Stroj s duší: Je sen Isaaca Asimova nablízku?

Co nás čeká v budoucnosti strojů? Jaký smysl má duše ve stroji? Co jako lidé můžeme chtít od stroje? Dnes již umíme pomocí nejmodernějších technik operovat na tisíciny milimetru přesně, letět do vesmíru a nechat sondy na Marsu pracovat na výzkumu.

Co jsou ale tyto technologie v porovnání s tím, co by uměl člověkem stvořený učenlivý mozek?

Teorie „mozku“

Dnes nemáme spolehlivou teorii mozku. Máme mnoho různých dat z oblastí lékařství – fyziologie a anatomie, informatiky, ale i jiných oborů jako je psychologie, filosofie apod.

Co si počíst s takovými kvanty dat? V běžné praxi to funguje tak, že na základě dat vytváříme teorii a tu výzkumem potvrzujeme nebo vyvracíme. To ovšem u lidského mozku nejde.

Existují vysvětlení, že mozek nemůže nikdy pochopit sebe sama nebo že dat je příliš mnoho a jsou hodně roztříštěné do různých oborů. Pravda, existuje mnoho různých vědních disciplín zabývajících se mozkem nebo neurálním systémem.

Dnešní výzkum funguje například na bázi neuronových sítí, kdy se za pomocí vyspělých matematických a statistických algoritmů snaží vědci vybudovat v počítači síť různých poznatků a informací, které jsou komplexně propojeny.

Když chcete počítači vysvětlit, co je to člověk, musíte ho popsat explicitně – přesně, do nejmenšího detailu. Takže kdyby se počítači přidělaly senzory jako máme my – uši, oči, nos apod., měl by být schopen říci při expozici jakémukoli senzoru, že toto je člověk.

Problém s duší

A zde přichází problém. Lidí je přeci tolik. Tak jak dát počítači do paměti, že člověk je soused Jan Novák, ale i jeho americký kolega John Smith. Nebo že člověk je i malé dítě měřící 130 cm, stejně jako basketbalista přesahující 2 metry.

My lidé máme v sobě kromě mozku i duši. Nejen, že umíme „výpočetně“ pracovat s informacemi, ale umíme s nimi nakládat podle svého rozumu, představ nebo i kulturního základu a náboženství.

Máme jasnou představu o tom, co, nebo spíše kdo, je to člověk i proto, že máme předešlou zkušenost. Zkuste někomu, kdo nikdy neviděl hodiny nakreslit kruh, v horní části napsat číslo 12 a v dolní číslo 6. Nebude vůbec vědět, co to znamená.

Co s tím?

U neuronových sítí se dnes přesně neví, co se během výpočtu děje. Zkrátka se do počítače dají jisté vstupy a vychází z něj konkrétní výstupy, které jsou relativně spolehlivé ve vztahu k realitě.

Co kdyby ale stroj měl duši? Jak silná technologie by mohla být vyvinuta, kdyby stroj sám o sobě uvažoval – „Cogito ergo sum“ („Myslím, tedy jsem“) – René Descratés. Pak by doopravdy stroj měl svou vlastní existenci.

I když je často ve sci-fi přemítána vize androgenních robotů (tedy robotů s podobou lidí), domnívám se, že blízkou budoucností budou spíše zařízení, která známe ze všedního života, ale budou toho umět nespočetně mnoho.

Mikrovlnná trouba bude vědět, jak má rozmrazit mražené kuře, aniž by ho začala vařit nebo péct.

Auto samo o sobě bude dodržovat pravidla silničního provozu, aby tím ochránila své pasažéry a mnoho dalšího. Otázka je jak vymodelovat lidskou duši?

Máme jisté základy o tom, jak vymodelovat mozek, různé složité spletě neuronů do neuronových sítí a obrovská flexibilní paměť spolu s mohutným výpočetním výkonem.

Kdo je Isaac Asimov?

Svět science fiction přišel v roce 1992 o jednoho ze svých největších myslitelů, Isaaca Asimova. Asimov byl americký spisovatel a profesor biochemie na Bostonské univerzitě, známý především svými pracemi v oblasti science fiction a populární vědy.

Napsal nebo vydal více než 500 knih a odhadem 90 000 dopisů a pohlednic.

Isaac Asimov se narodil 2. ledna 1920 v ruském Petroviči. Ve třech letech se s rodinou přistěhoval do Spojených států a usadil se v Brooklynu ve státě New York.

Asimov projevil již v raném věku zájem o vědu a psaní a v roce 1939 začal publikovat vědeckofantastické povídky.

Asimov je známý především díky své sérii Nadace, která se skládá ze sedmi knih. Série pojednává o budoucím galaktickém impériu a jeho snaze zabránit temnému věku. Při psaní Nadace se Asimov inspiroval Katanií. Město mu posloužilo jako model pro hlavní město galaktické říše, Trantor. Trantor, stejně jako Katánie, je rušné a kosmopolitní město s bohatou historií a kulturou.

Asimov napsal také sérii Robot, která se zabývala morálními důsledky umělé inteligence. Napsal také několik dalších vědeckofantastických a literárních děl, včetně dvousvazkového souboru o Bibli a pojednání o chemii.

Asimov měl velký vliv na popularizaci vědy a výuku veřejnosti o vědě. Napsal a vydal několik knih o vědě a napsal stovky esejů a článků. Asimov také často přednášel na univerzitách.

Isaac Asimov byl držitelem mnoha ocenění, včetně cen Hugo, Nebula a Grand Master Award udělovaných organizací Science Fiction Writers of America. V roce 1994 byl také uveden do Síně slávy science fiction.

Isaac Asimov zanechal nesmazatelnou stopu ve světě science fiction a populární vědy. Jeho knihy a eseje inspirovaly miliony čtenářů a ovlivňují tento žánr dodnes. Asimov bude navždy připomínán pro svůj pozoruhodný přínos v oblasti science fiction a populární vědy.

Zajímavosti o Isaacovi Asimovi

Isaac Asimov byl jedním z nejplodnějších a nejvlivnějších autorů science fiction všech dob. Jeho dílo zahrnovalo více žánrů a mělo zásadní vliv na vývoj science fiction jako žánru.

1. Asimov napsal za svůj život více než 500 knih. Patří sem jeho kultovní vědeckofantastické příběhy zaměřené na roboty, ale i historické a populárně naučné texty.
2. Asimov byl profesorem biochemie na Bostonské univerzitě a o tomto oboru hodně psal. Napsal dokonce encyklopedii biochemie.
3. Asimov byl mistrem v budování světa a vytváření věrohodných a futuristických společností. Jeho nejslavnější série, trilogie Nadace, se zabývala vývojem galaktické říše v průběhu tisíců let.
4. Asimov byl vášnivým zastáncem vědy a kritického myšlení. Napsal více než 400 článků a knih literatury faktu na téma vědy, historie a filozofie.
5. Asimov pevně věřil v sílu technologie, která může zlepšit životy lidí. Byl raným zastáncem počítačů a hojně psal o potenciálu robotiky a umělé inteligence.
6. Asimov byl ateista a humanista a byl silným zastáncem občanských práv a sociální spravedlnosti.
7. Asimov byl průkopníkem „hard science fiction“, která se v příbězích zaměřuje na vědeckou přesnost a realismus.
8. Asimov byl také vynikající básník, za svůj život napsal více než tisícovku básní.
9. Asimov byl vášnivým šachistou a byl členem Šachové federace Spojených států.
10. Asimovovy povídky byly několikrát adaptovány pro televizi a film, včetně oceňovaného filmu Já, robot.

To je jen několik z mnoha zajímavostí o Isaacu Asimovovi. Byl to neuvěřitelně vlivný autor, který měl zásadní vliv na vývoj science fiction a naše chápání vědy a techniky.

Jeho odkaz žije dál v mnoha knihách, příbězích a filmech, které jsou stále inspirovány jeho dílem.

Co je to science fiction?

Science fiction je žánr spekulativní literatury, který se obvykle zabývá imaginativními a futuristickými koncepty, jako jsou pokročilá věda a technologie, průzkum vesmíru, cestování v čase, paralelní vesmíry, mimozemský život a umělá inteligence – mezi známé AI patří např. Deeply (nově pod názvem Editee).

Existuje již po staletí, ale termín „science fiction“ byl poprvé použit na konci 19. století.

Vědeckofantastické příběhy často zkoumají možné důsledky vědeckých, sociálních a technologických inovací. Je to forma literatury, která často zkoumá spíše možnosti toho, co by mohlo být, než toho, co je.

Často využívá vědecká fakta, teorie a principy jako odrazový můstek pro zkoumání tvůrčích, spekulativních myšlenek.

Science fiction je často využívána jako prostředek pro společenské a politické komentáře. Mnoho děl komentuje současné společenské problémy a zároveň uvažuje o budoucnosti, v níž by tyto problémy byly vyřešeny nebo zhoršeny.

Lze ji také využít ke zkoumání morálních a etických důsledků nových technologií, stejně jako k diskusi o potenciálních dopadech nového vědeckého objevu.

Vědeckofantastická literatura často předkládá čtenářům nový pohled na svět. Podněcuje nás k přemýšlení o možnostech toho, co by mohlo být, a k úvahám o důsledcích nových technologií a vědeckého pokroku.

Lze ji také využít ke zkoumání způsobu, jakým by společnost mohla reagovat na určité změny. Vědeckofantastickou literaturu lze využít ke zkoumání důsledků rozhodnutí, která činíme dnes, a k zamyšlení nad možnými dopady našich činů v budoucnosti.

Science fiction je žánr, který se v průběhu let výrazně vyvíjel. Má dlouhou a bohatou historii a nepřestává uchvacovat čtenáře všech věkových kategorií. Je to žánr, který podněcuje čtenáře k prozkoumávání hranic možného a k přemýšlení o důsledcích nových objevů a technologií.