Trénink mozkových vln

Je možné zlepšit paměť či soustředěnost pomocí počítačových her? Existuje „správná“ frekvence mozkových vln? Lze ovládat hru jen pomocí myšlení? Všechny tyto otázky jsou spjaty s metodou, která je známá pod pojmem neurofeedback či EEG biofeedback.

Co je EEG?

EEG biofeedback neboli neurofeedback je terapeutická metoda, jejíž princip spočívá ve využití tzv. operantního podmiňování, což je specifický způsob učení. Tento přístup využívá Thorndikova zákonu efektu, který tvrdí, že odměňované chování se vyskytuje častěji.

Princip neurofeedbacku lze tedy jednoduše popsat tak, že klient získává zpětnou vazbu o elektrické aktivitě ve svém mozku a je pomocí zrakových a zvukových „odměn“ či signálů směřován k tomu, aby svou mozkovou činnost změnil.

O tom, že mozek je schopen přizpůsobit takto svou aktivitu, se poprvé zmiňuje v roce 1962 Joe Kamiya, který tuto metodu využil k léčbě osob s úzkostnými poruchami.

Neurofeedback je tedy obor terapie, který využívá sledování mozkových vln a biologickou zpětnou vazbu, aby pomohl lidem překonat duševní a fyzické potíže.

Konkrétně se jedná se o formu biofeedbackové terapie, která využívá, jak už bylo zmíněno, zpětnou vazbu z mozku v reálném čase a pomáhá lidem naučit se regulovat vlastní mozkovou aktivitu.

Pomocí EEG neboli elektroencefalografie může terapeut měřit a monitorovat elektrickou aktivitu mozku. Tato aktivita je pak použita k vytvoření zpětné vazby, která pomáhá trénovat mozek, aby byl efektivnější a účinnější.

Kdo byl Joe Kamiya?

Joe Kamiya byl průkopnický psycholog, který jako jeden z prvních studoval fenomén biofeedbacku a jeho potenciální terapeutické přínosy.

Narodil se v roce 1920 v San Francisku v Kalifornii a vyrůstal v akademickém prostředí. Jeho otec byl profesorem matematiky na Kalifornské univerzitě a matka byla učitelkou francouzštiny.

Kamiya se o psychologii zajímal již jako student a v roce 1942 získal bakalářský titul v oboru psychologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Poté odešel na Chicagskou univerzitu, kde získal doktorát z psychologie a psychofyziologie, který získal v roce 1951.

Právě během svého doktorského výzkumu se Kamiya začal zabývat oblastí biofeedbacku.

Spolu se svými kolegy vyvinul techniku, při níž pomocí elektrod měřil elektrickou aktivitu kůže účastníků a poté tyto informace využíval k tomu, aby účastníkům poskytl zpětnou vazbu, jak regulovat své tělesné reakce.

Své poznatky publikoval v roce 1958 v zásadním článku v časopise Science.

Kamiya a jeho kolegové zjistili, že jejich účastníci se mohou pomocí zpětné vazby naučit dobrovolně ovládat své fyziologické reakce. Tento výzkum dal základ oboru biofeedback a byl využíván při léčbě stavů, jako je úzkost, hypertenze a migréna.

Významně tak přispěl k rozvoji oboru psychofyziologie. Vypracoval koncept psychofyziologické koherence, což je myšlenka, že fyziologické reakce člověka jsou v souladu s jeho emočními a kognitivními stavy.

Byl také jedním z prvních badatelů, kteří studovali účinky meditace na fyziologické reakce.

Kamiya byl průkopníkem v oblasti biofeedbacku a psychofyziologie a jeho práce měla na tento obor trvalý vliv.

Jeho práce pomohla stanovit terapeutický potenciál biofeedbacku a byla použita k tomu, aby pomohla nespočtu lidí naučit se lépe regulovat své tělesné reakce.

Lidé na něj v dnešní době vzpomínají jako na jednoho z největších inovátorů v tomto oboru a jeho přínos bude žít dál.

Cíl a využití EEG

Cílem neurofeedbacku je pomoci lidem lépe si uvědomit vlastní mozkovou aktivitu a dokázat lépe regulovat a ovládat vlastní myšlenky, emoce a chování.

Pomocí EEG může terapeut měřit a monitorovat elektrickou aktivitu mozku a vytvořit zpětnovazební smyčku, která pomáhá trénovat mozek, aby se stal efektivnějším a účinnějším.

Tato zpětnovazební smyčka pomáhá lidem naučit se samoregulaci vlastní mozkové činnosti, což vede ke zlepšení duševního a fyzického zdraví.

Neurofeedback se používá k léčbě různých stavů, včetně úzkosti, deprese, posttraumatické stresové poruchy, ADHD a nespavosti. Kromě toho se také používá ke zlepšení kognitivních funkcí a zvýšení soustředění a pozornosti.

Lze jej také využít ke snížení stresu, zlepšení kvality spánku a dokonce ke zvýšení kreativity.

Proces neurofeedbacku obvykle zahrnuje použití EEG senzorů, které jsou umístěny na skalpu a měří a monitorují mozkovou aktivitu.

Tato aktivita se pak zobrazuje na monitoru a slouží k vytvoření zpětné vazby, která lidem pomáhá naučit se samoregulaci vlastní mozkové aktivity. Neurofeedback lze provádět v různých prostředích, například na klinice nebo i doma.

Neurofeedback je v oblasti duševního zdraví poměrně novým oborem, který však v posledních letech získává na popularitě.

Jedná se o bezpečný a neinvazivní nástroj, který lze použít k překonání psychických a fyzických potíží, zlepšení kognitivních funkcí a zvýšení celkové pohody.

Pokud má člověk zájem prozkoumat neurofeedback pro sebe nebo své blízké, je důležité promluvit si o svých možnostech s licencovaným odborníkem na duševní zdraví.

Jak EEG biofeedback probíhá?

V praxi to vypadá tak, že se na hlavu připevní tři snímací elektrody, jednu na temeno hlavy a dvě kolem uší. Takto jsou mozkové vlny snímány a přenášeny do počítače.

Zpětnou vazbu o tom, co se děje v mozku, lze získat na základě počítačové hry, která se sleduje před sebou na monitoru. K tomu, aby byl člověk ve hře úspěšný, nepotřebuje žádnou klávesnici ani myš.

Tato hra se ovládá pouze svým myšlením. Pokud se mozkové vlny dostanou do žádoucího pásma, je člověk odměňován body ve hře. Dostanete pouze instrukce, že se má pokusit soustředit, ale zároveň zůstat uvolněný.

Mozek je schopen přirozeně reagovat na tyto zrakové i sluchové odměny a přizpůsobit tomu svoji aktivitu. Tímto procesem se mozek učí využívat častěji vhodnější vlnovou frekvenci.

Pro koho je metoda určena?

První Kamiovy výzkumy byly provedeny u osob s úzkostnými poruchami. Později se však využití této metody rozšířilo i na terapii poruch pozornosti a léčbu epilepsie.

Právě u těchto obtíží se může nalézt nejvíce seriózních a kontrolovaných studií, které podkládají pozitivní účinek neurofeedbacku.

Dále je tato terapeutická metoda využívána k léčbě poruch učení, obsedantně kompulzivní poruchy, chronických alkoholiků, poruch po traumatickém poškození mozku, deprese a mnoha dalších.

V poslední době vzrůstá počet studií týkajících se terapie poruch autistického spektra. V těchto případech bylo prokázáno výrazné zlepšení v oblasti tzv. exekutivních funkcí, které představují zejména schopnost záměrného chování, plánování a řazení činností.

Mimo léčbu výše zmíněných patologií, je neurofeedback využíván také ke zvýšení optimálního výkonu. Výzkumy prokázaly pozitivní účinky nejen u zvýšení pozornosti či zlepšení paměti, ale také ve výkonu sportovců.

Za jak dlouho se efekt dostaví?

Počet sezení potřebných k tomu, aby došlo ke změně, se samozřejmě odvíjí od stavu vašeho mozku. V případě osob bez zdravotních obtížích, jejichž mozek funguje „normálně“ a očekávají zlepšení svého výkonu, obvykle postačí 20 sezení.

U osob, které trpí mírnými obtížemi, jako je nespavost, neklid či nesoustředěnost, se doporučuje přibližně 30 sezení. U těžkých stavů, jako je autismus, epilepsie či úrazy hlavy je nutné absolvovat 60 a více sezení, aby se účinek dostavil.

Je to účinné?

Hlavním pozitivem této metody je takřka nepřítomnost vedlejších účinků, které nás často odrazují od farmakoterapie, tedy léčby léky. Právě proto je možným řešením např. pro osoby trpící epilepsií, u které jsou zaznamenány velmi pozitivní účinky při využití EEG biofeedbacku.

Metoda neurofeedbacku však stále není příliš populární v klinické praxi.

Je kritizována za nedostatek vědeckých důkazů a také nepřítomnost dokonale propracovaných studií či výzkumů s placebo kontrolními skupinami, které mají zajistit, zda pozitivní efekt není způsoben pouze kladným očekáváním od nové metody.

Přesto, že mnoho studií prokázalo pozitivní efekt léčby EEG biofeedbackem u osob s traumatickým poškozením mozku, poruch autistického spektra nebo poruch učení, je potřeba brát ohled na určité metodologické nedostatky těchto studií.