Je vhodná chvíle na pomáhání?

Sami o sobě smýšlíme většinou v dobrém. Máme o sobě pěkné představy a věříme, že bychom se v těžké situaci dokázali zachovat správně.

Existují typy lidí, o kterých také většinou automaticky smýšlíme v dobrém – například kněz, hasič, sociální pracovník a snad i psycholog. Když však nastane situace, kdy je potřeba pomoct, tak se toto naše smýšlení (nebo jsou to předsudky?) může ukázat jako mylné.

Podle jedné psychologické studie totiž nezáleží na tom, jakého je člověk založení. Záleží více na tom, v jakém kontextu se nám naskytne možnost pomoci.

Milosrdný Samaritán

John Darley a Daniel Batson v roce 1973 (ano, opravdu je to tak dávno) udělali studii, ve které se snažili přijít na to, co ovlivňuje lidskou ochotu pomoci. Nechali se inspirovat biblickým příběhem o milosrdném Samaritánovi.

Tento příběh je o poutníkovi, kterého přepadli lupiči a nechali ho ležet zbitého a polomrtvého na cestě. Když šel kolem něho kněz, tak místo aby mu poskytl pomoc, přešel na druhou stranu cesty.

Stejně tak levita (příslušník jednoho z 12 kmenů Izraelského národa – kmene Levi), který šel kolem, také v okmažiku kdy spatřil zbitého poutníka u cesty raději přešel na druhou stranu.

Pomoc mu poskytl až Samaritán, příslušník opovrhované menšiny. Obvázal mu rány a dopravil ho do hospody.

3 proměnné

Studie inspirovaná tímto příběhem proběhla na Princetonském teologickém semináři. Skupinu seminaristů požádali, aby si připravili přednášku na biblické téma, která se bude konat ve vedlejší budově.

Při přechodu do této budovy měli seminaristé potkat schouleného, kašlajícího a sténajícího muže se zavřenýma očima. Darley s Batsonem zkoumali, kolik ze seminaristů se zastaví a nebohému muži pomůže.

Pro větší zajímavost studie zařadili do výzkumu několik proměnných. Všichni seminaristé dostali dotazník, ve kterém měli odpovědět na otázku, proč se rozhodli studovat teologii.

Dále dostali různá témata o kterých měli přednášet – někteří měli hovořit o významu profesionálních kněží, jiní dostali za téma podobenství o dobrém Samaritánovi.

Poslední proměnnou bylo chování vědce, který na konci instruktáže před tím, než seminarista měl přejít do vedlejší budovy buď oznámil, že už je pozdě a že už na něj posluchači několik minut čekají, nebo pouze zmínil, že už je tak akorát čas vyrazit a některým řekl, že posluchači je budou očekávat až za několik minut, ale že již mohou vyrazit.

Síla kontextu

Mnoho lidí by asi předpokládalo, že každý ze seminaristů zastavil a pomohl, neboť to vychází již z podstaty jejich budoucího povolání. Pesimističtější tipeři by asi řekli, že zastavili spíše ti, kteří měli přednášku o podobenství dobrého Samaritána nebo ti, kteří v dotazníku uvedli, že studium teologie zvolili kvůli osobnímu a duchovnímu naplnění.

Málokdo by asi odhadl skutečné výsledky. Ukázalo se totiž, že téma přednášky či důvod studia teologie neměli vliv na to, zda ležícímu člověku pomohou. Jediná důležitá proměnná z výše zmíněných bylo to, zda seminarista pospíchal či nikoliv.

Z těch, kteří pospíchali, se zastavilo aby pomohlo pouhých 10% a někteří se nejenže neobtěžovali pomoci, ale dokonce ležícího člověka doslova překročili.

Studenti, kteří odcházeli na přednášku v klidu a bez spěchu se zastavili aby pomohli v 45% případů. A ti studenti, kteří odcházeli v domnění, že mají ještě několik minut k dobru pomohli v 63% případů.

Důvod k pomáhání

Podle tohoto výzkumu tedy nezáleží tolik na tom, jak moc empatičtí lidé jsou, ale spíše na tom, v jaké situaci se zrovna nachází. Protože i empatičtí lidé, kteří svůj život směřují především k pomoci bližnímu svému se mohou chovat jako bezcitní v případě, že není vhodná chvíle.

A přitom pomáhání dle mnoha výzkumů je prospěšné nejen pro toho, komu je pomoc poskytována, ale i pro samotného dobrodince.

Například studie vědců z Yale Univesity pod vedením Emily Ansell ukazuje, že pokud pomáháme lidem kolem sebe ( i třeba pouze malými činy) hodnotíme následně své zdraví a psychickou pohodu jako lepší.

Podle jiné studie vedené Dr. Nicole Anderson starší lidé (nad 50 let), kteří se angažují v dobrovolnictví (ideálně alespoň 2-3 hodiny týdně) žijí ve větší psychické pohodě, dochází u nich ke zmírnění symptomů deprese a mají celkově lepší zdraví oproti ostatním.

A podobných výzkumů je více. Pomáhat ostatním se tedy rozhodně vyplácí a někdo v tom může spatřovat smysl života neboť dle slov Charlese Dickense – Nikdo není zbytečný na světě, kdo ulehčuje břemeno někomu jinému.

Skvělý způsob, jak se seznámit s novými lidmi

Pomáhání druhým lidem je skvělý způsob, jak se seznámit s novými lidmi. Ať už člověk využije možnosti dobrovolnické práce ve vývařovně, daruje peníze na charitu, pomůže sousedovi vymalovat dům nebo dá teplé oblečení bezdomovci, dobrý skutek může pomoci získat nové přátele.

Dobrovolnictví je jedním z nejefektivnějších způsobů, jak se seznámit s lidmi a získat nové přátele. Pokud člověka zaujme někdo, kdo pracuje jako dobrovolník na stejném místě jako on, může to vést i k příležitostem k seznámení. Dobrovolnictví posiluje sebevědomí a sebeúctu a vrací něco společnosti.

Charitativní akce jsou dalším skvělým způsobem, jak se seznámit s lidmi, zejména pokud se jedná o sbírky, které vyžadují, aby účastníci zaplatili vstupné nebo darovali peníze na účast. Obvykle jde o získání peněz na dobrou věc, ale je to také dobrá příležitost pro nezadané, kteří hledají lásku nebo společnost.

Budete se cítit šťastnější

Někteří vědci naznačují, že dobrovolnictví může zvýšit pocit štěstí, protože poskytuje smysluplnost a sociální vazby, které v moderním životě často chybí.

Dobrovolnictví může také poskytnout pocit úspěchu, sebeúcty a propojení, což jsou všechno důležité faktory štěstí.

Pocit užitečnosti a laskavé konání správné věci lidem může pomoci dosáhnout větší životní spokojenosti a většího štěstí v každodenním životě. Je to také dobré pro duševní zdraví (pokud si člověk stanoví hranice).

Pomáhání dává životu smysl

Pomáhat druhým a měnit jejich životy k lepšímu je jedním z nejlepších způsobů, jak dát svému životu smysl. Vždy je dobré cítit se potřebný, ale je to obzvlášť důležité, když se člověk cítí špatně sám se sebou nebo se svou situací.

Když někdo někomu pomůže, můžete mít pocit, že z jeho ramen spadla tíha, a to může být velmi povzbudivé.

Být pomocnou rukou lidem také pomáhá uvědomit si, kolik toho každý den považuje člověk za samozřejmost, ať už jde o něco tak jednoduchého, jako je možnost vyjít před vchod a užívat si čerstvého vzduchu, nebo o něco tak složitého, jako je zdravé tělo.

Pomáhání druhým lidem připomíná, jaké mají štěstí! A když někdo pomáhá druhým, má dobrý pocit i ze sebe.