Katatymně imaginativní psychoterapie – může pomoci?

Představy a sny jsou mocným klíčem k lidskému nevědomí a často se využívají v terapii. Zavřete oči, relaxujte a nechte svoji fantazii, aby promluvila za vás. Můžeme se o sobě dozvědět věci, které jsme celé roky nemohli vyjádřit slovy.

Sny a představivost nám mohou pomoci lépe pochopit sebe sama a své místo ve světě. Tím, že nám umožňují zkoumat a vyjadřovat naše myšlenky, pocity a touhy symbolickým způsobem, nám mohou umožnit nahlédnout do našich skrytých motivací a obav. Prostřednictvím snů a naší schopnosti vytvářet imaginativní vize můžeme získat větší jasnost, objevit své autentické já a čelit osobním, duchovním a profesním výzvám.

Sny jsou obzvláště mocné, protože nám umožňují proniknout do našich nevědomých motivací a prozkoumat vzorce chování, které mohou ovlivňovat náš vědomý život. 

Naše sny nám mohou poskytnout vhled do skrytých aspektů nás samých a nabídnout nám cenná vodítka k pochopení toho, proč se rozhodujeme tak, jak se rozhodujeme. Mohou nám také pomoci navázat spojení mezi různými oblastmi psychiky, což nám umožní rozkrýt složité vztahové problémy nebo objevit nové životní perspektivy.

Představivost může být také užitečným nástrojem k pochopení sebe sama, protože poskytuje příležitost prozkoumat náš tvůrčí potenciál, zejména pokud tradiční formy expresivní terapie nebyly úspěšné. Imaginace nám může pomoci řešit obtížné emoce, které nám mohou bránit v uzdravení, protože nám poskytuje bezpečný prostor pro jejich vyjádření a prozkoumání bez obav z odsouzení.

Sny a představivost mohou také pomoci zvýšit naši odolnost. Pokud se naučíme zkoumat své vnitřní pocity, můžeme si vytvořit vnitřní život, který bude bohatší a smysluplnější. Prostřednictvím snů a představivosti můžeme získat nástroje pro zvládání proměnlivosti života a pro zvýšení naší schopnosti radosti i porozumění. 

Síla představivosti a snů nakonec spočívá v jejich schopnosti pomoci nám lépe poznat a pochopit sebe sama. Tím, že nám poskytují nástroje pro sebepoznávání, nám mohou pomoci čelit našim strachům, léčit naše zranění a objevit naši skutečnou identitu.

Co je KIP? 

Řízená afektivní imaginace (KIP) je druh psychoterapeutické techniky zaměřené na použití nedirektivní vizuální imaginace k řešení a úpravě emočních stavů. Tato technika vychází z teorie, že představy mají přímý vliv na emoce a pomáhají jedincům získat přístup k jejich vnitřním afektivním zdrojům. 

Během sezení KIP vede terapeut klienta prostřednictvím řady mentálních obrazů s cílem vyvolat žádoucí reakce a podpořit klientovy žádoucí emocionální nebo fyziologické změny.

KIP začíná diskusí mezi terapeutem a klientem, jejímž cílem je vytvořit jasnou představu o klientově aktuálním emočním stavu. Terapeut pak vede klienta sérií mentálních obrazů, které obvykle zahrnují prvky:

• vizuální
• sluchové
• hmatové 

Obrazy jsou přizpůsobeny specifickým potřebám jednotlivce a obvykle vycházejí z jeho stávajících vzpomínek a zkušeností, i když terapeut může klientovi poskytnout i nové obrazy, které má prozkoumat. 

Cílem každého individuálního sezení je poskytnout klientovi příležitost reflektovat své emoce a umožnit mu, aby si vytvořil souvislosti mezi svými fyzickými zážitky a zážitky z obrazů. Terapeut se do tohoto procesu aktivně zapojuje tím, že klade otázky podporující reflexi, při výběru a přizpůsobování obrazů zohledňuje cíle jednotlivce a vede ho k přijetí jeho emocí a vnitřních prožitků. 

Účinky KIP jsou obvykle dlouhodobé, protože klienti jsou povzbuzováni k tomu, aby zkoumali své emocionální reakce a po určitou dobu navazovali na své terapeutické pokroky. Pokrok, kterého během těchto terapeutických zkušeností dosáhnou, je navíc vybaví větším vhledem a účinnými strategiemi zvládání. Tento proces často vede k většímu sebeuvědomění a schopnosti dosáhnout změny v emočních a duševních stavech jedince.

Historie KIP

Katatymně imaginativní psychoterapie (v angličtině ji najdete pod označením Guided affective imagery – GAI) je hlubinný terapeutický směr, často označovaný také jako symbolické drama. 

Původem vychází z psychoanalýzy, ale těží z moderních výzkumů a relativně nových dynamických přístupů, takže se nejedná o psychologickou relikvii. To potvrzuje také fakt, že patří mezi psychoterapeutické přístupy, které jsou ve většině evropských zemích plně hrazeny pojišťovnou (což je vcelku rarita).

Přístup začal vyvíjet v padesátých letech minulého století psychiatr Hans Carl Leuner. Během své práce byl silně ovlivněn psychoanalytikem Sigmundem Freudem a jeho žákem C. G. Jungem, což bez okolků přiznává. 

Konstatuje, že analytická psychologie ho inspirovala především svým konceptem kolektivního nevědomí (na druhou stranu v konceptu KIP se ekvivalent kolektivního nevědomí těžko hledá). 

Leuner věřil, že klient nejenom že může svoje problémy skrze imaginace bez obav vyjádřit (resp. mluvit o nich – vždy se nám snadněji mluví v metaforách, než o konkrétním problému), ale také je transformovat. 

Na základě toho popsal Leuner několik scén, do kterých pacienta v relaxaci uváděl (řeka, les, dům, hory, setkání s osobou stejného/opačného pohlaví) a pozoroval, jak fantazie klienta bude reagovat.

Jak KIP funguje?

Terapeut v KIP není direktivní ani svého klient nijak neomezuje. KIP pracuje především s imaginací (představami). Sezení začíná uvolněním a relaxací, po které terapeut vybarví scénu, kterou si má klient představit. S touto scénou se potom v imaginaci pracuje. 

Terapeut například požádá klienta, aby vyšplhal na blízkou horu. Podle toho, jak klient zvládne/nezvládne svůj úkol, případně jaké ho doprovázejí emoce, může lépe pochopit některé klíčové oblasti svého života.

Leuner rozdělil náročnost scén, které v imaginaci používal, na několik stupňů podle náročnosti. Výhoda KIP spočívá v tom, že jí většinou zvládnou jak děti tak dospělí, ale vždy se doporučuje začít od nižších stupňů. Jednou z mála podmínek, při které nelze KIP použít, je nedostatečná inteligence klienta.

Po každé imaginaci se terapeut důsledně věnuje zpracování pocitů a poznatků, které z ní vyplynuly. Navzdory tomu, jak se metoda jeví jednoduchá, může přinést výsledky, které spousta sofistikovaných směrů nikdy nedosáhne.

V čem může KIP pomoci a pro koho je určena?

Řízená afektivní imaginace (KPI) je psychoterapeutická intervence, jejímž cílem je pomoci jedincům při zkoumání a manipulaci s emocemi spojenými s různými možnými psychickými stavy. Aktivním vybízením pacienta, aby se spojil s představami, může praktik vést pacienta k identifikaci a vyjádření pocitů, které mohly být v minulosti přehlédnuty nebo potlačeny. To může vést k lepšímu pochopení emočních vzorců jedince.

KIP má velice širokou působnost. 

Používá se:

• pro zpracování traumatických zážitků
• pro odstranění neuróz
• pro odstranění úzkostí
• při krizových intervencích

Často ji terapeuté také používají k blížší specifikaci pacientovat problému – koneckonců málokdo, kdo přijde do terapie, dokáže hned na prvním sezení identifikovat, co ho doopravdy trápí. 

Poměrně jednoduše a intuitivně dokážou s KPI pracovat děti, což je oproti jiným směrům obrovská výhoda. Oficiální stránky České společnosti pro KIP dokonce uvádějí, že KIP lze modifikovat také pro práci v párovém settingu případně pro skupinové terapie. 

Řízená afektivní imaginace (KPI) je psychoterapeutická intervence, jejímž cílem je pomoci jedincům při zkoumání a manipulaci s emocemi spojenými s různými možnými psychickými stavy. 

Aktivním vybízením pacienta, aby se spojil s představami, může praktik vést pacienta k identifikaci a vyjádření pocitů, které mohly být v minulosti přehlédnuty nebo potlačeny. To může vést k lepšímu pochopení emočních vzorců jedince.

Proč je KIP úspěšnou metodou psychoterapie? 

Jedním z klíčových přínosů řízené afektivní imaginace je její schopnost podporovat relaxaci. Prostřednictvím vyprávění příběhů a řízené imaginace má pacient možnost spojit se s vnitřním světem pocitů a emocí. To přináší uklidňující a konejšivý pocit, protože se zpomaluje pacientovo dýchání a srdeční tep. To může vést k pozitivnímu psychickému stavu a většímu pocitu uvolnění a pohody.

Kromě relaxace může KPI vést také ke zlepšení schopnosti řešit problémy. Při vedení jednotlivce představami si může lépe uvědomit svůj aktuální stav a začít zkoumat kořeny svých myšlenek a pocitů. To může podpořit emoční uvědomění a poskytnout pacientovi schopnost vytvářet souvislosti mezi myšlenkami, pocity a chováním.

Při vytváření těchto souvislostí může pacient začít rozpoznávat vzorce svého myšlení a chování a rozvíjet zdravější strategie zvládání problémů ve svém životě.

KIP může být také prospěšná při zpochybňování negativních myšlenek a přesvědčení tím, že zohledňuje pocity, které jsou vyvolávány při prezentaci různých scénářů. Prostřednictvím tohoto procesu může jedinec identifikovat vnitřní dialog, který mu náleží, a jemně ho zpochybnit.

Tím, že cvičící poskytne prostor, aby byl jedinec vyslechnut, může pomoci vést jedince k tomu, aby se odklonil od zkresleného myšlení a rozvinul optimističtější pohled na věc.

Celkově je řízená afektivní imaginace úspěšnou intervencí, která pomáhá jedincům prozkoumat jejich emoce v bezpečném a neodsuzujícím prostředí. 

Spojením se svými představami mohou jedinci získat vnitřní vhled, který může zvýšit emoční uvědomění a pohodu, podpořit lepší schopnost řešit problémy a zpochybnit zkreslené myšlenky. Tyto přínosy mohou v konečném důsledku vést k většímu klidu a většímu sebevědomí.