Ráno jako každé jiné. Nastoupím do autobusu, pozdravím řidiče, sednu si a už vyrážíme. Jedeme přes řeku jako vždy. Najednou se most začne rozpadat a my se řítíme do temné vody pod námi. Panikařím, chce se mi křičet, nemůžu dýchat! A pak se probudím.
Ve starších dobách se děsivé sny označovaly jako tlačení noční můry. Tento pojem pochází z představy, kdy něco těžkého a hnusného tlačí člověka na hrudi, a ten strachy potom nemůže dýchat. A ani tato souvislost není náhodná. Podkladem pro toto označení jsou sny, kdy se skutečně objevují srdeční nebo plicní potíže.
Noční můry nerovná se noční děsy!
V první řadě je důležité oddělit od sebe noční můry a noční děsy. Mnoho lidí považuje tato označení jako synonyma totožného stavu. Opak je ale pravdou. I přes některé shodné znaky se jedná o dost odlišné stavy. Noční můry nastávají během REM fáze spánku, tedy většinou až ve druhé polovině noci.
Tyto sny jsou velmi živé a svou hrůzou spícího lehce a rychle probudí do naprosto bdělého stavu. Těsně po probuzení člověk většinou pociťuje úzkost a vyděšení. Svého snu je si naprosto vědom a na požádání je schopen ho převyprávět někdy i s děsivými detaily.
Noční děsy (pavor nocturnus) oproti tomu nastávají v non-REM fázi spánku (označované též NREM). V této fázi se běžně sny nezdají. A když se přece některý objeví, je mnohem méně bohatý než sen z REM fáze.
Noční děsy se tedy objevují i v první polovině noci. Velmi často je doprovází křik a pláč. Někdy se dokonce snící stává náměsíčným, sedá si na posteli, chce se zvednout a jít se projít. Oproti nočním můrám však toto všechno probíhá bez vědomí snícího.
V případě probuzení se po nějaké chvíli uklidňování opět vrátí do spícího stavu a pokračuje ve spánku dál. Ráno na noční události nemá většinou žádné vzpomínky a žádného křiku či pláče si není vědom.
Na druhou stranu však není výjimkou, když je celý den podrážděný a nevrlý. Posledním významným rozdílem oproti nočním můrám je zařazení nočních děsů mezi projevy parasomnie, což jsou spánkové poruchy vyznačující se poruchami nálad, abnormálními pohyby, ztrátou paměti a vegetativními příznaky (bušení srdce, zrychlené dýchání a pocení).
Kdo se bude bát
Nejlépe lze noční můry charakterizovat jako nepříjemné snové zážitky ovlivňující náladu a chování člověka. Především pak dětí. Z dětské populace se s nočními můrami setká až 25 %, zatímco v dospělé populaci se tento údaj pohybuje kolem 1 %. Děti jsou k nočním můrám náchylnější, protože se jejich tělo (a s ním i mozek) stále vyvíjí.
Každý den u nich probíhají změny, které se musí naučit přijmout. Navíc jsou malé děti méně odolné vůči okolním stresovým událostem. U dospělých jedinců se noční můry objevují více u uměleckého typu lidí či u schizofreniků, kteří odmítají přijmout reálný svět a místo něj si vytváří svůj vlastní, fantazijní.
Proč se bojíme?
Příčinami nočních nepokojů mohou být předcházející skutečné tíživé zážitky, poruchy tělesných orgánů a v některých případech i epilepsie. Děti vyrůstající v neklidných poměrech, rozhádaných rodinách či procházející stresovým obdobím jsou proto k nočním můrám mnohem náchylnější.
Mezi tělesné příčiny řadíme především neobvyklou spánkovou polohu a horečku. Noční můry se často vyznačují vysokou mírou návratnosti. V takových případech se pak děti bojí jít spát a v krajních situacích pak může nedostatek spánku zapříčinit vznik některé trvalé spánkové poruchy.
Jak se nebát
Častou otázkou je léčba nebo nějaká jiná opatření pro vymizení nočních můr. Přístupů je velké množství. Ne všechny jsou však ověřené. Noční můry mají dlouhou tradici a proto se v této oblasti objevuje poměrně velké množství „babských rad“. Mezi běžně doporučované postupy patří vyhýbání se stresu, pravidelné cvičení, relaxační metody, jóga či meditace.
V některých případech může být nápomocná i návštěva psychoterapeuta, který může pomoci vytvořit strategie zvládání stresu, techniky uklidňování a další utlumující metody. V krajních případech je samozřejmě možná konzultace s psychologem nebo psychiatrem a možnost začít s užíváním medikamentů.