit o svých pocitech a prožívání z minulosti. Je schopen si připustit změnu a své názory již nepokládá za něco pevně daného.
- V dalším, čtvrtém, stádiu se klient začíná zaměřovat na své aktuální pocity, které bývají v rozporu s dřívějším způsobem prožívání a je z toho zmaten. Může mít ze změny stále strach, ale uvědomuje si, že je nezbytná. Pomalu začíná přebírat zodpovědnost za své problémy.
- Páté stádium se vyznačuje klientovým přijímáním svých současných emocí za své vlastní a přijímáním odpovědnosti za své chování. Už nepřisuzuje chyby jen ostatním, ale hledá chyby i u sebe. Objevuje se také touha být sám sebou.
- Podle Rogerse je šesté stadium rozhodující, protože se klient naučil prožívat své pocity aktuálně, tady a teď. Už se svých pocitů a prožitků nebojí a přijímá je za své. Tato změna může být mnohdy velice bolestná a doprovázena slzami.
- Poslední sedmé stádium je cílem psychoterapie, kde klient již dosáhl stavu vnitřní kongruence. Stává se plně fungující osobou, která aktuálně cítí a prožívá. Člověk je empatický, svobodný a projevuje se u něj tendence k neustálému osobnímu růstu. Zároveň s tím se zlepší i fyzické zdraví, protože většina zdravotních problémů je spojena s psychickým stavem jedince.
Na člověka zaměřená psychoterapie měla velký vliv na rozvoj psychoterapie jako takové. Tento přístup změnil náhled na terapeutický vztah i v ostatních přístupech a posunul je tak o něco dále, zejména v uznávání důležitosti empatie a přijímání klienta jako sobě rovného.
Nevýhodou tohoto směru by snad mohlo být ulpívání na tradici v přístupu. Rogers psal své formulace v kontextu jeho doby a tak je potřeba brát tuto skutečnost v potaz a přehodnocovat je z pohledu nejnovějších poznatků současné psychologie.