I v postoji České lékařské komory je znát určitý posun. Ještě před dvaceti lety byla i akupunktura považována za poněkud šarlatánskou metodu. Akupunktura je přitom známá již dlouhých 5000 let.
Již v 5. století před letopočtem se podrobnému zkoumáním lidského těla věnoval řecký lékař Hippokrates, který tak položil základy současného lékařství.
Jedním z odvětví, které se od této základní cesty odklonilo, je alternativní medicína. Ta zahrnuje nejrůznější metody léčení, kterými se klasická medicína nezabývá. Od homeopatik přes léčbu bylinkami až po hypnózu či lidové léčitelství. Mezi jednu z metod alternativní medicíny patří i akupunktura.
Akupunktura je prastarou léčebnou metodou dálného východu, známou již přes 5000 let. Je považována za velmi účinnou formu čínské medicíny, která si od svého vzniku prošla jistým vývojem.
Svým rozšířením po celém světě si vydobyla pevné místo v tamějším léčebném systému. Ještě před nedávnem byla spíše považována za šarlatánskou metodu, nyní i samotní lékaři připouští její vědecký základ.
Je to léčba za pomoci jehel (acus – lat. jehla, punctio – píchnutí), které se zavádějí do předurčených bodů na povrchu těla. Jedná se opravdu o povrch, není nutné si představovat hluboký průnik jako v případě punkce dutin. Západní medicína ji však přijímá nejednotně a někteří lékaři ji dokonce považují za pseudovědu. Část odborné veřejnosti nemá na její účinky vyhraněný názor a někteří lékaři tuto metodu používají ve své praxi.
Historie
Do České republiky byla AKU přivedena v r. 1965. Heřt se zmiňuje o tom, že v roce 1980 byly vydány přesné směrnice pro její provádění. V r. 1989 byla Akupunkturistická společnost přijata do České lékařské společnosti J. E. Purkyně.
Záhy potom Česká lékařská komora prohlásila akupunkturu za řádnou funkční specializaci. Školením v oblasti AKU se zabývá Institut pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů v Praze. Doposud bylo vyškoleno v základních kurzech kolem 4000 lékařů.
Jak AKU funguje?
Prevence a léčba pomocí akupunktury spočívá v cíleném ovlivňování organismu stimulací přesně ohraničených míst povrchu těla, takzvaných aktivních bodů, které má zajišťovat rovnováhu mezi dvěma základními principy, Jinem a Jangem.
Dvě navzájem opačné síly, které bez sebe nemohou existovat, lze najít v každé živé i neživé části vesmíru. Každá síla v sobě současně obsahuje i základ té druhé. Povětšinou jsou obě síly v rovnováze, pokud ale jedna síla naroste, druhá poklesne.
Energie Čchi proudí v těle po určitých drahách (meridiánech), které spojují všechny orgány. Ty začínají na prstech rukou a na hlavě a probíhají sestupně po celé délce těla až k prstům nohy. Jen některé končí na hrudníku.
Tradiční akupunktura uznává 12 párových drah, které dostaly název podle určitého orgánu nebo název symbolický, například dráha tří ohřívačů nebo dráha obalu srdce. Kromě toho existuje 8 drah nepárových, takzvaných zázračných.
AKU se odlišuje od ostatních metod tím, že způsobuje jen minimální bolest, dráždí nejen kůži, ale i hlouběji uložená čidla (receptory) orgánů a výsledný efekt často působí i ve velké vzdálenosti od místa podráždění.
Současná čínská medicína uznává kolem 700 účinných bodů, z nichž nejčastěji používá přibližně 150. Velikost akupunkturního bodu je různá, od 0,2 do 5 mm.
Spolehlivě najít akupunkturní bod, je mnohdy velký problém i pro zkušeného akupunkturistu, a proto se k jejich vyhledávání užívá nejrůznějších elektrických přístrojů. Přesto může dojít i u těchto velmi zkušených odborníků k častým chybám.
Do těchto aktivních bodů jsou následně zabodávány tenoučké jehličky, což pomáhá opětovnému harmonickému toku energie.
AKU je dobře účinná jako prevence a léčba poruchy štítné žlázy, srdečních obtíží, únavy organismu, hormonálních výkyvů, problémů neurologických, žaludečních, bolesti hlavy či potíží chronického a psychosomatického rázu, u kterých metody běžné evropské medicíny nejsou natolik účinné. Často bývá kombinována s jinými medicínskými postupy včetně užíváním léků.
Kdy AKU nevyhledávat
Vyvarovat by se akupunktuře měly ženy do 5. měsíce těhotenství, pokud by došlo k práci s energií v oblasti dolní části břicha.
Dalšími problémy k využití AKU jsou, otoky, zhoršující se infekce, organická onemocnění ledvin a srdce, bolesti neznámého původu, epilepsie, svalová dystrofie, roztroušená mozkomíšní skleróza a další. Díky vývoji vznikla celá řada různých metod, které z tradiční akupunktury vycházejí.
Podobné metody
K takovýmto klasickým postupům patří například akupresura. Metoda využívající pro terapeutické účely tlak prstů rukou na akupunkturní body.
Tyto body jsou rozloženy po celém lidském těle. Jejich velikost je v průměru kolem 3 mm. Protože se aktivní body místo jehlami aktivují mírným tlakem nebo masáží, je tento postup doporučován i pro domácí léčbu.
Při použití jiné než mechanické energie je k dráždění možné použít stabilní magnet (magnetopunktura) nebo kupříkladu i elektrický proud (elektropunktura).
Jako další osvědčené metody lze využít dokonce akupunkturu světelnou či laserovou. Akupunktura se též využívá v psychosomatické léčbě, ve které velkou roli zastává placebo efekt, což je objektivně vnímané zlepšení zdravotního stavu, které nemůžeme přičítat medikamentům.
Placebový efekt se ale neobjevuje pouze po podání neúčinné látky, ale také v případě podání jakéhokoli i účinného prostředku. Proto se s ním ve stejné míře lze setkat jak v současném lékařství, tak i v alternativní medicíně.
Cokoliv, co pacientovi pomůže a neublíží, je dobré. Na tom, že akupunktura má svůj vědecký základ se podle aktuálních informací společně shodlo i ministerstvo zdravotnictví s Českou lékařskou komorou.
Smířlivě se lékaři staví i k homeopatii a různým potravinovým doplňkům. V novém materiálu věnovaném léčitelským postupům v onkologické léčbě však komora také uvádí, že tyto metody klasickou léčbu nenahradí.
Pokud patří člověk mezi vyznavače čínské medicíny a nebo přemýšlí, jak řešit zdravotní, organický či psychický problém, neměl by váhat a současně ke standardní léčbě vyzkoušej i akupunkturu.
Kromě nevšedního a zajímavého zážitku si současně s sebou domů odnese člověk i psychické a fyzické uvolnění.