Typologie dělící lidi na extraverty a introverty, animus a anima, kolektivní nevědomí a metoda asociačního experimentu. To jsou pojmy, které si pravděpodobně vybavíte, když se řekne jméno Carl Gustav Jung. Ale jak vypadá jeho teorie v praxi?
Carl Gustav Jung žil v letech 1875 až 1961 a na počátku 20. století byl nejvýznamnějším žákem Sigmunda Freuda. Sám Freud ho považoval za svého nástupce, protože i Jung se v počátcích zajímal o psychoanalýzu a podle Freuda byl ze všech jeho žáků nejnadanější.
Později se však některé jejich názory dostaly do rozporu, až se jejich cesty úplně rozešly – jak v profesním, tak i v osobním životě. Jungovi totiž přišla Freudova teorie nedostačující, a proto jí začal rozvíjet vlastním směrem, který později dostal název analytická psychologie.
Jungovská psychoterapie
Jungova terapie je forma psychoterapie, která vznikla na základě teorií švýcarského psychiatra Carla Junga, který zjistil, že mnoho jeho pacientů trpí hluboce zakořeněnými pocity sklíčenosti a nedostatečnosti.
Začal hovořit o „božském“ nitru lidí, které nazýval jejich „já“. Měl pocit, že jsme tento božský aspekt v psychologii přehlíželi.
Jungova terapie klade důraz na to, aby lidem pomohla najít jejich pravé já, a často používá nástroje, jako je umění a mýtus, které pacientům pomáhají navázat kontakt s těmito hlubokými pocity, myšlenkami a přesvědčeními.
Jungova terapie navíc zahrnuje navázání kontaktu s nevědomou myslí, která podle něj hraje velkou roli při utváření myšlenek a chování lidí.
Někteří terapeuti používají jungovskou terapii dodnes. Může být užitečná pro lidi, kteří se potýkají s problémy, jako jsou deprese, úzkost a sebeúcta.
Protože se zaměřuje na celého člověka, nejen na jeho symptomy, může být užitečná pro lidi, kteří nenašli úspěch u jiných terapií.
Techniky terapie
Techniky jungovské terapie se liší, ale často zahrnují práci se sny, symboly a mytologií. Terapeut pomáhá klientovi prozkoumat tyto pojmy a pochopit význam, který pro něj mají.
Může se jednat o zdlouhavý proces, protože odhalení veškerého nevědomého materiálu, který ovlivňuje život člověka, může trvat dlouho.
Umění může poskytnout způsob, jak se dostat k nevědomí a prozkoumat obrazy, které se vynořují. Prostřednictvím umění se můžeme dozvědět o svém sebeobrazu a o tom, jaké symboly a témata se vynořují, když se soustředíme na určitý problém.
Sny a představivost
Jedním z nejdůležitějších prostředků k dosažení vhledu v jungovské analýze jsou sny, které často poskytují materiál, s nímž lze v terapii pracovat.
Jako jungiánský klient si člověk může u postele nechat zápisník, do kterého si bude zaznamenávat své sny po probuzení, protože ty se pak obvykle rychle vytrácejí z paměti.
Aktivní představivost je technika, která umožňuje představit si sám sebe ve scénách, které představují nevědomé myšlenky, s nimiž člověk pracuje. Tímto způsobem je možné materiál dále zkoumat a pochopit, co znamená.
Slovní asociace je technika, při níž klient vysloví první slovo, které ho napadne poté, co uslyší jiné slovo. Toto cvičení může pomoci odhalit nevědomé myšlenky a pocity, které ovlivňují chování.
S čím terapie pomáhá
Jungovská terapie bývá nejúčinnější pro lidi, kteří mají zájem o sebepoznání, osobní růst a poznání typu osobnosti. Pokud se člověk potýká s nevyřešenými emocionálními problémy nebo psychickými problémy, může jungiánská terapie pomoci a vyřešit je.
Je však důležité si uvědomit, že jungiánská terapie není všelék. Je to pouze jeden z nástrojů, který lze použít k tomu, aby se člověk ponořil do své psychiky a uzdravil to, co je třeba uzdravit.
Jungiánský terapeut nebude schopen dát odpovědi ani říci, co má člověk dělat. Místo toho dokáže poskytnout příležitost odhalit příčinu problémů prostřednictvím snů, fantazií, umění, hry a technik aktivní imaginace.
Pro koho je určena
Jungova terapie nemusí být pro každého tou správnou volbou. Pokud někomu nevyhovuje práce se symbolikou, metaforami a subjektivní povahou prožitků, nemusí být pro danou osobu tento typ terapie vhodný.
Kromě toho může být obtížné najít jungiánského terapeuta, který je vhodný pro danou osobu. Určitě je dobré si udělat průzkum a poptat se, zda někdo ze známých nemá pozitivní zkušenost s jungiánským terapeutem.
Může být obtížné najít terapeuta, který praktikuje tento typ terapie. Nicméně najít vhodného terapeuta stojí i za větší úsilí.
Libido a symbol
Jung rozvedl pojem libido jako veškerou psychickou energii a ne pouze sexuální, jak tvrdil Freud. Dále rozšířil také pojem nevědomí a připojil k němu tzv. kolektivní nevědomí, které zahrnuje zkušenosti celého lidstva a jeho kultury.
Velice důležitým pojmem v Jungovské psychoterapii je symbol a jeho výklad. K symbolům se dostáváme prostřednictvím volných asociací, výkladu snů a aktivních imaginací.
Psychoterapeut se spolu s pacientem snaží přijít na význam snů a imaginací tak, aby vše zapadalo do kontextu. V asociačním experimentu je pacient vyzván, aby reagoval na podnětové slovo slovem, které mu přijde na mysl jako první, přičemž terapeut bere v potaz reakční dobu.
Asociační experiment
Ta může být indikátorem aktivovaných nevědomých procesů. V původním schématu Jungova asociačního experimentu šlo o soustavu dvou set podnětových slov a poté následovaly dvě série po stu.
Byla to slova jako například: hlava, zelený, voda, píchat, anděl, dlouhý, loď, orat, atd. Při analýze se zjistilo, že kvalitnějších odpovědí se dostávalo na slovesa než na podstatná nebo přídavná jména.
Podstatná a přídavná jména většinou vyvolávala okamžitou reakci, zatímco u sloves se vybavovala činnost, takže pravděpodobně i nějaká konkrétní situace. Z toho důvodu byl u sloves reakční čas delší a obsah, který se za reakcí skrýval, byl o to zajímavější.
Když si pacienti osvojí techniku volných asociací, učí se zpravidla podrobněji pracovat s obsahem svých snů. Zde je potřeba vyvarovat se tendenci všemu hned porozumět.
Ostatně nejen zde, ale i v psychologii jako takové. Aneb jak praví staré přísloví: „Trpělivost přináší růže„. Podle Junga sny mluví archaickou symbolickou řečí, které je potřeba se naučit.
Nic nám netají, jak pravil Freud, za nic se nepřestrojují, pouze nerozumíme jazyku, jakým k nám promlouvají.
Sny jsou obrazy z nevědomí, které se vynořují a snaží se dostat na vědomou úroveň tak, abychom pochopili souvislosti našich psychických pochodů, postoje našeho vědomí k nevědomým komplexům a dosáhli duševní celistvosti.
K tomuto porozumění Jung používal při analýze proces amplifikace (zesílení obsahů), hledání paralel a zařazení významů symbolů do správného kontextu.
Aktivní imaginace
Součástí psychoterapie je také aktivní imaginace, kdy si pacient vybaví nějakou snovou představu nebo fantazii a nechá ji spontánně rozvíjet. Je to jeho vlastní prostor pro vybavování vzpomínek, fantazií a snových obrazů.
Pacient si zde může zde vybavit obraz svého vlastního já a nejrůznější archetypy. Sám Jung při svých imaginacích potkával s překrásnou dívkou, kterou nazval Salome. Představovala pro něj archetyp věčného ženství.
Setkával se i s moudrým starcem a nazýval ho Filomon. Dalo by se říct, že Jung prostřednictvím aktivní imaginace popsal cestu k nevědomým obsahům v bdělém stavu. Podobně jako k nám ve spánku promlouvají z nevědomí naše sny.
Cílem analýzy je však rozšíření našeho vědomí integrací nevědomých obsahů a jejich správnou interpretací. Celá tato terapeutická metoda postupuje v sedmi stupních;
- Snížení prahu vědomí (tak aby se mohly vynořovat nevědomé obsahy).
- Vynořování těchto obsahů pomocí snů a imaginací.
- Uchování těchto obsahů ve vědomí.
- Zkoumání a pochopení těchto obsahů.
- Integrace obsahů do celkové situace pacienta.
- Ztotožnění se s tímto novým smyslem.
- Organické začlenění problému do psychiky pacienta.
Celý tento proces nazval Jung individuací, jejímž cílem je syntéza našeho bytostného Já.
V tomto pojetí je psychoterapeut aktivnější než v klasické psychoanalýze a pracuje hodně s imaginací, výkladem snů a s již zmíněnou amplifikací, kde jde právě o správný výklad symbolů, tak aby ladily a dávaly smysl v celkovém kontextu pacientovy situace.
Na závěr bych rád uvedl jeden z Jungových citátů: „Nevědomí je příroda a příroda nikdy nelže.“
ZDROJE:
Dieckmann, Hans (2010). Sny jako řeč duše (2. vyd). (Kristýna a Jan Černí, Překl.) Praha: Portál.Jung, Carl Gustav (1993). Analytická psychologie – její teorie a praxe (1. vyd). (Kristýna Černá, Karel Plocek, Překl.) Praha: AcademiaKastová, Verena (2000). Dynamika symbolů – základy jungovské psychoterapie (1. vyd). (Jana Vašková, Překl). Praha: PortálKratochvíl, Stanislav (2006). Základy psychoterapie (5. vyd). Praha: Portál
Vybíral, Zdeněk. Roubal, Jan (2010). Současná psychoterapie (1. vyd). Praha: Portál
Již dlouhodobě se věnujeme široké škále témat. Portál MZ.cz si klade za cíl přiblížit čtenářům aktuální dění co nejsrozumitelnější formou skrze čtivé články. Zpracováváme tematické náměty z rodinného života, duševního zdraví, vztahů, výchovy a dalších oblastí.
