Leží před zaměstnancem štos papírů, který musí odevzdat zítra, ale i přesto surfuje na internetu a říká si, že to udělá večer? Možná si dává pouze pauzu, ale co když prokrastinuje? Co to znamená a kde je hranice mezi relaxací a prokrastinací?
Slovo prokrastinace pochází z latinského procrastinatus. To v překladu znamená pro/na zítřek. Prokrastinuje-li člověk, potom odkládá své povinnosti na večer, na zítřek a posléze na dobu neurčitou.
Je přece normální si na chvíli oddychnout. Dát si na chvíli pauzu je zcela v pořádku a člověka to nabije energií. Ale v případě prokrastinátora nedochází k dobití baterek, nýbrž ke ztrátě energie.
Proč ztrácí energii? Má totiž neustále na mysli, co všechno musí udělat, a tím se natolik vyčerpává, že se nezmůže k tomu, aby to vykonal.
Vychází to vlastně z gestaltického zákonu nedokončeného tvaru, kdy všechny myšlenky na nedokončené věci poutají tolik energie, že je člověk unavený už jenom tímto přemítáním o tom, co neudělal. Následkem je, že se mu do práce chce méně a méně.
Neplést si lenost s prokrastinací
Mezi leností a prokrastinací je obrovský rozdíl. Línému člověku se prostě nechce nic. Může mu člověk navrhnout jakýkoli nápad, odpověď bude pořád stejná.
Zatímco u prokrastinátora se lze setkat s určitou mírou aktivity, jenže on prostě nemůže, protože nemá čas.
Lenost lze chápat jako nedostatek motivace nebo prostě jako nedostatek chuti něco dělat. Líní lidé často ani nezačnou plnit úkoly, protože k nim nemají motivaci nebo je nezajímají.
Na druhou stranu prokrastinace je aktivní rozhodnutí něco odložit. Lidé, kteří prokrastinují, mohou nějaký úkol začít, ale odkládají ho na poslední chvíli nebo ho nikdy nedokončí.
Hlavní rozdíl mezi leností a prokrastinací spočívá v tom, že v jednom případě jde o postoj a v druhém o činnost. Při lenosti se člověk ani nesnaží úkol dokončit, zatímco při prokrastinaci se člověk vědomě rozhodne úkol odložit.
Lenost je obvykle zlozvyk, kterého je těžké se zbavit, a může vést k nedostatečné produktivitě. Prokrastinace může také vést k nedostatečné produktivitě, ale obvykle je důsledkem vnějších faktorů, jako je strach z neúspěchu nebo potíže s dokončením úkolu.
Pro správné řešení problému je důležité rozlišovat mezi leností a prokrastinací. Pokud je někdo pouze líný, je důležité najít způsob, jak ho motivovat. Pokud někdo prokrastinuje, pak je důležité zjistit, co je příčinou otálení, a řešit to.
Závěrem lze říci, že lenost a prokrastinace jsou dvě různé věci. Lenost je postoj, zatímco prokrastinace je činnost. Pro správné řešení problému a zvýšení produktivity je důležité rozpoznat rozdíl mezi nimi.
Všeho s mírou
Pokud se nachází člověk mezi populací, která prokrastinuje, nemusí věsit hlavu. Jako všude jde právě o míru poukazující na problém. Jestliže si udělá pěkný víkend, ale i přesto práci odevzdá ve smluvenou dobu, je vše v pořádku.
Pokud ale své povinnosti neplní, potom by bylo vhodné zamyslet se nad tím, jestli není něco špatně.
Proč lidé prokrastinují?
Pravděpodobně proto, že není člověk plně motivován k tomu je plnit. Samozřejmě, lze za vykonanou práci dostat slušné peníze, ale pokud nevidí člověk smysl v tom, co dělá, pak nejspíše budu propadat prokrastinaci.
Ústřední proto je vnitřní, nikoli vnější, motivace. Proto je dobré sednout si a pokusit se zodpovědět několik otázek:
- Co mám na té práci rád?
- Proč jsem si ke studiu vybral právě tento obor?
- Proč to vlastně dělám?
- Jaký je můj cíl?
- Jaký je smysl toho všeho?
Pokud bude člověk vnitřně motivován, pokud bude vědět, proč, pak ho práce bude bavit a bude ji vykonávat s chutí. Tím pádem se stane kreativnějším a nebude mít potřebu odkládat povinnosti pojící se s prací na jindy, protože ho to bude bavit. Práce se stane koníčkem.
Pokud ale současná práce koníčkem není, měla by se zvážit změna práce a případná výpověď dohodou, aby dotyčný mohl rychle změnit pracovní prostředí.
Ještě by bylo dobré zmínit jeden druh prokrastinátorů, kteří to nedělají z důvodu motivace. Jsou to osoby plnící povinnosti na poslední chvíli. A ta vidina deadlinu je nutí dělat tyto povinnosti efektivněji. Na lidi, kteří takto dokáží pracovat, působí stres pozitivně a zvyšuje jejich výkon.
Co s tím?
Je několik možností, jak nad prokrastinací vyzrát. Některé jsou účinné a jiné méně:
Donucení
Tato metoda je méně účinná. Protože jak všichni vím, sezením se práce neudělá. Najednou člověka napadá tolik myšlenek a tolik věcí, které by mohl dělat. Toto je velmi neefektivní.
Například studenti před maturitou jsou schopni prosedět celý den nad maturitními otázkami, aniž by se nějakou naučili. Nevědomky posunují termín toho, kdy se na to opravdu podívají a dělají všechny možné činnosti kromě učení.
Proto je dobré si umět rozvrhnout čas na jednotlivé úkony, ale přitom neopomenout zábavu a aktivní trávení volného času. Velmi důležité je tento plán poté dodržovat.
Také nesmí člověk zapomenout na to, aby po sobě nevyžadoval příliš vysoké nároky. Opravdu by se vydržel učit celý den v kuse? Místo toho si zkusit rozvrhnout čas jinak. Sednout si k tomu půl hodiny, což není tolik, a intenzivně se tomu věnovat. Bude to mnohem efektivnější než vysedávat nad tím celý den, ale přitom místo toho dělat všechny možné i nemožné činnosti.
Dělat to, co člověka baví
Nejvhodnější, co může člověk udělat, je přemýšlet o tom, co dělá, jak to dělá a hlavně proč to dělá. Lze pracovat na tom, aby měl více peněz, ale také lze pracovat pro zábavu. Práce může naplňovat, a tím člověka činit spokojeným.
A pokud se bude pohybovat v této rovině, jeho výsledky budou daleko lepší, než kdyby pracoval pro peníze. Někdy člověk díky prokrastinaci může zjistit, že se vydal špatným směrem a zkusit něco, co by mu více vyhovovalo.
Všechno, co člověk dělá, činí de facto proto, aby byl šťastný, a pokud ho to otravuje, pak je to špatně. Rozhodně není jednoduché přijít na to, k čemu se nejvíce hodí, ale není od věci se na to zaměřit a nebát se zkoušet nové věci.
Místo prokrastinace relaxovat
Prokrastinace se netýká činností, které musí člověk udělat, a ani těch, které ho baví a chce je dělat. A to je rozdíl mezi relaxací a prokrastinací. Protože relaxování (sport, meditace, procházka) je něco, co dělá člověk rád.