Vědomí a jeho poruchy

Když čtete tyhle řádky, jste při vědomí? Nebo bych se měl raději zeptat, zdali bdíte? A co je vlastně vědomí a bdělost? Je mezi těmito pojmy rozdíl, nebo jsou totožné?

S pojmem vědomí se v současné době setkáváme často v různých podobách – mluví se o změněných stavech vědomí, o bezvědomí, podvědomí apod. Ale co je vlastně vědomí jako takové? Podle staré – ale stále platné – definice Williama Jamese je vědomí spojitým proudem psychických obsahů.

K této definici je na základě pozdějších poznatků nutné doplnit ještě poznámku: a to takových psychických obsahů, které si člověk dokáže vybavit. Vědomí zahrnuje nejen sledování sebe samého a svého okolí, ale i působení, a to jak na sebe, tak na okolí.

Pro charakteristiku vědomí jsou klíčové dva pojmy: vigilita a lucidita. Vigilitu je možné přeložit do češtiny jako bdělost. Být bdělým znamená být připraven pohotově reagovat. Je to stav aktivace organismu. Lucidita pak vyjadřuje úroveň bdělosti, tj. úroveň této aktivace. Někdy se pojem lucidita překládá jako jasnost vědomí.

Nyní nás budou zajímat poruchy vědomí. Dělíme je na kvantitativní a kvalitativní.

Kvantitativní poruchy vědomí

Tyto poruchy postihují bdělost. Z hlediska intenzity pak rozlišujeme: synkopu, dále pak somnolenci, sopor a kóma. Synkopu známe spíše pod pojmem mdloba. Jedná se o krátkodobé, náhlé bezvědomí, které vzniká v důsledku nedostatku okysličené krve v mozku.

Může vzniknout jak z biologických, tak z psychogenních příčin (např.: vyčerpání, bolest, úlek, ale také třeba pohled na krev).Somnolence připomíná stav zvýšené ospalosti. Postižený však reaguje na vnější podněty a lze ho „probudit“ (je-li ponechán o samotě, upadá so spánku).

Mezi typické projevy patří zpomalené myšlení, chování bezúčelné, nezájem, pomalé reakce. Může se vyskytnout u intoxikací, v počátečních stadiích narkózy, nebo po úrazech hlavy. Sopor je o něco silnější než somnolence. Postižený není chopen kontaktu. Není schopen srozumitelně odpovědět na otázky. Dech a pulz mají zpomalenou frekvenci, krevní tlak se snižuje. Vyskytuje se u některých intoxikací, po úrazech hlavy.

Kóma zná z vlastní zkušenosti řada z nás. Je to stav, který nastává při narkóze. Vyhasínají při něm fyziologické reflexy, snižuje se pulz, dechová frekvence a krevní tlak. Postiženého nelze žádným způsobem přivést k vědomí (nereaguje na bolest, zornice nereagují na světlo). Kromě narkózy nastává po úrazech hlavy, cévních mozkových příhodách, elektrošoku, a při některých somatických onemocněních (diabetické kóma, uremické kóma).

Kvalitativní poruchy vědomí

Tyto poruchy nepostihují úroveň bdělosti, ale obsah vědomí (úroveň bdělosti je u těchto poruch často zachována). Pro kvalitativní poruchy jsou typické poruchy orientace, myšlení a jednání. Dělíme je do tří skupin: obluzené vědomí, mrákotné stavy (obnubilace) a poruchy spánku.

Pro obluzené vědomí je typické, že postižený vnímá vnější realitu jako zkreslenou jak v tvarech, tak ve významu. Takový člověk může být dezorientovaný, má zkreslenou informaci o sobě samém. Často jsou přítomné halucinace. Patří sem zmatenost (amence), nebo těžší porucha – delirium.

Delirium je typické zvýšeným neklidem, aktivitou a halucinacemi. Mrákotné stavy mají zpravidla náhlý začátek a konec. Začínají z jasného vědomí a opět se do něj vracejí. Postižený nemá žádné vzpomínky na tento stav (tzv. amnézie).

I když vnější chování nemusí být pro pozorovatele nijak nápadné, jsou základní záměry a tendence postiženého výrazně změněny. Vyskytují se u epilepsie, traumatech hlavy, úžehu, hladovění, u některých psychóz a poruch osobnosti. Mezi mrákotné stavy patří deliriózní mrákotný stav, vigilambulantní (automatický) mrákotný stav a stuporózní mrákotný stav

Poruch spánku je celá řada. Jejich přesné určení vyžaduje zpravidla konzultaci s odborníkem.

Změněné stavy vědomí

Mluvíme-li o vědomí, nelze v této souvislosti nezmínit v současnosti tolik populární téma změněných stavů vědomí. Mnohým v této souvislosti okamžitě naskočí meditační techniky z Dálného Východu, jiní si třeba vzpomenou na česko-amerického psychiatra Stanislava Grofa a jeho techniku holotropního dýchání. Toto téma však tak rozsáhlé, že mu bude věnován prostor v některém z dalších článků.

ZDROJE:

Ambler, Z. (2006). Základy neurologie. Praha: Galén.
Atkinson, R. L. et al. (2003). Psychologie. Praha: Portál.
Plháková, A. (2007). Učenice obecné psychologie. Praha: Academia.
Hartl, P. & Hartlová, H. (2004). Psychologický slovník. Praha: Portál.
Svoboda, M. (Ed.), Češková, E. & Kučerová, H. (2006). Psychopatologie a psychiatrie. Praha: Portál.

© 2024 MZ.cz | Nakódoval Leoš Lang