Nejsem alkoholik – velmi častá věta, kterou slýchám v ordinaci od mnoha mužů i žen, kteří mají problém s alkoholem. Proč se lidé závislí na alkoholu tolik brání této diagnóze? Lze s tím něco dělat?
Byla jsem zase nakupovat v supermarketu (viz článek „Jak snadno si lze znepříjemňovat život“) a měla jsem tam další zajímavý zážitek. Bylo již pozdě večer, nedlouho před zavírací hodinou, a já jsem u pokladny vyndávala věci z košíku na posuvný pás.
Náhle se k mému košíku zezadu přihnala žena, rozcuchaná, špinavá a na první pohled opilá, a přihodila k mým věcem několik kousků svého nákupu. Vzala jsem tedy tyčku určenou k přehrazení pásu a její věci jsem oddělila od svých.
Žena cosi neustále řečnila a máchala rukama. Tak jí povídám: „Paní, vy jste opilá, že?“ Načež se žena napřímila, hrdě vztyčila hlavu, a vykřikla: „Ano!“. Posunula jsem proto raději svůj košík s taškou a penězi před sebe, ještě než jsem zaplatila, což ovšem upoutalo pozornost paní v pokladně, jestli náhodou neprovážím ven nějaké nepřiznané zboží.
Abych vysvětlila své jednání, řekla jsem: „Paní za mnou je pod vlivem alkoholu“. A opilá žena se opět napřímila, vztyčila hlavu a vykřikla: „Ano!“ Pokladní ji změřila ostrým pohledem, nicméně žena zaplatila a neustále si pro sebe něco brblajíc, zamířila k výchozím dveřím.
S takovouto „pozitivní“ a poněkud humornou reakcí opilého člověka se setkáváme málokdy. Obvykle lidé, kteří něco popili, zapírají, nebo udají mnohem menší množství alkoholu, než skutečně vypili.
Když už jim nezbývá nic jiného, než alkohol přiznat, řeknou: „No dal jsem si jedno pivo“, což je možná pravda, ale ještě by to chtělo dodat, že k tomu pivu byly třeba dva rumy. Požívání alkoholu popírají i lidé, kteří jej pijí často a hodně, ale zrovna v té chvíli, kdy se na to ptáme, jsou střízliví.
Takže v tu chvíli sice mluví pravdu, že alkohol nepili, ale v dalším rozhovoru zjistíme, že alkohol požívají pravidelně, často, ve velkém množství, nebo dokonce mají již zřetelné známky destruktivního vlivu alkoholu na jejich osobnost v podobě např. okének (palimpsestů), třesu, nebo i proběhlého deliria tremens.
Zapírání a naprostá nekritičnost lidí závislých na alkoholu je pro ně naprosto typická a je jedním z příznaků této závislosti. Dochází tu vlastně k paradoxu: člověk, který je nemocen, vyhledá lékařskou pomoc.
Alkoholik je nemocný člověk, ale necítí se nemocen, a proto lékařskou pomoc nevyhledá a na doporučení okolních lidí se jí brání. Poučka, že každý je povinen starat se o své zdraví, zde nefunguje.
Jestliže součástí psychopatologického obrazu závislosti na alkoholu je nekritičnost, tedy absence náhledu chorobnosti, jak se má dotyčný starat o své zdraví?
On sám se někdy cítí nemocen, což ovšem jsou projevy nikoli jeho závislosti, ale již toxického působení alkoholu na jeho organismus. Postižený tedy může přijít k lékaři s různými obtížemi, jako jsou bolesti žaludku, bolesti břicha, nadměrné pocení, nespavost, úzkosti, deprese a jiné.
Je proto žádoucí, aby nejen psychiatři, ale i lékaři jiných oborů, psychologové, koučové a další terapeuti mysleli na to, že za podobnými potížemi může být požívání alkoholu, a cíleně se na to svého pacienta či klienta ptali. Pacient sám to lékaři nebo jinému terapeutovi neřekne.
Je tedy vůbec nějaká možnost těmto postiženým pomoci? Je, ale vyžaduje to sice vlídný, ale naprosto nekompromisní a přísný přístup okolních lidí. Ten, bohužel, podle mých letitých zkušeností v naší společnosti chybí. Vůči alkoholu panuje obrovská tolerance.
Mnohde mezi lidmi převažuje představa, že muž, který nepije alkohol, není chlap. Jít někdy na malé vesnici do hospody, kde si všichni dávají pivo a jiný alkohol, a pít tam jen kofolu nebo minerálku, to vyžaduje velkou odvahu a silnou osobnost.
Jenže který z alkoholiků má silnou osobnost? Možná ji měl, než začal pít, ale jakmile se vytvořila závislost, tak síla osobnosti klesá a volní vlastnosti jsou značně narušeny. Jedinou záchranou pro tyto nešťastné lidi je, mají-li ve svém okolí někoho, kdo jim nastaví takové mantinely, že jim nezbyde, než se léčit.
Někdy je to manželka/manžel, jindy třeba bratr nebo zaměstnavatel. Málokdy to bývají rodiče, zejména matky, které své opilé synáčky omlouvají a nejednou maří snahu jejich manželek (tedy svých snach) donutit takového muže k léčení. A není vzácností, že matka synovi ještě alkohol koupí nebo sama nalije.
Nedivme se proto, že v naší současné společnosti je alkohol tak oblíbený. Pokud lidé nebudou dostatečně informováni o jeho škodlivosti a pokud nebudou věřit lékařům, zejména psychiatrům, že stanovená diagnóza závislosti je skutečně správná a že jedinou léčbou je absolutní abstinence a psychoterapie, pak závislých ubývat nebude. Co všechno se ještě musí stát, než lidé pochopí.
Alkoholismus – co to je
Alkoholismus je závažný problém, který postihuje miliony lidí a rodin na celém světě. Jedná se o psychickou i fyzickou závislost na alkoholu, která může mít zničující následky.
Alkoholismus je definován jako vzorec pití, který narušuje život nebo zdraví člověka. Jedná se o chronické onemocnění a lidé, kteří jím trpí, nejsou schopni přestat pít a neustále zvyšují poměr Aperolu nebo jiného alkoholu, i když to má negativní dopad na jejich život. Může mít obrovský dopad na fyzické, duševní a sociální aspekty života člověka.
Alkoholismus je způsoben kombinací genetických, environmentálních a psychologických faktorů. Při jeho vzniku může hrát roli genetika, ale také vlivy prostředí, jako je rodinná anamnéza, tlak vrstevníků a psychické problémy.
Nejčastějšími příznaky alkoholismu jsou touha po alkoholu, neschopnost omezit pití (a to ani při řízení), abstinenční příznaky při nepití, tolerance k alkoholu a pokračování v pití bez ohledu na následky. Mezi další příznaky může patřit zanedbávání povinností, změny v chování a fyzické problémy způsobené pitím.
Léčba alkoholismu je dostupná a může být přizpůsobena individuálním potřebám. Některé způsoby léčby zahrnují poradenství, podpůrné skupiny, léky a změnu životního stylu. Detoxifikace je často prvním krokem léčby, protože pomáhá zmírnit fyzické abstinenční příznaky.
Je důležité si uvědomit, že alkoholismus je léčitelný stav a mnoho lidí se dokáže se správnou podporou zotavit. Pokud se vy nebo někdo z vašich známých potýká s alkoholismem, je důležité co nejdříve vyhledat pomoc.
Léčba může pomoci snížit fyzické a psychické škody spojené s užíváním a zneužíváním alkoholu a může jednotlivcům poskytnout nástroje, které potřebují k vedení zdravějšího a produktivnějšího života.
Alkoholismus je nemoc
Alkoholismus je závažné a složité onemocnění, které postihuje miliony lidí na celém světě.
- Alkoholismus je nemoc
Alkoholismus není jen zlozvyk nebo charakterová vada, ale skutečná zdravotní porucha. Je klasifikována jako chronické recidivující onemocnění mozku, což znamená, že se vyznačuje nutkavým pitím a neschopností kontrolovat užívání alkoholu navzdory negativním důsledkům.
- Alkoholismus je genetický
Při vzniku alkoholismu hraje určitou roli genetika. Studie ukázaly, že lidé, kteří mají příbuzného prvního stupně s anamnézou zneužívání alkoholu, mají větší pravděpodobnost, že se u nich tato porucha sama rozvine. Kromě toho mohou určité genetické rysy zvyšovat náchylnost člověka k rozvoji závislosti na alkoholu.
- Alkoholismus je častější u mužů
Alkoholismus postihuje více muže než ženy – muži tvoří přibližně 70 procent osob, které se potýkají s alkoholismem. U mužů je navíc větší pravděpodobnost vzniku fyzické závislosti na alkoholu, což znamená, že je pro ně těžší přestat pít než pro ženy.
- Alkoholismus je progresivní porucha
Alkoholismus je progresivní porucha, což znamená, že se v průběhu času obvykle zhoršuje. S tím, jak se u člověka zvyšuje pití, se zvyšují i fyzické a psychické důsledky jeho pití. V nejzávažnějších případech může užívání alkoholu zcela pohltit celý život člověka.
- Alkoholismus lze léčit
Přestože alkoholismus nelze vyléčit, je léčitelný. Léčba obvykle zahrnuje kombinaci terapie, podpůrných skupin a léků. To může člověku pomoci získat kontrolu nad pitím a vést zdravější a plnohodnotnější život.
Historie alkoholismu
Historie alkoholismu sahá až do starověku, zmínky o užívání alkoholu se objevují již 10 000 let před naším letopočtem. První písemné zmínky o alkoholismu pocházejí od starých Egypťanů, o nichž bylo známo, že pivo a víno byly součástí jejich každodenního života.
Alkohol se užíval a zneužíval po celé věky. Ve starověkém Řecku byla oblíbená praxe „symposií“, při nichž účastníci konzumovali velké množství alkoholu, aby dosáhli stavu opilosti. Ve starověkém Římě bylo víno důležitou součástí každodenního života, ale bohatí ho také zneužívali.
Ve středověku se alkohol používal k léčbě různých onemocnění, včetně depresí a úzkosti. Bylo známo, že mniši si vyráběli vlastní pivo a běžné bylo nadměrné pití. Částečně to bylo způsobeno dostupností alkoholu a skutečností, že byl považován za způsob úniku před drsnou realitou života.
Během průmyslové revoluce se výrazně zvýšil výskyt užívání a zneužívání alkoholu. Dělníci často užívali alkohol, aby se vyrovnali s dlouhou pracovní dobou, nebezpečnými pracovními podmínkami a dalšími obtížemi tohoto období. K tomu přispěl i vznik salónů a dalších míst, kde byl alkohol snadno dostupný.
V průběhu 20. století začalo být užívání alkoholu přísněji regulováno a byly přijaty zákony omezující jeho prodej a konzumaci. Hnutí za střídmost se snažilo snížit množství konzumovaného alkoholu tím, že podporovalo abstinenci.
Toto hnutí bylo v některých zemích úspěšné při omezování nadměrného pití, ale vedlo také ke snížení dostupnosti alkoholu, což ztížilo přístup k němu těm, kteří ho potřebovali.
Dnes je alkohol stále hojně užíván a zneužíván. Navzdory snahám o snížení spotřeby alkoholu zůstává tento alkohol významným problémem veřejného zdraví.
Pro snížení výskytu zneužívání alkoholu je klíčové vzdělávání a osvěta a je zapotřebí dalšího výzkumu, aby bylo možné lépe porozumět příčinám a důsledkům alkoholismu.
Již dlouhodobě se věnujeme široké škále témat. Portál MZ.cz si klade za cíl přiblížit čtenářům aktuální dění co nejsrozumitelnější formou skrze čtivé články. Zpracováváme tematické náměty z rodinného života, duševního zdraví, vztahů, výchovy a dalších oblastí.
