Čtyři ženské typy staré Indie

Shodou okolností se mi do rukou dostala kniha Vladimíra Miltnera z roku 1978 s názvem Indie má jméno Bhárat. V poslední kapitole se autor věnuje indické literatuře a uvádí čtyři typy žen, které se objevují ve staré indické poezii.

V kontrastu s nedávno uveřejněnou recenzí knihy o čtyřech ženských archetypech jungovsky orientované psychoanalytičky Toni Wolfové se toto téma jeví velmi zajímavé a snad zaujme i čtenáře.

V indické milostné a erotické poezii bývají ženy rozděleny do čtyř typů: Slonice, Škeble, Rozmarnice a Lotosový květ. Vladimír Miltner cituje básníka Malika Muhammada Džájsího (15.-16. století), který tyto typy velmi názorně vylíčil, ale místo Škeble užívá název Lvice.

Centrem indického umění a literatury se v průběhu let stalo hlavní město Západního Bengálska, Kalkata.

Slonice

„Má chůzi sloní a boky, přes něž se dobře bije, tlusté nohy a ruce a paže jako kyje, dosti drobný hrudník a krátkou šíji, ňadra mocná jak spánky slona v říji. Odejde-li manžel, svou se cítí paní a třeba s cizím mužem jde pak bez váhání.

Dobrý mok a dobré jídlo velice má ráda, rozkoší a radovánek přemnoho si žádá. Nemá cti ni studu ve svém srdci mělkém, kdo jí důvěřuje, spláče nad výdělkem. Strašně páchne potem…zkrátka připomíná slona ve všem.“

Lvice

„Nejí mnoho, leč silná je a rozhodná tím více. Široká je v ňadrech, útlá však je v pase, troufalá a hrdá, ba leckdy pyšnou zdá se. Milence svého bije, rozhněvá-li se velmi, je prohnaná a chytrá a lstivá jako šelmy. Krásně se obléká a vkusně se klenoty zdobí, u jiných žen však totéž ješitnost její zlobí.

Ráda jí tučné maso a nápoje silné pije – a to jí páchne z úst, ve smíchu otevře-li je. Chodí líným krokem lva, všech zvířat krále, a tělo jí obrostly chloupky hebké, jemné, malé. Hlavu svou sklání a schválně své pohledy klopí, vzhlédne-li však, tu zrak má ostřejší než kopí.“

Rozmarnice

„Velmi chytrá roztomilá rozkošnice. Je krásná a půvabná jak nebeská víla, hezky se šatí, je cudná, vzdělaná, milá. Ráda se směje a rozepře nesnáší – taková žena mužům jen štěstí přináší.

Miluje oddaně a rozchod nebere lehce: když ztratí svého pána, jiného už nechce. Pleť světlou má jak leknín, tvář měsíce v úplňku, a chůzi labutě, jež přeplula přes tůňku. Jí velmi málo, zejména mléko a sladkosti, zelenina a ovoce jsou její velkou slabostí.

Jen o dva půvaby má míň než lotosový kvítek a její povaha si nezaslouží výtek. Jemná vůně leknínu se z rozmarnice line, čmeláci kolem ní krouží jak kolem žádné jiné.“

Lotosový kvítek

„To je žena milá, kterou božstva libou vůní obdařila. Ta vůně k ní vábí čmeláky a včely a její pleť má barvu jak lotos zrůžovělý. Kráčí chůzí plameňáka, jenž rybky lovívá a kdo zří její úsměv, ten smyslu pozbývá.

Nejí téměř nic, jen ovoce a lesní plody, ani mléko nepije a žízeň hasí kapkou vody. Sama má šestnáct půvabů a další jí ozdoby přidají, až lidem přechází zrak, když ji tak skvělou vídají. Není příliš velká ani příliš malá, v útlosti i buclatosti přiměřeně brala…

Líbeznou hlavu jí tíží dlouhé černé vlasy, na rukách jí dlouhé prsty dodávají krásy, oči dlouhého tvaru hledí naplněny láskou a dlouhá šíje krášlena je trojí vráskou. Malé zoubky jak vzácné drahokamy a malá ňadra jsou dva citrónky samy, malé čílko podobá se vzrůstající luně a z malého pupku čpí santálová vůně…

Nad její buclaté tvářičky krásnějších není a její buclatý zadek vzbuzuje potěšení, buclaté paže a buclatá stehna krev mužům vzpění, dokonce sami bohové upadnou v pokušení.“

Pozoruhodná klasifikace

Samozřejmě viděná pohledem mužů v jiné kultuře a v době, ve které ženy byly mužům výrazně podřízeny. Některé zřejmě byly i bity (viz Slonice, asi pro svou prostopášnost a nevěrnost), ale jiné si pravděpodobně dokázaly zjednat respekt (viz Lvice, která naopak muže bila, když se rozzlobila).

A jiné ženy si zase uměly podmanit muže svou krásou a půvabem (Rozmarnice a Lotosový kvítek). Zajímavé je, že tato typologie rozděluje ženy též na čtyři skupiny, jako jungovská archetypální typologie žen (i mužů), i když jde o zcela odlišné kultury a naprosto jiný jazykový styl.

Ať už je čtenář fandou jakéhokoli psychologického směru či školy, je užitečné všimnout si někdy i pohledu odjinud.

Čtyři ženské archetypy

Toto jsou čtyři hlavní ženské archetypy spolu s odpovídající měsíční a menstruační fází a širším ročním obdobím.

• Panna: Voskový měsíc a folikulární fáze (jaro)
• Matka: úplněk a ovulační fáze (léto)
• Divoká žena: Ubývající Měsíc a luteální fáze (podzim/podzim)
• Moudrá žena: Novoluní a menstruační fáze (zima)

Ne všichni projdou těmito fázemi tak, jak jsou zde uvedeny. Každá z žen má totiž svůj vlastní cyklus, který vychází z toho, kde se v životě právě nachází, co se potřebuje naučit, co hledá a kam chce růst.

Je však užitečné vědět, který archetyp se vztahuje ke které fázi a období, aby člověk mohl lépe porozumět energiím, které jsou nejsilnější a které jsou mu kdykoli k dispozici.

Panna

Panna je spojena s ubývajícím Měsícem a folikulární fází (období jara). Je mladá srdcem, plná optimismu, energie a bezstarostné povahy. Ztělesňuje nezávislost, sílu a sebedůvěru.

Je označována jako Panna, a to kvůli svému čistému duševnímu stavu. To však nelze zaměňovat s definicí, kterou lidé poznali během posledních několika tisíc let. Slovo panna totiž nikdy neznamenalo sexuálně čistou; spíše znamenalo ženu, která je svobodná, sexuálně nezávislá a není nikým vlastněna ani ochočována.

Panna stojí pevně, zakořeněná ve své vlastní síle. Dokáže k sobě s lehkostí přitáhnout vše, po čem touží; lidi, příležitosti i projekty.

Žena ztělesňující archetyp Panny bude zdánlivě jiskřit, protože komunikuje s vesmírem a je jím stále držena a vedena. Ze všech čtyř archetypů je Panna nejvíce „mužská“ ve způsobu, jakým jedná a přistupuje k životu.

Archetyp Panny – spolu s archetypem Matky – jsou dva nejrozšířenější a nejoslavovanější ženské archetypy v naší současné společnosti.

Matka

Archetyp Matky je spojen s úplňkem a ovulační fází (léto). Ztělesňuje tvořivost, péči (o sebe i o druhé) a pozornost. Společnost ji redukovala pouze na porod a výchovu dětí, ale ona je mnohem víc než to; to je jen jeden z jejích aspektů.

Matka se učí vychovávat, ale ne ovládat. Podporuje a dává, když je to potřeba pro péči a růst, a ustupuje, aby umožnila odloučení a svobodu. O tom je ve skutečnosti stvoření; spoluvytváření něčeho s božstvím, co bude jednoho dne schopno udržet se samo bez vaší přítomnosti.

Je také hluboce spojena se zemí a veškerým životem. S rostlinami, zvířaty a živly. Věří, že když o sebe pečujeme a staráme se o sebe a doplňujeme svou studnu, naplňujeme tím i pohár Matky Země. Svou energií ji pomáháme vyživovat, ctít a léčit. Proto se věnuje péči o všechny bytosti s vědomím, že jsme všichni propojeni.

Mnoho žen propadá zvyku věnovat veškerou energii svého archetypu Matky směrem ven; svým dětem, rodinám a komunitám, zatímco sebe a své vlastní potřeby z velké části ignorují. Nelze však dávat z prázdného poháru. Proto upřednostňování sebe sama a péče o sebe není luxus, ale základní potřeba.

Divoká žena

Známá také jako Šamanka, Čarodějnice nebo Zaklínačka.

Když začne ubývat Měsíc, energie se obrátí dovnitř a objeví se Divoká žena. Je spjata s ubývajícím Měsícem a luteální fází (podzim).

Ke konci této menstruační fáze je častý předmenstruační syndrom. Objevují se bolesti hlavy, výkyvy nálad, podrážděnost, strach, stud a emoce.

Když se u ženy projeví jakákoli emoce, která není považována za racionální nebo ženskou, svádí se to na její cyklus – „to musí být její měsíční období“. Důvodem, proč zažívá toto temné a destruktivní chování, je pouze to, že se naučila tyto přirozené emoce a energie potlačovat a pohřbívat.

Bojuje se proti své vnitřní Divoké ženě, a to způsobuje tolik bolesti. Zoufale touží být viděna a slyšena. A má své jedinečné dary, které vám touží přinést.

Divoká žena nás žádá, abychom vnímali svou bolest a zabývali se kořenem, odkud pochází, pod povrchem. Protože jen tak se lze začít skutečně uzdravovat.

Žádá, aby se lidé zastavili, zamysleli se, přijali a alchymizovali své zkušenosti. Protože právě tak se učíme lekcím, rosteme a posouváme se vpřed.

Moudrá žena

Moudrá žena je dalším ze čtyř ženských archetypů, který je zaměřen spíše na nitro a souvisí s novoluním a menstruací, tedy s obdobím zimy.

Někdy se jí také říká Crone; další slovo, které časem ztratilo svůj původní význam. Crone bývalo označení pro moudrou, starší ženu nebo vůdkyni komunity. Dnes si však pod tímto pojmem představujeme starou, zavalitou ženu nebo starou pannu.

Moudrá žena představuje ztrátu plodnosti, vnější krásy, aktivity a mládí; jediné věci, kterých si naše patriarchální společnost u žen cení.

Cítí potřebu zpomalit, fyzicky i duševně. Stává se introspektivní a někdy citlivější. To se projevuje během dnů krvácení v každém cyklu. Má málo energie, potřebuje více odpočinku a časem přichází obnova.