Kdo je asociál?

Psychopatické hlavní „záporáky“ můžeme znát z filmů jako je Mechanický pomeranč, Mlčení jehňátek či Temný rytíř. Pokud se však tyto postavy pokusíme charakterizovat, objevíme zřejmě několik společných rysů mezi které patří krutost, opovrhování zákony, nepřítomnost výčitek svědomí. Jedny z hlavních rysů psychopatie.

Pokud je člověk označen slovem psychopat, je mu tím přisouzena určitá porucha osobnosti. V dnešní době je slovo psychopat poněkud zastaralé a užívají se spíše termíny asociální, disociální či antisociální porucha osobnosti. 

Pod poruchou osobnosti chápeme určitý vzorec chování, který je pro daného jedince charakteristický a odráží se v jeho pohledu na sebe i druhé.

Jak poznáme, že je někdo psychopat?

Antisociální poruchu osobnosti lze diagnostikovat ve chvíli, kdy v chování a prožívání jedince zaznamenáme větší množství typických asociálních rysů. 

Charakteristickým znakem je hlavně dlouhodobá lhostejnost k právům druhých a jejich pravidelné porušování. S tímto souvisí i neschopnost dodržovat sociální normy a časté překračování hranic zákona. 

Psychopaté jsou také označováni za mistry lsti, jelikož často podvádějí ostatní, aby získali to, po čem touží.

Lidé s antisociální poruchou osobnosti jsou také typičtí svou impulzivností, která způsobuje, že jsou téměř neschopni plánovat věci dopředu. Bývají také velmi agresivní a popudliví, a proto se často zaplétají do rvaček a hádek. 

Psychopati jsou typicky konzistentně nezodpovědní, nedokáží si udržet stabilní práci a neberou ohled na zdraví sebe či druhých. Velice častým rysem je takřka nepřítomnost svědomí, jelikož psychopati neprojevují zájem o to, zdali někomu fyzicky či psychicky ublížili.

Jsou všichni psychopati stejní?

Existují obecné charakteristiky, které by měly pomoci odlišit antisociální osobnost od osobnosti zdravé. Lze mezi ně zařadit, kromě výše uvedených, i neschopnost poučit se ze zkušenosti a utvářet smysluplné mezilidské vztahy. 

Kromě toho však lze na základě pečlivějšího pozorování rozlišit i různé druhy disociálních osobností:

• Chamtivý psychopat – Nejvíce se prosazují svou touhou po dominanci a vlastnictví. Mají pocit, že život jim odepírá to, co si zaslouží. Obvykle se jedná o osoby, které neobdržely dostatečné množství lásky či podpory. Se svou žárlivostí na ostatní se snaží vyrovnat tak, že získají kontrolu nad majetkem druhých.

• Psychopat bránící svou reputaci – Nesnaží se o získání majetku ani moci. Usilují o udržení respektu. Touží po tom, aby ve společnosti vypadali nepřemožitelně a nedotknutelně. Pokud je v sázce jejich reputace, mění se v zuřivé rváče, kteří se nevzdávají, dokud jejich protivníci neustoupí.

• Riskující psychopat – Bojuje o to, aby ho ostatní vnímali jako nezastrašitelné v situacích, které běžná populace vnímá jako děsivé a nebezpečné. Vyhledávají situace, ve kterých hazardují se svým životem. Risk vyhledávají jako stimul, který jim umožňuje cítit se „naživu“.

• Kočovný psychopat – Považují sami sebe za „proklaté“ či zatracené. Snaží se odpoutat od společnosti, ve které se cítí jako vyvrhelové. Utápí sami sebe v sebelítosti a žijí jako tuláci. Díky těmto vlastnostem mohou být vnímáni jako spíše neškodní na rozdíl od jiných typů asociálů. Pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek však mohou jednat impulzivně a vybíjet si svou frustraci.

• Zlomyslný psychopat – Jsou považováni za společensky nejméně přijímané. Chovají se často velice paranoidně a i v dobrých skutcích se snaží najít zradu. Jsou obecně velice krutí, destruktivní a prahnoucí po pomstě.

Proč jsou mezi námi?

Jako u většiny psychických onemocnění, existuje několik možných vysvětlení příčin jejího vzniku. 

Většinou se u poruch osobnosti jedná o kombinaci genetických předpokladů a vlivu prostředí. U antisociální poruchy osobnosti tomu není jinak. Mezi biologické faktory patří problematika hormonů a neurotransmiterů. Hormon, který je nejčastěji spojován s agresivitou, je testosteron, který bývá často zaznamenán ve zvýšené míře u osob odsouzených za násilné trestné činy.

Mezi vlivy prostředí patří v prvé řadě působení kultury. Normy společnosti, ve které žijeme nás nepochybně nesmírně ovlivňují. Tolerance násilí a asociálního chování je přirozeně v každé zemi odlišná. Stejně tak naši osobnost formuje i přístup našich rodičů. 

Pokud dítě dennodenně sleduje antisociální chování u svých rodičů a chápe je jako efektivní způsob řešení problémů, je dosti pravděpdobné, že tyto strategie přijme za své. 

V neposlední řadě lze sledovat i změny osobnosti po traumatickém poškození mozku, kdy v některých případech dochází při poškození čelních laloků k deformaci rysů osobnosti.

Dá se s tím pracovat?

Jako i u dalších poruch osobnosti jsou lidé s asociální poruchou osobnosti vkládáni do péče terapeutů. Jedná se však o jeden z nejsložitějších psychoterapeutických oříšků. Většina psychopatů je totiž v terapeutické péči proti své vůli (např. v rámci svého trestu za spáchaný zločin), z čehož plyne jejich snížená motivace ke spolupráci. 

Většina těchto jedinců chápe psychoterapii jako hru. Snaží se terapeuta ošálit a vyhrát nad ním, což často vede k tomu, že jednají neupřímně a manipulativně.

Nejlepším způsobem, jak docílit pokroku, je vytvoření spojenectví. Je však velice náročné vytvořit takovou alianci, která by přemohla touhu po vítězství nad terapeutem. Mimo to, lidé s touto poruchou mají velice vyvinutý smysl pro rozpoznání morálního znechucení, které nad nimi může psychoterapeut vnitřně pociťovat.

Asociální porucha osobnosti je bezpochyby závažným onemocněním, které postihuje lidský život v celé jeho šíři. Neměli bychom však takto postižené osoby zatracovat. Musíme si být vědomi toho, že ne všichni lidé, kteří mají problémy se zákonem jsou psychopaty a není ani pravdou, že všichni psychopati se musí stát kriminálníky. 

Měli bychom si navíc uvědomit, že mnoho z typických rysů této poruchy, je v dnešní soutěživé společnosti do jisté míry podporováno. Někteří lidé s touto poruchou mohou dokonce nalézt své uplatnění v povoláních, kde jsou některé tyto vlastnosti žádané, jako je vojenství či politika.

Se kterými dalšími poruchami osobnosti se lze setkat? 

Poruchy osobnosti jsou typem duševní poruchy, která se vyznačuje hluboce zakořeněnými a rigidními vzorci chování, jež člověku brání v interakci s okolím a v přizpůsobení se měnícím se okolnostem. 

Mezi další diagnostikované poruchy osobnosti patří: 

• paranoidní porucha osobnosti
• schizoidní porucha osobnosti
• schizotypní porucha osobnosti 
• hraniční porucha osobnosti 

Paranoidní porucha osobnosti je charakterizována všudypřítomnou podezřívavostí a nedůvěrou k ostatním. Lidé s touto poruchou si často vykládají slova a chování druhých tak, že mají skryté, zákeřné nebo ohrožující motivy.

Schizoidní porucha osobnosti se vyznačuje extrémním odstupem od sociálních vztahů a omezeným rozsahem emočních projevů. Lidé s touto poruchou mohou působit chladně a odtažitě a mohou mít potíže s navazováním a udržováním vztahů.

Schizotypní porucha osobnosti je charakterizována vzorcem excentrického chování, neobvyklými kognitivními procesy, jako je magické myšlení, a zkresleným vnímáním. Lidé s touto poruchou mají obvykle potíže navázat kontakt s ostatními a často trpí intenzivní úzkostí v sociálních situacích.

Hraniční porucha osobnosti je duševní porucha charakterizovaná nestabilními náladami, chováním a vztahy. Lidé s touto poruchou často zažívají drastické změny ve svých pocitech, chování a úrovni fungování, což může ztěžovat jejich každodenní život. Často se u nich objevuje strach z opuštění a extrémní potřeba pozornosti a ujištění. V důsledku těchto pocitů se lidé s touto poruchou mohou chovat impulzivně, například utrácet, zneužívat návykové látky, přejídat se nebo se fyzicky sebepoškozovat.

Co když mám poruchu osobnosti? 

Lidé mohou poznat, že trpí poruchou osobnosti, pokud začnou mít pocit, že nejsou schopni ovládat své emoce, myšlenky a chování. Mohou si uvědomit, že mají potíže se zvládáním mezilidských vztahů nebo s udržením stálého zaměstnání. Vzorce chování, které se objevují u poruch osobnosti, jako jsou úzkost, deprese, impulzivita, hněv a zneužívání návykových látek, mohou způsobovat další potíže a ztěžovat jedinci interakci s ostatními nebo zvládání každodenních úkolů. 

Rituály, nutkavé chování a pravidla mohou začít přebírat kontrolu a stát se nadměrnými a pohlcovat stále větší část života jedince až do bodu vnitřního chaosu, od kterého se nedokáže odpoutat. Může se projevit špatné rozhodování nebo potíže s vyjadřováním pocitů zdravým způsobem, které je stále těžší zvládat, protože porucha osobnosti zasahuje do každodenního života. 

V tomto případě je vždy důležité vyhledat odbornou pomoc.