Anamnéza není ztrátou času

Setkala jsem se s názorem, že by bylo dobré, kdyby každý lékař si mohl stáhnout z nějakého centra anamnézu pacienta a nemusel si ji „otrocky“ sám ťukat do počítače, že je to ztráta času (článek Jana Lukavce: Chmurná Digi-vize, Psychologie dnes, 2015, č.12, s. 34-36). Dovoluji si oponovat. Vlastní odběr pacientovy anamnézy rozhodně ztrátou času není. A nejen to – jakýkoli rozhovor s pacientem je vždycky přínosný.

V naší přetechnizované době s nekončící tendencí všechno možné převádět do počítačových systémů zasahuje tento trend i do tak vysoce lidského povolání, jako je medicína.

Jenže nemoc člověka není porucha motoru auta. Vznik nemoci je velmi komplexní proces zahrnující tolik faktorů, že jej dosud nedokážeme plně analyzovat.

Aby se v tom lékař alespoň trochu vyznal, je třeba se pacienta vyptat na nejrůznější věci, což platí u všech lékařských oborů, i když v různé míře. Jinou anamnézu potřebuje internista, jinou chirurg, jinou gynekolog, jinou očař.

Specifickou a velmi důkladnou anamnézu pak potřebují psychiatři, kteří žádné diagnostické přístroje, alespoň zatím (naštěstí) nemají.

Byly doby, a není to tak dávno, kdy ani somatičtí lékaři těch přístrojů mnoho neměli. Např. dnes tak běžný a téměř již obsoletní rentgen byl vymožeností až 20. století, a CT, tedy počítačová tomografie až v jeho posledních desetiletích.

Lékaři, kteří byli učiteli mé generace, byli ještě zvyklí diagnostikovat především podle anamnézy, a to nejen osobní, ale podle velmi pečlivé analýzy vzniku pacientových potíží, která byla nejednou přesnější, než diagnóza pomocí rentgenu nebo dnes často používaného ultrazvuku.

Tím nechci říci, že tyto moderní technické pomůcky nejsou pozitivním přínosem diagnostiky, jen bych ráda zdůraznila, že jsou to pomůcky, nikoli samospasitelné nástroje, kterými diagnózu stanovíme bez podrobné anamnézy.

Dalším důvodem, proč nemohu souhlasit s tím, že odběr anamnézy je ztrátou času, je důležitost kontaktu lékaře a pacienta. Anamnézou se obvykle rozhovor o nemoci začíná a dva lidé, kteří se neznají, spolu navazují určitý vztah, který je terapeutický. Je to úvod do vzájemné spolupráce na léčení pacienta.

A léčení vyžaduje napřed stanovit správnou diagnózu a pak vypracovat správný terapeutický plán. A na tom musí být zúčastněny obě strany, tedy lékař i pacient.

Pacient, který spolupracuje neochotně, nerad, ledabyle nebo s odporem, se dá je těžko léčit. Naopak pacient, který chápe lékařovu léčebnou strategii a který lékaři v boji se svou nemocí aktivně pomáhá, má daleko lepší léčebné výsledky, než pacient pasivní, nebo laxní.

Zainteresovat tedy pacienta na léčbě, nalít mu naději a víru v uzdravení, nebo alespoň zlepšení jeho nemoci, je nezanedbatelným a často i velmi obtížným úkolem lékaře. Ale toto dokáže jen lékař, který s pacientem hovoří.

Proto tedy jakýkoli čas, který my lékaři pacientovi věnujeme, nikdy nemůže být ztracený. I když s ním budeme mluvit „pouze“ o jeho zájmech, o jeho dětech a vnoučatech, o jeho psovi či zahrádce, a třeba i jen o počasí, to vše má svůj smysl a není to ztrátou času.

Pacient potřebuje vidět náš zájem, potřebuje si prostě popovídat s někým, kdo mu rozumí a kdo ho má svým způsobem rád.

A to platí nejen pro obor psychiatrie, která k tomu přímo vybízí. Znala jsem chirurgy, internisty a další somatické lékaře, kolegy mého otce i jeho samého, kteří již bohužel zemřeli, ale kteří dokázali s pacienty příjemně pohovořit o lecčems a rozptýlit tak jejich pochopitelný strach z operace či jiné nepříjemné procedury.

Chápu, že je obtížné skloubit dohromady všechny povinnosti dnešních lékařů, které zahrnují poněkud protikladné činnosti: na jedné straně kvalitní dokumentaci v počítačových systémech, a na druhé straně emočně naplněný vztah k pacientům, kterých je mnoho.

Není tedy divu, že lékaři (i sestry) mají snahu čas ušetřit a urychlit zejména úkony administrativní, aby bylo více času na úkony léčebné. Najdeme řešení?

Zajímavosti a historie medicíny

Historie medicíny je zajímavé a rozsáhlé téma, které nabízí mnoho zajímavých faktů a příběhů. Od starověkých léčebných postupů až po moderní lékařské objevy – historie medicíny je vždy něčím fascinující. Zde je několik zajímavých faktů z historie medicíny.

• Staří Egypťané jako první používali zubní protézy: Staří Egypťané byli prvními známými lidmi, kteří vytvořili zubní protézy. Byly vyrobeny ze slonoviny, kostí a dřeva a používaly se jako náhrada chybějících zubů.

• Staří Řekové používali určitou formu akupunktury: Staří Řekové používali k léčbě různých onemocnění určitou formu akupunktury. Věřili, že určité body na těle jsou spojeny s určitými orgány a jejich propíchnutí jehlou může pomoci vyléčit problém.

• K léčbě mnoha onemocnění se kdysi používaly pijavice: Pijavice se kdysi běžně používaly k léčbě různých onemocnění. Věřilo se, že dokáží z těla vysát „špatnou“ krev.

• Staří Číňané používali červy k léčbě infikovaných ran: Staří Číňané používali červy k léčbě infikovaných ran. Věřili, že červi se infekcí živí, a tím ji pomáhají vyčistit.

• V minulosti se běžně praktikovalo pouštění krve: V minulosti se pouštění krve běžně praktikovalo jako lékařský zákrok. Věřilo se, že pouštění krve člověku pomůže pacienta vyléčit.

• Staří Řekové používali k léčbě ran med a byliny: Staří Řekové používali med a byliny k léčbě ran a infekcí. Med měl antiseptické vlastnosti a věřilo se, že byliny mají léčivé účinky.

• Neštovice byly kdysi velkým zabijákem: Neštovice byly kdysi velkým zabijákem, který měl na svědomí miliony úmrtí. Teprve na konci 18. století vyvinul Edward Jenner vakcínu, která neštovicím zabránila, a zachránil tak nespočet životů. Dnes se na neštovice využívá hypermangan.

• Během první světové války se k léčbě gangrény používali červi: Během 1. světové války se červi používali k léčbě gangrény u zraněných vojáků. Larvy se živily gangrénou, a tím pomáhaly vyčistit ránu.

• První rentgenový snímek byl pořízen v roce 1895: První rentgenový snímek pořídil v roce 1895 německý fyzik Wilhelm Röntgen. Rentgenové paprsky se dnes běžně používají při lékařském zobrazování k diagnostice různých stavů.

• První transplantace srdce byla provedena v roce 1967: První úspěšnou transplantaci srdce provedl v roce 1967 jihoafrický chirurg Christiaan Barnard. Od té doby se transplantace srdce stala poměrně běžným zákrokem.

Zdravotní péče ve světě

Zdravotní péče na celém světě je neuvěřitelně složité téma. Každá země má svůj vlastní přístup k poskytování zdravotnických služeb svým občanům, od všeobecné zdravotní péče až po řešení v soukromém sektoru.

S rozvojem globalizace jednoduše roste propojení systémů zdravotní péče na celém světě a mnoho zemí sdílí zdroje, odborné znalosti a technologie napříč hranicemi.

Světová zdravotnická organizace odhaduje, že náklady na celosvětovou zdravotní péči činí více než 7 bilionů dolarů ročně, přičemž se očekává, že do roku 2030 se tato částka zdvojnásobí.

Důvodem je především stárnutí populace, rostoucí náklady na lékařskou péči a zvyšující se výskyt nepřenosných onemocnění, jako jsou rakovina, srdeční choroby a cukrovka. Kromě toho je světová populace stále více ovlivňována důsledky změny klimatu, což může vést k řadě zdravotních problémů.

V mnoha zemích je přístup ke zdravotní péči omezen příjmem, geografickými podmínkami a dalšími faktory. V některých částech světa, například v subsaharské Africe, je přístup ke zdravotní péči značně omezen a mnoho lidí nemá přístup k základní lékařské péči.

Dokonce i v zemích se všeobecnou zdravotní péčí zůstávají rozdíly v přístupu k péči přetrvávajícím problémem.

Například Spojené státy jsou ve světě zdravotní péče odlehlou oblastí, kde existuje mozaika systémů, které se liší stát od státu, a dokonce i okres od okresu. Pojištění je často vázáno na zaměstnání a náklady na lékařskou péči jsou mnohem vyšší než v jiných zemích.

V USA je také nejvyšší počet soudních sporů za zanedbání lékařské péče, což přispívá k vysokým nákladům na lékařskou péči.

Mnoho zemí po celém světě podniká kroky ke zlepšení přístupu ke zdravotní péči, například rozšiřuje pojištění a investuje do iniciativ v oblasti veřejného zdraví. V posledních letech roste využívání digitálních zdravotnických technologií, přičemž země jako Indie a Čína jsou lídry v rozvoji telemedicíny a dalších digitálních zdravotnických řešení.

Budoucnost zdravotní péče na celém světě je nejistá, ale je zřejmé, že přístup ke kvalitní lékařské péči je klíčem ke zlepšení zdraví a blahobytu jednotlivců a komunit.

Vlády, poskytovatelé zdravotní péče a občané musí spolupracovat, aby zajistili, že každý bude mít přístup k péči, kterou potřebuje. Díky správným investicím do výzkumu, technologií a infrastruktury lze zdravotní péči na celém světě zlepšit a učinit ji spravedlivější.