Disociální porucha osobnosti – když druzí jsou jen věci

Co když se člověk chová chladně, nemá zájem o druhé, je vůči problémům ostatních lhostejný, nemá většinou žádné závazky a pravidla a společenské normy mu nic neříkají? Takový člověk může trpět disociální poruchou osobnosti. Jak se jedincům s takovou poruchou žije a je vůbec možné se vyléčit? 

Poruch osobnosti existuje velké množství, a často je velmi obtížné konkrétní poruchu osobnosti diagnostikovat. Osobnost je zakódována v každém člověku a je tvořena psychologickými, biologickými a sociálními aspekty. 

To znamená, že na tvorbu osobnosti každého z nás má prostředí, ve kterém žijeme, lidé, kterými se obklopujeme a společnost jako taková. Základ všeho je samozřejmě tvořen v rodině.

Poruchy osobnosti

Poruchy osobnosti představují soubor duševních poruch charakterizovaných nepružnými a nezdravými vzorci myšlení, cítění a chování. Tyto vzorce mohou významně ovlivňovat schopnost člověka navazovat vztahy s ostatními a fungovat v každodenním životě.

Existuje deset uznávaných poruch osobnosti, z nichž každá má svůj vlastní jedinečný soubor příznaků a chování.

Některé poruchy osobnosti jsou považovány za poruchy „klastru A“ a vyznačují se zvláštním nebo výstředním chováním. 

Mezi poruchy tzv. “klastru A” patří: 

• paranoidní porucha osobnosti
• schizoidní porucha osobnosti
• schizotypní porucha osobnosti

Paranoidní porucha osobnosti se vyznačuje extrémní nedůvěrou a podezřívavostí vůči ostatním, schizoidní porucha osobnosti se vyznačuje odtržeností od sociálních vztahů a schizotypní porucha osobnosti, která se vyznačuje výstředními myšlenkami a chováním.

Tzv. poruchy osobnosti „klastru B“ se vyznačují dramatickým, emotivním nebo nevypočitatelným chováním. Patří sem narcistická porucha osobnosti, která se vyznačuje přehnaným pocitem vlastní důležitosti a potřebou obdivu, dále sem patří histriónská porucha osobnosti, která se vyznačuje snahou o upoutání pozornosti a dramatickým chováním.

Mezi další poruchy tohoto typu patří hraniční porucha osobnosti, která se projevuje intenzivními a nestabilními vztahy, sebepojetím a emocemi, a na závěr sem patří i disociální porucha osobnosti, která se vyznačuje nerespektováním práv a pocitů druhých.

Třetí klastr, označovaný jako „klastr C“, zahrnuje: 

• vyhýbavou poruchu osobnosti
• závislou poruchu osobnosti 
• obsedantně-kompulzivní poruchu osobnosti 

Vyhýbavá porucha osobnosti se vyznačuje extrémní plachostí a strachem z odmítnutí, pro závislou poruchu osobnosti je charakteristická silná potřeba, aby se o ni ostatní starali. Obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti se vyznačuje nadměrným úklidem, mytím rukou a obecně značnou kontrolou pořádku. 

Poruchy osobnosti mohou být způsobeny kombinací genetických faktorů a faktorů prostředí, včetně traumat z dětství, zanedbávání nebo zneužívání. Mohou se také vyskytovat současně s jinými duševními poruchami, jako jsou deprese a úzkost. 

Lidé s poruchami osobnosti mohou mít potíže s udržováním vztahů a fungováním ve škole nebo v práci. Léčba obvykle zahrnuje terapii, například kognitivně-behaviorální terapii, která řeší nezdravé vzorce myšlení a chování.

K zvládání příznaků mohou být předepsány také léky. Díky správné léčbě a podpoře se mohou jedinci s poruchami osobnosti naučit zvládat své příznaky a žít plnohodnotný život.

Disociální porucha osobnosti

Disociální porucha osobnosti je duševní porucha charakterizovaná nerespektováním práv a pocitů druhých. Lidé s touto poruchou mají často nedostatek empatie a lítosti a mohou se dopouštět agresivního nebo manipulativního chování za účelem osobního prospěchu. 

Jedinci s touto poruchou se také mohou potýkat s impulzivitou, nerespektováním společenských norem a pravidel a tendencí porušovat práva a hranice druhých.

Lidé s disociální poruchou osobnosti mohou mít v anamnéze také poruchu chování, což je porucha chování, která zahrnuje vzdor a agresi vůči autoritám. V dospělosti se u nich toto chování může projevovat i nadále, což vede k diagnóze APD.

Lidé s touto poruchou mohou mít v anamnéze také zneužívání návykových látek, protože mohou užívat drogy nebo alkohol, aby se vyrovnali se svou impulzivitou a nedostatkem empatie. Mohou mít potíže s udržováním stabilních vztahů, protože jejich nerespektování hranic a neschopnost vcítit se do druhých může být příčinou konfliktů a ublížení.

Přesné příčiny disociální poruchy osobnosti nejsou zcela známy, ale výzkumy naznačují, že roli může hrát kombinace genetických, environmentálních a sociálních faktorů. Některé studie spojují určité genetické rysy nebo mozkové abnormality s rozvojem APD, zatímco jiné zjistily, že trauma a zanedbávání v dětství mohou riziko zvýšit.

Bohužel není znám žádný lék na antisociální poruchu osobnosti. Při správné léčbě a podpoře se však jedinci s touto poruchou mohou naučit zvládat své příznaky, chodit do zaměstnání a žít plnohodnotný život. Možnosti léčby mohou zahrnovat terapii, léky a podporu ze strany rodiny a blízkých.

Změna osobnosti 

S poruchami osobnosti se člověk nejčastěji poprvé setká okolo 18. roku života, a dalo by se říci, že vznikají kombinací výchovných faktorů, biologických faktorů, vrozeného temperamentu a utvářeného charakteru. Porucha osobnosti se poté u člověka projevuje celý život. 

Výskyt poruch osobnosti je mezi lidmi poměrně častý, výzkumy odhadují, že se poruchy osobnosti projeví až u 10 až 15 % populace.