Jaký je život s poruchou osobnosti?

Naše osobnost nám připadá zcela vlastní a přirozená. Jak se tedy máme postavit k poruchám osobnosti? Co to vlastně znamená, že někdo trpí poruchou osobnosti?

Poruchy osobnosti jsou duševní poruchy, které mohou ovlivňovat myšlení, chování a vztahy člověka. Tyto stavy způsobují, že jedinec má potíže s fungováním v každodenním životě a s přizpůsobením se mu. Nezmizí samy od sebe a k účinné léčbě je obvykle zapotřebí odborná pomoc.

V dnešní době se běžně používají dva celosvětově uznávané systémy klasifikace duševních nemocí. 

Podle prvního z nich jsou poruchy osobnosti „hluboce zakořeněné a trvalé vzorce chování, ukazující neměnnou odpověď na širokou škálu osobních a sociálních situací“ (MKN-10). 

Druhý systém poskytuje odlišnou definici. Poruchu osobnosti zde nalezneme vysvětlenou jako „přetrvávající vzorec prožívání a chování, který se významně odlišuje od očekávání v kultuře, ve které jedinec žije“ (DSM-IV).

Výchozí definice

Z odborných definic můžeme vyčíst hned několik informací. Poruchy osobnosti jsou stálé dlouhotrvající neměnné vzorce chování, které se odlišují od běžného prožívání většiny ostatních. Jsou to výrazné odchylky od způsobů vnímání, cítění, vytváření vztahů s ostatními běžných v dané kultuře. Poruchy osobnosti ovlivňují všechny oblasti života daného člověka a jeho chování dále často ovlivňuje životy lidí v jeho okolí.

Snaha oddělit normální od abnormálního má v psychologii dlouhou tradici. Již antičtí učenci z oblasti Řecka (Thoefrastus, Hippokrates, Galén) se tímto poměrně zásadním tématem zabývali. 

Do dneška je zřejmě nejvýznamnější počin v historii zkoumání patologického chování vytvoření Mezinárodní klasifikace nemocí a souvisejících zdravotních problémů, kterou vydává a průběžně aktualizuje Světová zdravotnická organizace.

Poruchy osobnosti jsou obvykle diagnostikovány na základě psychologického vyšetření a obecně se vyznačují:

• přetrvávajícími vzorci chování a myšlení
• problémy s regulací emocí
• obtížemi v mezilidském fungování

Toto chronické chování je často obtížné změnit vzhledem k jeho hlubokému zakořenění v jedinci.

Mezi nejčastěji diagnostikované poruchy osobnosti patří hraniční porucha osobnosti, narcistická porucha osobnosti, schizoidní porucha osobnosti a antisociální porucha osobnosti. 

Příčiny a projevy

Příčin vzniku poruch osobnosti je několik. Velmi často se také stává, že jedna porucha osobnosti může mít několik možných příčin nebo vznikla za společného působení více příčin najednou. 

Mezi nejčastější důvody onemocnění patří genetické, biologické, kulturní a sociální vlivy. Většina poruch osobnosti se projevuje již během dětství nebo dospívání a v různé intenzitě u jedince přetrvávají po celý jeho život. Některé poruchy osobnosti se mohou vytvořit až v průběhu života vlivem negativních sociálních vlivů.

Mezi diagnostická kritéria poruch osobnosti patří například trvalé a nápadné projevy nestability v interpersonálních vztazích, sebehodnocení, emocích či kontrole impulzů. Tyto projevy můžeme pozorovat už od dětství po celý život pacienta. 

Dále se v různé míře vyskytují další typické projevy poruch osobnosti:

• snaha vyhnout se odmítnutí
• poruchy identity
• impulzivní sebepoškozující chování
• sebevražedné sklony
• chronické pocity prázdnoty
• vztahovačné představy
• halucinace
• neodůvodněné pocity stresu
• ztráta kontroly nad hněvem
• přílišná agrese

Porucha osobnosti může ovlivnit vztahy, vzdělání, sebepojetí a kariéru jedince. Pokud se porucha osobnosti neléčí, může způsobit intenzivní emoční strádání a vážné problémy v celkovém fungování. 

Léčba poté zahrnuje individuální psychoterapii a kognitivně-behaviorální terapii a v závislosti na závažnosti poruchy mohou být předepsány léky, jako jsou antipsychotika nebo antidepresiva.

Výčet poruch osobnosti

MKN-10 ve svém výčtu poruch osobnosti uvádí následující poruchy osobnosti.

• paranoidní porucha osobnosti 
• schizoidní porucha osobnosti 
• disociální porucha osobnosti 
• emočně nestabilní porucha osobnosti
• histrionská porucha osobnosti 
• anankastická porucha osobnosti 
• anxiózní porucha osobnosti 
• závislá porucha osobnosti 
• jiné poruchy osobnosti 
• porucha osobnosti NS 

Příznaky se u jednotlivých poruch liší, obvykle však zahrnují vzorce myšlení, které jsou nepružné a nepřizpůsobivé. 

Patří k nim:

• nadbytek negativních emocí
• potíže s navazováním a udržováním vztahů
• potíže s interpretací sociálních signálů
• potíže s chápáním dopadů svého jednání na ostatní
• impulzivní nebo rizikové chování
• potíže s regulací emocí

Kromě těchto specifických poruch osobnosti MKN-10 rozlišuje ještě smíšené a jiné poruchy osobnosti a trvalé změny osobnosti. Všechny jsou poměrně stabilní a ovlivňují různé oblasti chování psychologického fungování. Často jsou navíc sdruženy s různým stupněm subjektivní tísně a narušení sociálního výkonu.

Léčba

Svojí odlišností si jsou vědomi, ale nepokládají ji za problematickou. Často dokonce ani nevidí problém v sobě, ale v ostatních lidech, kterými jsou obklopeni. Obvykle se k poruchám osobnosti přidruží i další patologické chování (sebevražedné tendence, drogová nebo alkoholová závislost a další). V takových případech pak pacienti, kteří vyhledají odbornou pomoc, nestojí o trvalou změnu svých osobnostních rysů, ale pouze o vyřešení aktuálních problémů.

Základem každé léčby je tedy uvědomění si problému a návštěva odborníka (psychologa, psychoterapeuta, psychiatra). Léčba je často problémová a zdlouhavá. Poruchy osobnosti jsou považovány za obtížně léčitelné a ke zlepšení dochází relativně pomalu. Jednotlivé případy se však liší v závislosti na pacientovi a dané poruše osobnosti.

Léčba často zahrnuje kombinaci behaviorálních terapií, kognitivně-behaviorální terapie a léků. Je důležité, aby se jedincům trpícím těmito poruchami dostalo léčby od odborníka, aby měli šanci na úspěšné dlouhodobé výsledky.

Paniku netřeba

Stejně jako jiná onemocnění i duševní poruchy s sebou přinášejí komplikace. A opět stejně jako jiná onemocnění i poruchy osobnosti se dají zmírnit nebo dokonce úplně odstranit. Hlavní je přistupovat k poruchám osobnosti jako k nemocem, které mají své symptomy, své projevy a své možnosti pomoci.

Jak se žije s poruchou osobnosti

Život s poruchou osobnosti může být náročný, protože člověk se někdy může cítit rozporuplně a zahlcen vlastními myšlenkami, chováním a emocemi. Zároveň se lidé s poruchou osobnosti mohou naučit dělat pozitivní pokroky a vést plnohodnotný život.

Klíčem ke zvládnutí poruchy osobnosti je lépe jí porozumět. To může lidem pomoci naučit se zdravým způsobům, jak se s obtížemi spojenými s poruchou osobnosti vyrovnat. Lidé by se měli snažit praktikovat péči o sebe a stanovit si realistické cíle. Kromě toho by lidé měli praktikovat všímavost a uplatňovat techniky snižování stresu. 

Dalším důležitým krokem při zvládání poruchy osobnosti je otevřený a upřímný rozhovor s licencovaným odborníkem na duševní zdraví, například psychologem nebo psychiatrem. 

Odborníci na duševní zdraví mohou pomoci diagnostikovat konkrétní poruchu osobnosti, poskytnout vzdělávací zdroje, vypracovat vhodný léčebný plán a dokonce nabídnout poradenství ohledně změny životního stylu. 

Terapeut navíc může klientům poskytnout bezpečný prostor pro diskusi o jejich pocitech a pomoci jim najít pozitivní dovednosti pro zvládání situace.

Kromě toho mohou být pro lidi s poruchou osobnosti neocenitelné podpůrné sítě. Podpora ze strany rodiny, přátel a skupin lidí s podobnými zkušenostmi může poskytnout vedení a emocionální podporu. Podpůrné sítě slouží k tomu, aby lidem připomínaly, že nejsou sami a že existují lidé, kteří mohou jejich prožitky pochopit.

V neposlední řadě je při životě s poruchou osobnosti zásadní sebepřijetí. S poruchou osobnosti může být obtížné přijmout sám sebe, a proto je třeba, aby se lidé naučili soucítit a být trpěliví sami k sobě. 

Sebepřijetí znamená naučit se přijímat všechny aspekty své identity. To zahrnuje vědomí, že myšlenky, emoce a chování člověka jsou platné, i když je těžké je pochopit. Díky porozumění a péči o sebe mohou lidé s poruchami osobnosti budovat smysluplný a naplněný život.