Hraniční porucha osobnosti – co to je, projevy, léčba

Řada lidí slyšela tento pojem, co však přesně znamená? Je to komplexní psychiatrická diagnóza, která může mít vliv na mnoho aspektů života postižené osoby i jejich blízkých. Příznaky hraniční poruchy osobnosti, známé také jako borderline syndrom, jsou charakterizovány narušenými vzory myšlení, emocí a chování. Tento článek se zaměřuje na vysvětlení hraniční poruchy osobnosti a poskytuje informace o tom, jak s ní zacházet.

Hraniční porucha osobnosti (HPO) je duševní porucha, která se vyznačuje nestabilitou v emočním prožívání, sebeobraze a chování. Lidé s HPO se potýkají s intenzivními emocemi a těžko je regulují. To může vést k impulzivnímu chování, nestabilním vztahům a narušenému sebehodnocení.

Co je hraniční porucha osobnosti?

Hraniční porucha osobnosti patří spolu s impulsivní poruchou do kategorie emočně nestabilních poruch osobnosti. Jak už název napovídá, jde o zvláštní kategorii poruch na hranici mezi neurózou a psychózou. 

Lidé s hraniční poruchou osobnosti jsou pro své okolí jen velmi těžko čitelní. Mohou se velmi rychle rozčílit nebo naopak vášnivě zamilovat. Jejich prožívání emocí se řídí principem „vše nebo nic“. 

Mají tendence striktně dělit svět na ty, kteří je nenávidí a na ty, kteří jsou na jejich straně. Tomuto obrannému mechanismu se říká splitting. Jde v podstatě o černobílé vidění světa, ve kterém jsou lidé buď absolutně dobří a hluboce milovaní nebo naopak ďábelsky zlí a nebezpeční a je nutno s nimi bojovat.

HPO: dopad na každodenní život

Jedná se o komplexní onemocnění, které ovlivňuje všechny aspekty života člověka. Může zkomplikovat studium, práci a budování trvalých vztahů. Lidé s HPO se také častěji setkávají s jinými psychickými poruchami, jako je deprese, úzkost a poruchy příjmu potravy.

Je klasifikována jako „porucha osobnosti“, protože způsobuje trvalé vzorce chování a může mít dlouhodobý dopad na každodenní život člověka. 

Lidé s hraniční poruchou osobnosti mají často potíže s regulací svých emocí, což vede k chaotickým a intenzivním vztahům. Neúspěšné vztahy s lidmi mají také osoby se schizoidní poruchou osobnosti. Léčba hraniční poruchy osobnosti obvykle zahrnuje psychoterapii, medikaci nebo podpůrné skupiny. 

Mezi příznaky hraniční poruchy osobnosti mohou patřit: 

• intenzivní a nestálé emoce
• nepředvídatelné výkyvy nálad
• potíže ve vztazích
• potíže s kontrolou emocí
• impulzivní nebo bezohledné chování
• sebepoškozování
• intenzivní strach z opuštění
• pocity prázdnoty
• sebevražedné myšlenky nebo sklony
• potíže se zvládáním stresu, potíže se zvládáním hněvu
• pocity bezcennosti nebo viny

Cílem léčby HPO je zvládnutí příznaků, snížení úzkosti a zlepšení vztahů. Díky správné kombinaci léčby a podpory se lidé s hraniční poruchou osobnosti mohou naučit žít plnohodnotnější život.

Hraniční porucha osobnosti: Příznaky a projevy

Hraniční porucha osobnosti (HPO) je komplexní psychické onemocnění, které se projevuje nestabilitou v emoční regulaci, sebeobraze a mezilidských vztazích. Lidé s HPO zažívají intenzivní emoce, které se rychle mění, a často se potýkají s pocity prázdnoty a izolace. Mají také sklony k impulzivnímu chování, které může zahrnovat sebepoškozování, zneužívání návykových látek a riskantní sexuální chování.

Mezi typické příznaky HPO patří:

• Nestabilita emoční regulace: prudké výkyvy nálad, intenzivní pocity hněvu, smutku, úzkosti a prázdnoty
• Nestabilní sebeobraz: nerealistické sebehodnocení, střídání mezi idealizací a znevažováním sebe sama
• Nestabilní mezilidské vztahy: intenzivní a chaotické vztahy, střídání mezi extrémní blízkostí a izolací
• Impulzivní chování: sebepoškozování, zneužívání návykových látek, riskantní sexuální chování, zbrklé rozhodování
• Sebevražedné myšlenky a pokusy o sebevraždu: opakované myšlenky na ukončení života, pokusy o sebevraždu

Je důležité zdůraznit, že ne každý, kdo zažívá některý z výše uvedených příznaků, má HPO. Diagnózu HPO může stanovit pouze kvalifikovaný psycholog nebo psychiatr.

Při jakémkoli podezření na HPO je důležité vyhledat odbornou pomoc. Léčba HPO obvykle zahrnuje psychoterapii, která může lidem s HPO pomoci naučit se zvládat emoce, budovat zdravé vztahy a snižovat impulzivní chování. V některých případech může být užitečná i farmakoterapie.

Hraniční porucha osobnosti: Knihy pro hlubší pochopení

Pro ty, kteří chtějí lépe porozumět hraniční poruše osobnosti (HPO), ať proto, že sami trpí touto poruchou, nebo se snaží podpořit blízkého člověka, může být užitečné sáhnout po knihách věnovaných tomuto tématu.

Mezi doporučené knihy patří:

• „Hraniční porucha osobnosti“ od H.P. Röhra: Tato kniha poskytuje komplexní přehled o HPO, včetně symptomů, příčin, diagnostiky a léčby. Autor, zkušený psycholog, nabízí také praktické rady pro zvládání HPO v každodenním životě.
• „Život na houpačce“ od Martiny Kulhánkové: Autorka, která sama trpí HPO, sdílí ve své knize osobní zkušenosti s touto poruchou. Nabízí tak autentický a vhledný pohled do života s HPO a může sloužit inspirací a podporou pro ostatní.
• „Nenávidím tě, neopouštěj mě!“ od Jeanny Dischler: Tento román, ačkoliv není odbornou publikací, nabízí hluboký a dojemný pohled na psychiku člověka s HPO. Příběh zachycuje bolest, zmatek a touhu po lásce, které jsou typické pro tuto poruchu.
• „Hraniční porucha osobnosti a její léčba“ od Jána Praška: Tato kniha se zaměřuje na léčbu HPO a nabízí praktické rady pro terapeuty i pacienty. Autor, zkušený psychiatr, popisuje různé terapeutické přístupy a zdůrazňuje důležitost individuálního přístupu k léčbě.

Kromě výše uvedených knih existuje mnoho dalších publikací o HPO, které pomáhají lépe porozumět tomuto komplexnímu onemocnění. Při výběru knihy je důležité zvážit své individuální potřeby a zájmy. Pro ty, kteří dávají přednost osobním zkušenostem, je lepší zvolit autobiografickou knihu nebo román.

Hraniční porucha osobnosti u dětí: Rozpoznání a pomoc

Hraniční porucha osobnosti (HPO) se obvykle projevuje v dospělosti, v ojedinělých případech se může vyskytnout i u dětí a adolescentů. U dětí s HPO se projevují podobné symptomy jako u dospělých, s ohledem na jejich věk a vývojové stadium je tedy nutné je interpretovat s opatrností.

Mezi typické rysy hraniční poruchy osobnosti u dětí patří:

• Intenzivní a nestálé emoce: Děti s HPO prožívají silné emoce, jako je hněv, smutek a úzkost, které se rychle mění a obtížně kontrolují. Mohou se také projevovat extrémní radostí nebo euforií.
• Nestabilní sebeobraz: Děti s HPO mají často nerealistické představy o sobě samých, střídají se mezi idealizací a znevažováním. Mohou se cítit méněcenné nebo bezcenné, v záchvatech vzteku se naopak cítí všemocné.
• Impulzivní chování: Děti s HPO se mohou chovat impulzivně a bezmyšlenkovitě, riskovat a vyhledávat nebezpečí. Mohou se sebepoškozovat, zneužívat návykové látky a vést promiskuitní sexuální život.
• Poruchy v mezilidských vztazích: Děti s HPO navazují intenzivní a chaotické vztahy, které se vyznačují střídáním mezi extrémní blízkostí a izolací. Mohou manipulovat s druhými a vyžadovat neustálou pozornost.
• Emoční poruchy u dětí: Děti s HPO se často potýkají s depresí, úzkostí a posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD). Mohou mít také poruchy příjmu potravy a sebevražedné myšlenky.

Při jakémkoli podezření, že dítě trpí HPO, je důležité vyhledat odbornou pomoc. Raná diagnostika a léčba HPO u dětí může výrazně zlepšit jejich prognózu a umožnit jim žít plnohodnotný a spokojený život.

Léčba HPO u dětí obvykle zahrnuje individuální psychoterapii, která se zaměřuje na zvládání emocí, budování zdravého sebeobrazu a rozvíjení zdravých mezilidských vztahů. V některých případech může být užitečná i farmakoterapie pro léčbu souvisejících psychických poruch, jako je deprese nebo úzkost.

Rodiče a pečující osoby hrají v léčbě klíčovou roli. A to nejen konkrétně u HPO, avšak i u dalších emočních poruch u dětí. Mohou svým dětem poskytnout podporu a pochopení, a zároveň jim pomoci dodržovat léčebný plán. Důležité je také vzdělávat se o HPO a naučit se, jak s dětmi s HPO efektivně komunikovat.

Hraniční porucha osobnosti u dětí je vážná psychická porucha, která může mít značný dopad na jejich život. Včasná diagnostika a léčba však může dětem s HPO pomoci překonat obtíže a žít zdravý a naplněný život.

Hraniční porucha osobnosti: Lhaní vs. mýtomanie

Je všeobecně známé, že ruku v ruce jde s hraniční poruchou osobnosti lhaní. Je důležité ho odlišovat od mýtomanie, která je samostatnou psychickou poruchou.

Lhaní u HPO:

• Není tak propracované a fantastické: Lidé s HPO spíše lžou, aby se vyhnuli konfliktům, ochránili sebe nebo získali pozornost. Nelžou tak systematicky a propracovaně jako lidé s mýtomanií.
• Je často motivováno strachem a nejistotou: Lidé s HPO se bojí odmítnutí, opuštění a kritiky. Mohou lhát, aby se cítili lépe přijímáni a milováni, nebo aby se vyhnuli nepříjemným situacím.
• Může být spojeno s disociací: Lidé s HPO se v náročných situacích mohou disociovat, tzn. oddělovat se od reality. Během disociace si nemusí pamatovat, co říkali nebo dělali, a mohou tak nevědomě lhát.

Mýtomanie u HPO:

• Může být komorbidní poruchou: V některých případech se u lidí s HPO může vyskytovat i mýtomanie jako samostatná porucha. V takovém případě je lhaní systematické, propracované a bez zjevného motivu.
• Zhoršuje symptomy HPO: Mýtomanie může u lidí s HPO dále zhoršovat jejich potíže s mezilidskými vztahy a sebeobrazem. Lži vedou k narušení důvěry a zhoršují pocity izolace a prázdnoty.

Diagnóza a léčba:

Rozlišit lhaní u HPO od mýtomanie může být pro laika obtížné. Důležitá je diagnostika od kvalifikovaného psychologa nebo psychiatra, který posoudí všechny symptomy a určí správnou diagnózu.

Léčba lhaní u HPO se zaměřuje na zvládání emoční dysregulace, posilování sebeobrazu a zlepšování mezilidských vztahů. V případě komorbidní mýtomanie může být nutná i specifická terapie zaměřená na lhaní.

HPO: příklad situace

S oběma rovinami vnímání světa hraničních osobností se lze setkat i během jednoho jediného rozhovoru. 

Označení hraniční neznamená jen hranici mezi neurózou a psychózou, má také význam překračování osobních hranic ostatních lidí, kterého se tyto osobnosti dopouštějí. 

Příkladem může být žena s hraniční osobností, které se líbí muž v baru. Přisedne si k němu a dle principu absolutního dobra ho začne svádět a to velmi vyzývavým způsobem, který jde daleko za běžné hranice prvního kontaktu. Pokud ji muž odmítne, zvýší své úsilí a překročí hranice ještě dál.

Pakliže se opět setká s odmítnutím, může se celé její chování zlomit do opačného extrému, kdy se pro ni tento muž stane symbolem všeho zla a potvrzením její trýznivé samoty. Celá situace vyústí v další trauma z odmítnutí, které tato žena již tolikrát zažila. Může tak z ničeho nic spustit proud nemístných nadávek, mrštit po muži sklenici nebo se s pláčem zhroutit na bar.

Na druhou stranu mívají hraniční osobnosti pocity emoční vyprahlosti, oploštělosti či prázdnoty. Nerozumí sami sobě a nechápou často ani motivace lidí kolem sebe. 

Právě to může vyvolávat konflikty s okolím. Uvedená žena z baru například mohla zcela ignorovat, že její vysněný muž je šťastně ženatý. V daném okamžiku ji zajímal jen jediný cíl, který byl bolestně nedosažitelný. Nedovedla se vcítit do role muže, protože nikdy sama nezažila lásku. Neví, jaké to je milovat a být milována. Velmi o lásku stojí, říká si však o ni zcela nevhodným způsobem u nedostupného cíle.

I přes to všechno pokračuje až do bodu, kdy sebe samu vžene do kouta a „přepne“ z absolutního vzývání muže do totální a nekompromisní nenávisti. Ve chvíli, kdy ji přejde hněv či smutek, bude se pravděpodobně cítit naprosto prázdná, popřípadě se propadne do deprese.

HPO a stres

Při vysokém zatížení a stresu se mohou ozvat další neurotické a psychotické symptomy:

• derealizace
• depersonalizace
• halucinace
• paranoia

Tyto symptomy jsou však zpravidla přechodného rázu. 

Časté jsou myšlenky na sebevraždu a sebepoškozování (řezání se do rukou, pálení cigaretou apod.). Sebepoškozování je jeden z významných faktorů pro diagnózu hraniční poruchy osobnosti. Vyjadřuje totiž celkovou poruchu vnímání sebe sama.

Sebepoškozováním si hraniční osobnosti mohou od svého okolí vynutit péči a lásku, o kterou si jinými cestami neumí říci. Silný zážitek ničení vlastního těla také snižuje bolestné pocity emoční prázdnoty a vyprahlosti.

Nejčastěji trpí hraniční poruchou ženy. V populaci je zastoupena přibližně 2%. 

Příčiny bývají genetické v kombinaci s traumatickými zážitky z dětství (zneužívání, zanedbávání rodiči, ztráta rodiče, nefunkční rodina apod.). 

V období adolescence a mladší dospělosti může sebepoškozování nabrat podobu užívání drog či alkoholu. Typické jsou divoké sexuální zálety a praktiky související s celkově nejasnou motivací a životními hodnotami. 

Poruchy identity se mohou projevovat i nevyhraněnou sexuální orientací. Silné city, kterými spoustávají své partnery, je chrání před dalším opuštěním. Divokost a nerespektování osobních hranic jejich partneři často nejsou schopni unést a oni se ocitnou opět sami jen se svým vztekem a bytostnou zúzkostňující nejistotou, která je vžene do náruče dalšího nápadníka.

Léčba hraniční poruchy osobnosti

K účinnému zvládnutí nebo léčbě hraniční poruchy je zapotřebí komplexní přístup, který zahrnuje posouzení a diagnózu, aby bylo možné vytvořit léčebný plán pro dosažení nejlepších výsledků.

Léčba hraniční poruchy v závislosti na závažnosti příznaků může obvykle zahrnovat:

• psychoterapii
• léky
• hospitalizaci

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je typ psychoterapie, kterou lze použít ke zvládání příznaků hraniční poruchy osobnosti. Cílem KBT je pomoci jedincům identifikovat a modifikovat jejich dysfunkční myšlenky a chování a pomoci jim naučit se sledovat a regulovat své emoce. Lze ji také použít k rozvoji vhodných dovedností zvládání, aby bylo možné zvládat intenzitu a trvání změn nálad.

Dalším typem léčby hraniční poruchy osobnosti je dialektická behaviorální terapie (DBT). DBT je speciálně navržena pro práci s jedinci, kteří mají sklon k intenzivním emočním výbuchům a bojují s mezilidskými vztahy. DBT pomáhá jedincům efektivněji zvládat své emoce a rozvíjet dovednosti pro zdravější interakce s ostatními.

Při léčbě hraniční poruchy osobnosti mohou být užitečné také léky.

Často se předepisují:

• antidepresiva
• antipsychotika
• stabilizátory nálady
• a další léky, které pomáhají regulovat emoce jedince a zmírnit související příznaky.

Je však třeba poznamenat, že léky by měly být vždy předepisovány po konzultaci s odborníkem na duševní zdraví a vždy užívány pod jeho vedením a dohledem.

V některých případech může být nutná hospitalizace, aby byla zajištěna bezpečnost osoby s hraniční poruchou. Ta se obvykle provádí krátkodobě ve specializované psychiatrické nemocnici nebo na klinice a může zahrnovat intenzivní psychoterapii a medikaci. 

Hospitalizace se používá pouze v závažných případech a jejím cílem je poskytnout jedinci bezpečné prostředí, zatímco se učí dovednostem a strategiím, jak zvládat své příznaky.

Přestože neexistuje žádný „lék“ na hraniční poruchu osobnosti, jedinci se mohou naučit zvládat své příznaky dodržováním komplexního léčebného plánu přizpůsobeného jejich individuálním potřebám. Se správnou léčbou a podporou mohou jedinci s BPD vést produktivní a spokojený život.

Cesta ven existuje

Průběh je stálý, málo se měnící. Opravdu hraniční osobnosti si většinou nejsou schopny udržet partnera, zaměstnání či dokončit vzdělání. Jejich neštěstí pak nabírá podoby těžké deprese. 

Tato psychická porucha se obvykle stabilizuje až kolem 50. roku života, kdy jsou si tito lidé schopni najít stálého partnera. Léčba je extrémně náročná pro pacienta i terapeuta. Těžké případy hraničních osobností končí hospitalizováním.

Hraniční porucha osobnosti je jednou z nejobtížnějších poruch osobnosti vůbec. Trpí jí pacientovo okolí, lékař, terapeut a především sám pacient. Neustálé překračování osobních hranic zraňuje jak lidi kolem hraničního člověka, tak zpětně i jeho samotného. 

Při pohledu za oponou obrovského vzteku a systematické destrukce hraničních osobností, za jejich impulzivní a nevypočitatelnými vztahy a za jejich vydíráním a sebepoškozováním, lze spatřit ohromnou bolest a nejistotu, kterou tito lidé trpí.