Kdy je dítě zralé na školu?

Školní vzdělání představuje klíčový milník v životě každého dítěte, avšak otázka, kdy je toto malé jedince připraveno na vstup do školních lavic, zůstává tématem neustálých diskusí a rozporů. Tento článek se zaměřuje na esenciální faktory, které ovlivňují školní připravenost dětí. Od sociálních dovedností po kognitivní schopnosti – prozkoumáme, jak tyto aspekty formují optimální časový rámec pro nástup do školního prostředí.

Nástup do první třídy je pro dítě i rodinu velkým mezníkem v životě. Život dostává nový rozměr, dítěti se dostává mnoho dalších možností k seberozvoji, ale také nastupují první povinnosti. Jak poznat, kdy je dítě zralé na vstup do školy, a kdy by bylo naopak vhodné nástup ještě odložit? Jaké oblasti se posuzují? Kdo rozhoduje o odkladu školní docházky?

Odklad školní docházky

Nástup školní docházky je povinný pro děti, které před začátkem daného školního roku dovrší 6 let věku. Odklad školní docházky povoluje ředitel školy a je možný na žádost rodičů, pokud dítě dostane doporučení minimálně ze dvou odborných pracovišť. Ve většině případů se jedná o pedagogicko-psychologickou poradnu a k tomu doporučení například od logopeda či od pediatra. Odklad je možný pouze o jeden školní rok.

Jaké oblasti se posuzují?

Při posuzování školní zralosti se zkoumá několik oblastí. Nezáleží pouze na tom, zda dítě umí nakreslit kolečko, či zda dokáže říct básničku. Opravdu komplexní vyšetření školní zralosti posuzuje dítě z několika úhlů pohledu.

1. Tělesný vývoj a zdravotní stav

Tato oblast je v kompetenci především pediatra. Při pětileté prohlídce může pediatr doporučit návštěvu logopeda či jiného odborného pracoviště, pokud má pocit, že dítě potřebuje v určité oblasti (například řeči) pomoci. Posouzení zdravotních obtíží je také důležité například z pohledu časté nemocnosti.

Pokud je dítě v první třídě často nemocné, může mít problémy s doháněním látky a zároveň také například s navázáním kamarádských vztahů se spolužáky. Do poradny pak přicházejí například děti, které začali chodit do mateřské školy v pěti letech, tedy poslední rok před školní docházkou a kvůli časté nemocnosti mají vysoké absence.

Díky tomu mohou být obtíže s navazováním vztahů s vrstevníky či se zvyknutím na režim předškolního či školního dne.

2. Poznávací funkce

K tomu, aby se dítě naučilo číst, psát a počítat potřebuje dozrálé kognitivní funkce, které mu to umožní. Tyto funkce mohou dozrávat různou dobu, tzn. u některých dětí dříve u některých déle. Také se stává, že dítě je po většině stránek zralé, ale některá významná oblast je stále opožděná a následně komplikuje výuku.

Posuzuje se: grafomotorika a vizuomotorika (schopnosti potřebné ke správnému osvojení psaní), řeč (zda dítě dokáže pochopit instrukce, zda rozumí výkladu, dokáže komunikovat s ostatními), sluchové vnímání (důležité pro výuku psaní, zda dítě dokáže správně rozlišit jednotlivé hlásky a následně je správně zapsat), zrakové vnímání (důležité pro výuku čtení, zda dítě dokáže rozlišit jemné rozdíly mezi obrázky, posléze i písmeny), vnímání prostoru a času (pravolevá orientace, orientace v čase, rozložení vlastních sil atp.) a početní dovednosti (porovnávání objektů podle velikosti, tvarů apod.).

3. Práceschopnost

Pokud dítě je zralé po kognitivní stránce, je ještě potřeba, aby tyto své schopnosti a dovednosti dokázalo ve škole správně využít. S přibývajícím věkem stoupá přirozená touha dětí o řízené činnosti, o činnosti, ve kterých se naučí či dozví něco nového. U těchto úkolů je důležité, aby děti udrželi pozornost zaměřenou na dané téma, aby se dokázali soustředit a klidně sedět.

Stejně tak, jako ve škole, kde bude potřeba, aby vydrželi sedět během vyučovací hodiny v lavicích a nerušili ostatní. Zároveň je potřeba určitá míra samostatnosti dítěte, neboť jak již bylo uvedeno výše, jsou na dítě kladeny větší nároky.

V poradně během vyšetření můžeme pozorovat děti, které nejsou schopné udržet pozornost na zadaném úkolu, vstávají ze židle a procházejí se po místnosti a ke konci vyšetření jsou již jen stěží motivovatelné k vypracování úloh.

4. Emocionální a sociální zralost

Další z oblastí, která se posuzuje před vstupem do základní školy, je tzv. emocionální a sociální zralost dítěte. Jde o to, zda dítě je schopné navazovat vztahy jak se spolužáky, tak s dospělými. Zda je emocionálně připravené na vstup do školy, či zda stále ještě preferuje činnosti herního typu.

Většinou mluvíme o „hravých“ dětech, které ještě nemají zájem o řízené činnosti. Extrémním případem pak mohou být děti, které přicházejí do poradny v doprovodu rodičů, ale již nejsou schopny rodiče opustit, pláčou a nekomunikují s nikým jiným kromě rodiče samotného.

Ačkoliv se poté může ukázat, že dítě je ve většině ostatních oblastí zralé, pokud není emocionálně připravené na vstup do školy a odloučení od rodičů, byl by to pro dítě pravděpodobně velice stresující začátek školního roku.