Workoholismus – když s prací nejde přestat

Jste závislí na práci? Trávíte v zaměstnání až příliš mnoho času na úkor rodiny a zájmů? Cítíte se špatně, když musíte práci přerušit nebo když se jí nemůžete věnovat? Zjistěte, co to znamená být workoholikem a jak se s tím vypořádat!

Míváte často velmi intenzívní touhu a puzení pracovat? Zanedbáváte soustavně jiné potěšení a zájmy jen proto, abyste mohl/a pracovat? Pokračujete v práci i přes jasné důkazy toho, že to škodí vašemu zdraví nebo to ohrožuje jiné pro vás důležité hodnoty?

Pokud jste na předchozí otázky odpovídali převážně kladně, je možné, že trpíte určitou formou workoholismu. Závislost na práci je jeden z civilizačních problémů, který v posledních letech nabývá na důležitosti a síle.

Původ workoholismu lze vystopovat jak v genetických, tak sociálních a kulturních vlivech působících na moderního člověka.

Závislost nebo nadšení pro práci?

Pojem workoholismus (původně workaholik) vzniklo po vzoru slova alkoholik a pochází z americké angličtiny. V současnosti se používá spíše pojem „závislý na práci“, který vyjadřuje prakticky totéž.

Závislost na práci se od velkého nadšení pro práci či od činorodosti značně liší. Jedná se skutečně o závislost se vším, co s tím přichází.

Workoholik je vnitřně puzen se přepracovávat a trávit v práci více a více času. Tomuto cíli podřizuje vše, a to i v případě, že si je škodlivosti svého chování vědom.

Jeho myšlení se stává rigidním, jediné konverzační téma pro něj představuje jeho dobře placená práce, popírá svou závislost, neplní sliby ohledně termínů a organizace práce dané rodině či přátelům. Práce pohltí celý jeho život, postižený zanedbává své koníčky a často i základní potřeby.

Jako u všech závislých se u něj projevují odvykací potíže v podobě nepohody a roztěkanosti v situaci, kdy člověk z nějakého důvodu nemůže pracovat.

Typické u workoholiků také bývá, že i přes vysokou časovou investici se kvalita jejich práce snižuje. Bývají vznětliví, nervózní a nepřátelští. Pozdním příznakem workoholismu je syndrom vyhoření, který se projevuje úplnou ztrátou motivace a silným pocitem prázdnoty.

Typy workoholismu

Existuje několik možných typologií lidí závislých na práci. V publikaci zabývající se touto tematikou uvádí Karel Nešpor jedno z takových rozdělení:

• Velikáš – jde mu o obdiv a moc, často přeceňuje vlastní význam a podceňuje práci druhých, má problémy se spoluprací v týmu
• Dobrák – urputný altruista, který chce všem za každou cenu vyhovět a sám nic nepožaduje. Tito lidé se často pracují v rámci pomáhajících profesích
• Pedant – nejvíce si cení pořádku, pravidel a disciplíny. Má problém přijímat jakýkoliv druh nových myšlenek, i kdyby byly užitečné
• Rozpolcenec – Rád by měl těsné vztahy s druhými lidmi a zároveň se toho bojí. Únik z tohoto vnitřního konfliktu nachází v práci
• Startér – překypuje energií a nesnáší nudu. Neustále vyhledává nové podněty a začíná nové projekty a pracovní úkoly, ale má problém s jejich dokončováním
• Šprt – úzkostlivý, závislý na druhých, dělá úkoly navíc, aby se zavděčil. Je velmi nejistý a děsí se neúspěchu, který se snaží odvrátit zvýšeným pracovním výkonem

Proč jsme závislí na práci?

Jaké jsou příčiny závislosti na práci? Proč se někdo stává workoholikem a jiný ne? Závislost na práci je výsledek působení mnoha faktorů, z nichž některé si zde představíme:

Osobnostní předpoklady

Lidé, kteří v dětství trpěli hyperaktivitou a poruchou pozornosti (ADHD) jsou vznikem závislosti na práci více ohroženi než ostatní.

Stejně tak puntičkářské a úzkostné povahy, lidé s problematickým sebehodnocením, strachem z neúspěchu, neschopností odpočívat a přijímat své chyby, nedostatkem jiných zájmů než pracovních a podobně. Mezi workoholiky je též mnohem více mužů než žen.

Rodinné předpoklady

Vznik závislosti na práci je rizikovější u lidí, kteří se v dětství neustále museli rodičům zavděčovat. Rodičovská láska byla podmíněna vzorným chováním, plněním domácích prací, dobrými známkami a podobně.

Stejně tak bývají ohroženy děti zanedbávané, které tímto způsobem v pozdějším životě řeší své vnitřní konflikty.

Rizikovým faktorem je i vzor v rodičích, z nichž jeden nebo oba jsou závislí na práci, nebo předčasně ukončené dětství nutností přechodu do role dospělého (například u rodin s jedním rodičem, kde nejstarší sourozenec plní povinnosti rodiče druhého).

Kulturní předpoklady

Západní kultura je orientovaná na výkon a úspěch. Tyto hodnoty mohou být v rámci rodiny, školy či zaměstnání vštípeny tak silně, že vše ostatní ustupuje stranou. Nejen v zaměstnání jsme tlačeni k co nejlepším výkonům na úkor osobní pohody.

Ve škole na člověka podobným způsobem tlačí honba za lepšími známkami a soupeření se spolužáky či se sourozencem. Přímo v zaměstnání by se našlo více vlivů:

• Šéf či šéfové závislí na práci
• Velmi soupeřivá atmosféra
• Obava o udržení místa
• Podpora závislosti na práci zaměstnavatelem
• Velká osobní zainteresovanost na práci
• Všeho moc škodí

V současné společnosti je více či méně závislá na práci více než třetina populace. Tento workoholismus sebou přináší i další problémy, než ty, které jsme uvedli výše.

Jako u každé jiné závislosti demoluje schopnost sebeovládání a vystavuje jej zvýšenému riziku propadnutí jiným závislostem, jako například alkoholu, kofeinu nebo dokonce jídlu.

Naštěstí je závislost na práci řešitelným problémem, který ovšem málokdy zvládne postižený sám. V prevenci a při léčení závislosti na práci znatelně pomáhá schopnost relaxovat a hrát si, široká a těsná sociální síť, množství koníčků a zájmů a jasně strukturované hodnoty.

Zapálení do práce vs. závislost na práci

Mnoho lidí je hluboce zaujato svou kariérou a práce je pro ně velmi uspokojující. Množství času, které tráví prací, není známkou workoholismu.

Workoholismus se určuje spíše podle celkového negativního dopadu na kvalitu jejich života než podle oddanosti práci. Jednoduše řečeno, workoholici mají spíše nezdravou potřebu obsedantně pracovat než zdravou touhu obsedantně pracovat.

Například vědci, umělci, vedoucí pracovníci, sportovci a učitelé mohou být velmi oddáni své práci a trávit jí spoustu času. Pro některé je práce natolik naplňující, že se vědomě rozhodnou investovat do ní více než do vztahů.

Pokud však jedinec využívá práci k tomu, aby se vyhnul potenciálním vztahům, a pokud zanedbává stávající vztahy nebo péči o sebe, může být na práci závislý.

Řešení?

Workoholismus má mnoho různých řešení. Příkladem může být asistovaná svépomoc, cílená psychoterapie nebo psychologická intervence. Jedná se o fenomén, který vzniká postupně a pomalu, a často se ho také postupně a pomalu zbavujeme.

Cesta zbavování se závislosti na práci je trnitá, na konci však čeká klid, celková tělesná pohoda a znatelné zlepšení sociálních vztahů. Je pravděpodobné, že i vy jste lehkým případem závislosti na práci, i když si to ještě neuvědomujete. Koneckonců, taková je naše kultura – a preventivních opatření nikdy není dost.

Možnosti léčby

Pokud máte závislost na práci, nemusíte potřebovat stejnou úroveň léčby jako osoby závislé na drogách. Je však možné, že zpočátku budete ke zvládnutí chování potřebovat ústavní nebo ambulantní rehabilitační program.

Rehabilitační program je sice běžnější u závislostí na drogách a alkoholu, ale i závažným závislostem na práci může tento intenzivní přístup pomoci. Ústavní léčba vyžaduje, abyste během zotavování zůstali v zařízení. Ambulantní léčba vám umožní žít doma a zároveň během dne navštěvovat kurzy a poradenství.

Mnoho lidí se závislostí na práci nachází pomoc prostřednictvím 12krokových skupin a dalších terapeutických programů. Možnosti skupinové terapie jsou k dispozici prostřednictvím organizací, jako jsou například Anonymní workoholici.

Tento druh programu vám umožní spojit se s dalšími lidmi, kteří procházejí podobným bojem, a poskytne vám zdravý zdroj podpory.

Závislost na práci může být důsledkem souběžně existujícího duševního onemocnění, jako je obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) nebo bipolární porucha. Závislost mohou způsobovat také problémy s duševním zdravím, například deprese.

Z těchto důvodů může být užitečné nechat si posoudit duševní zdraví. Odborník na duševní zdraví může pomoci navrhnout plán léčby. Plán se bude zabývat závislostí a všemi základními problémy. Individuální terapie, a dokonce i léky, by mohly pomoci zvládat impulsy, úzkost a stres.