Život nás provází mnohými zkouškami. Obrovskou životní zkouškou, která nás může potkat, je zdravotní handicap. Vyrovnat se s tímto osudem je náročné nejen pro nemocného, ale také pro jeho partnera. Jak může handicap ovlivnit tento vztah a co nového do něj přináší?
Handicap má spoustu forem. Nejčastěji si jej představíme jako tělesné, pohybové postižení či postižení zraku nebo sluchu. V průběhu života se však můžeme setkat také s duševními poruchami, jako je například deprese, schizofrenie či posttraumatická stresová porucha.
Onemocní-li takto někdo z našich blízkých, musí se nejprve se svou nemocí vyrovnat. V takovou chvíli velmi potřebuje naši podporu. Jak ale podporovat, když sami jsme situací otřeseni a hledáme cestu, jak novou skutečnost přijmout?
Co se nám honí hlavou?
Reakce blízkých na takto náročnou tzv. zátěžovou situaci je velmi podobná reakci samotného nemocného. Výstižně ji popsala Elisabeth Kübler-Rossová, která ji rozdělila do několika fází:
- Šok či popření – nemůžeme uvěřit tomu, co se stalo. Často žádáme opětovné vyšetření. Jsme přesvědčeni, že se někdo musel splést. I když se nám tato fáze může zdát jako ztráta času a jen zbytečné oddalování nepříjemného, pro naši psychiku je nezbytná. Pomáhá nám získat čas a v klidu se na přijetí této zátěže vnitřně připravit.
- Agrese, vztek – časem si uvědomíme, že se situací mnoho nenaděláme. Tato bezmocnost nás dráždí a my se tak stáváme výbušnými. Snažíme se najít viníka, někoho, kdo je za naše strasti zodpovědný. Měli bychom se mít na pozoru, abychom nepřerušili spolupráci s lékaři. Přestože je v této fázi narušení spolupráce dočasné a reakce přirozená, můžeme se alespoň snažit její projevy zmírnit.
- Smlouvání – jakmile svůj vztek vybijeme, snažíme se využít naši poslední naději. Přemlouváme lékaře k různým operacím, nabízíme mu všechny své peníze, jen aby náš život byl znovu jako dřív. Často využíváme i jiné alternativní způsoby léčby nebo se přikláníme k víře.
- Deprese – pokud neuspějeme ani s hledáním zázračné pomoci, nastává zpravidla deprese. Uzavřeme se do sebe a necháváme se pohltit smutkem a beznadějí. Někdy je prožívaná bolest tak silná, že se obracíme na léčbu psychofarmaky.
- Smíření – trápení však časem odezní a my se můžeme konečně smířit s novou situací a přijmout ji takovou, jaká je. Napětí je již pryč a my můžeme plně spolupracovat s lékaři, hledat nové aktivity a plně využít možnosti nového života.
Jak se vztah mění…
Onemocnění – například těžká deprese partnera – může vztah rozhodit. Mění se postavení rolí a struktura rodiny. Nemocný se stává závislejším, mnohdy i uzavřenějším. Mohou se také změnit jeho reakce, může být více přecitlivělý či výbušný. Pro celou rodinu je to těžká zkouška. Jak moc jsou vzájemné vztahy stabilní, unesou takovou zátěž? Asi nejzásadnější je postoj nemocného ke svému postižení.
Pokud o zlepšení situace bojuje, pak je podpora partnera velmi přínosná. Dodává mu pocit jistoty, že je pořád tím samým člověkem, stejně milovaným a v těžkých chvílích mu nedovolí ztratit energii. Jestliže však nemocný ztratí motivaci a rezignuje, partnerova pomoc skončí ve slepých uličkách, což je možná ještě více vyčerpávající.
S přijetím nemoci a opětovném začlenění se do života, může pomoci také psychoterapie. Tyto rozhovory bývají jak individuální tak i skupinové. Někdy je začleněna celá rodina.
Kromě psychoterapie existuje spousta různých pomůcek a vychytávek, které umožňují jednodušší a také samostatnější život. Vhodné je navštěvovat různá centra, kde se můžete seznámit s dalšími lidmi a sdílet s nimi nové koníčky a záliby. Život s handicapem neznamená chudý a nepodnětný svět. Nebojte se prozkoumat jeho skryté možnosti.
Již dlouhodobě se věnujeme široké škále témat. Portál MZ.cz si klade za cíl přiblížit čtenářům aktuální dění co nejsrozumitelnější formou skrze čtivé články. Zpracováváme tematické náměty z rodinného života, duševního zdraví, vztahů, výchovy a dalších oblastí.
