Jak získat zdravé sebevědomí?

Naše sebevědomí zcela zásadním způsobem určuje, jak se cítíme, jak jednáme, jaké máme vztahy a jak celkově procházíme životem. Hlavně sebevědomí dnešní střední a starší generace je poznamenané přístupem ve výchově a ve vzdělávání, který zažili. Sebevědomí ale nevychází jen z toho, jak nás kdysi hodnotili a dnes hodnotí druzí a jakou důvěru nám dávali a dávají. Neutváří se jen na základě našich úspěchů. Není hotové jednou provždy. Základním aspektem je totiž sebeuvědomění, tedy schopnost uvědomovat si sebe, poznat sebe a přijímat se. A právě z toho se odvíjí naše pevné, přirozené a zdravé sebevědomí.

Sebevědomí je víra v sebe sama a ve své schopnosti. Je to vnitřní stav jistoty a sebejistoty, který jedinci umožňuje důvěřovat a spoléhat se na vlastní úsudek, dovednosti a schopnosti. Sebevědomí je nezbytné pro osobní růst, dosahování cílů a úspěchů v různých oblastech života.

Proč lidem chybí sebevědomí

Mít sebevědomí neznamená být nafoukaný, arogantní nebo příliš sebevědomý. Jde o realistické a bezpečné sebevědomí. Sebevědomí není statické; může kolísat v závislosti na různých situacích, zkušenostech a životních etapách. 

Jedinci se silným pocitem sebedůvěry však mají tendenci odrážet se od nezdarů, učit se z neúspěchů a lépe se přizpůsobovat novým okolnostem.

I když jsou lidé úspěšní v práci, mají velké rodiny, spoustu koníčků a prožívají v podstatě idylický život, často jim ke štěstí chybí zdravé sebevědomí. 

Mezi běžné faktory, proč lidem chybí sebevědomí, patří: 

• negativní vnímání sebe sama
• minulé neúspěchy nebo odmítnutí
• nedostatek dovedností nebo znalostí
• srovnávání s ostatními
• perfekcionismus
• nedostatek podpory nebo potvrzení
• traumatické nebo negativní zážitky
• nedostatek péče o sebe sama

Kritika nebo srovnávání s ostatními mohou vést ke sníženému pocitu vlastní hodnoty a sebedůvěry. Internalizace tohoto negativního vnímání může ztížit víru v sebe sama a pocit sebedůvěry ve své schopnosti.

Zkušenosti s neúspěchy

Zkušenosti s neúspěchy, selháním nebo odmítnutím mohou mít významný vliv na sebedůvěru. Negativní zkušenosti mohou vyvolat pochybnosti o sobě samém a strach z opakování minulých chyb, což vede jedince ke zpochybňování svých schopností a hodnoty.

Pocit nedostatečnosti

Pocit nedostatečnosti v určitých oblastech, jako jsou dovednosti nebo znalosti, může přispět k nedostatku sebedůvěry. Když se jedinci cítí nedostatečně vybaveni pro zvládání určitých úkolů nebo situací, může to podkopat jejich víru ve vlastní schopnosti.

Srovnávání se s ostatními

Srovnávání se s ostatními, zejména pokud jde o úspěchy nebo vzhled, může narušit sebedůvěru. Neustálé poměřování se s domnělými standardy nebo pocit méněcennosti ve srovnání s ostatními může vytvářet negativní sebepojetí a snižovat sebedůvěru.

Příliš vysoké nároky

Příliš vysoké nároky mohou vést k neustálému strachu ze selhání a sebeodsuzování. Snaha o dokonalost může být zdrcující a způsobit, že jedinci začnou pochybovat o svých schopnostech, což vede k tomu.

Nedostatek podpůrných vztahů

Nedostatek podpůrných a potvrzujících vztahů může přispívat k nedostatku sebedůvěry. Pokud se jedinci nedostává konstruktivní zpětné vazby, povzbuzení nebo potvrzení od druhých, může být náročné věřit si a rozvíjet pozitivní vnímání sebe sama.

Vztahy mezi rodiči a dětmi vznikají už od narození. Důležitá je nejen matka ale také otec, který může bát hned během prvních dnů s rodinou díky otcovské dovolené. Tu by mu měl zaměstnavatel bez problému poskytnout a při jejím využití by neměla hrozit zaměstnanci výpověď z pracovního poměru.

Traumatické zážitky

Traumatické zážitky, ať už v dětství nebo v dospělosti, mohou mít dlouhodobý vliv na sebedůvěru. Zneužívání, šikana nebo jiné formy špatného zacházení mohou vést k hluboce zakořeněným pocitům nedostatečnosti a nejistoty.

Zanedbávání tělesné a duševní pohody

Zanedbávání tělesné a duševní pohody může mít dopad na sebedůvěru. Pokud o sebe jedinci nepečují, může to mít vliv na jejich celkovou náladu, úroveň energie a na to, jak sami sebe vnímají.

Je důležité si uvědomit, že sebevědomí lze časem a úsilím rozvíjet a zlepšovat. Prostřednictvím sebereflexe, pozitivní samomluvy, stanovování a dosahování cílů, vyhledávání podpory a praktikování péče o sebe se mohou jednotlivci naučit pěstovat a udržovat zdravou úroveň sebevědomí.

Jak sám sebe hodnotím

Sebevědomí je nedílnou součástí naší osobnosti a každý z nás má tedy nějaké sebevědomí. Je to aspekt komplexní, a proto hůře definovatelný. Angličtina a třeba také francouzština používá výraz self-esteem, resp. estime de soi, kde je klíčovým slovem posuzovat, hodnotit (z latinského aestimare). Sebevědomí je tedy způsob, jakým se na sebe díváme a jak sami sebe posuzujeme, jakou hodnotu si dáváme a jaký názor celkově na sebe máme. 

A navíc sebevědomí je naprosto klíčové pro to, jak se v životě cítíme, pro naši spokojenost a vyrovnanost. Pokud disponujeme zdravým sebevědomím, cítíme se dobře ve své kůži, umíme dobře čelit problémům a spíše se dokážeme v životě realizovat. 

A naopak nízké sebevědomí způsobuje, že život vnímáme jako nepřetržitý sled problémů a těžkostí a máloco nás opravdu těší a na delší dobu udělá šťastnými. 

Zároveň platí, že sebevědomí není neustále stejné, že jsou chvíle nebo období, kdy jsme na tom lépe, a naopak, kdy jsme na tom hůře – v závislosti na událostech a situacích, do kterých se dostávám. 

Důležité ale je, aby oscilace byla spíše malá, pak jde o stabilní sebevědomí, které nezpůsobuje tolik problémů jako sebevědomí nestabilní s velkými oscilacemi, které může vést až k depresi či jiným duševním onemocněním.

Dva pilíře našeho sebevědomí

Naše sebevědomí má dva hlavní pilíře: vychází jednak z toho, jaké máme schopnosti a dovednosti, co umíme a co se nám podařilo, a jednak z toho, jak nás vnímají druzí a jak jsme druhými oblíbení a přijímání. 

U každého člověka je poměr mezi těmito dvěma aspekty trochu jiný. A zároveň jsou to spojité nádoby, kdy jeden aspekt ovlivňuje druhý. Pokud například cítíme, že nejsme přijímáni, bude pro nás těžší projevit svoje nadání, byť by bylo sebevětší, protože si prostě nevěříme. 

Často nás právě brzdí v seberealizaci strach z neúspěchu, tj. z toho, že ztratíme před druhými tvář, a tak se raději ani nepokusíme. 

Určitě bychom našli i v minulosti spoustu příkladů velmi talentovaných lidí, kteří si svoji cestu museli těžce vybojovávat, neboť nebyli přijímáni a pochopení, museli začít svoji sebedůvěru a svoje sebevědomí čerpat více ze sebe a svých schopností. A někteří třeba nebyli tak silní, aby se dokázali zbavit pohledu druhých, a mnohý talent tak zůstal nerozvinutý.

Podporujme naše děti!

Sebevědomí se buduje od narození. Malé dítě se dokáže spontánně radovat téměř z každé věci, která se mu podařila. Je se sebou spokojené, protože má zatím větší radost z činnosti jako takové a nesrovnává se s druhými. 

Problém může nastat, pokud ho rodiče hodnotí negativně nebo vyzdvihují spíše to, co mu nejde, než to, co už umí (a vlastně ho nerespektují takového, jaký je). Dalo by se s nadsázkou říci, že způsob, jakým rodiče posuzují a hodnotí své dítě, se stane jeho vnitřním hlasem. 

Pokud mu budou říkat, to nedělej, to ti nepůjde, tam nechoď, spadneš, rozbiješ si hlavu, o to se ani nesnaž. A když se k tomu ještě později přidají někteří učitelé s jejich na to nemáš, no tobě to zase nejde, nemohl bys to jednou umět atp., je o nízké sebevědomí skoro postaráno.

Vliv mínění druhých na náš úspěch a na naše výsledky je mnohdy větší, než bychom si mysleli: pozitivní očekávání vede k pozitivnímu výsledku (tzv. Pygmalion efekt) a negativní očekávání k zápornému (tzv. Golemův efekt). 

Například Rosenthal a Jacobson prokázali na konci šedesátých let 20. století Pygmalion efekt ve škole. Podrobili žáky základní školy testům IQ a vyučujícím řekli, že jde o prověření jejich inteligence a studijních předpokladů. Poté učitelům sdělili, kdo byl ve třídě vyhodnocen jako nadprůměrně inteligentní, přičemž to byli žáci s průměrnými výsledky, a čekali, co se bude dít dál.

Za nějakou dobu tito původně průměrní studenti opravdu začali dosahovat nadprůměrných výsledků, a to kvůli tomu, že učitelé k nim přistupovali jinak než k ostatním studentům, hlavně je více chválili. Zvyšovali tím jejich sebedůvěru a sebevědomí, což vedlo k lepším výsledkům.

Dalším zásadním obdobím pro budování našeho sebevědomí je puberta. Zde naprosto převažuje pohled a přijetí druhými. Pocit přináležitosti ke skupině je určujícím faktorem v pozitivním budování naší osobnosti. Lidé jakkoliv odlišní od průměru nebo normálu, ať už svým chováním, svými zájmy nebo třeba svojí nízkou, anebo naopak vysokou inteligencí, utrpí velké šrámy na svém sebevědomí.

Tlak společnosti

V dnešní době je obrovský tlak společnosti na naše sebevědomí, a to jak v oblasti našich schopností a dovedností, tak v tom, jak pod neustálým pohledem druhých sami sebe vnímáme. 

Hlavně média jsou plná „dokonalých“ celebrit, s kterými se nemůžeme vůbec poměřovat a ve srovnání s kterými si připadáme jako podprůměrní, šedí a naprosto nedokonalí. 

Společnost zaměřená na výkon nás neustále srovnává s těmi úspěšnějšími. Můžou za to především reklamy všeho druhu, kde vystupují bezchybní a dokonale šťastní a sebevědomí lidé (často jsou takoví díky tomu, že používají určitý výrobek). 

To je obrovská rána pro naše „malé“ sebevědomí. Mladé dívky v porovnání s top modelkami mají pocit, že jsou tlusté, a trpí anorexií. Při procházení facebookem a sledováním fotek, které zachycují druhé šťastné (v daném momentě šťastní mohli být) člověk dostane pocit, že jeho život je fádní, a že on není vůbec šťastný, že nestojí za nic – také v porovnání s vysokým počtem přátel, kteří druzí mají. 

Jak z toho ven?

Cest k rozvoji sebeuvědomění a sebepřijetí je určitě hodně, ale velmi efektivní a klinicky ověřenou a v zahraničí dnes (v lékařství, psychoterapii, školství, byznysu aj.) velmi rozšířenou metodou je metoda mindfulness neboli všímavost. 

Mindfulness neboli všímavost je dnes známá především jako metoda redukce stresu nebo metoda využívaná v psychoterapiích (hlavně v rámci třetí vlny KBT). Je to ale komplexní metoda, která velmi pozitivně působí na naše zdraví, psychiku a také na naše sebevědomí.