Noční můry vs. noční děsy

Každému z nás se zdají sny. Někdy si je nepamatujeme, jindy bychom na ně zase raději zapomněli. Obsah snů tedy může být jak příjemný tak děsivý. Takovéto nepříjemné a děsivé sny nazýváme nočními můrami, pozor však na jejich odlišení od nočních děsů.

Noční můry i noční děsy patří společně se somnabulismem (náměsíčností) mezi tzv. parasomnie. Parasomnie jsou nepřirozené stavy související se spánkem, ne však se sny.

Mohou se vyskytovat jak během snů, tak během jejich nepřítomnosti. Člověk postižený parasomnií bývá často pohybově aktivní, intenzivně prožívá různé pocity, může být zmatený a dezorientovaný. Přesto všechno pořád spí. Tyto poruchy se vyskytují především v dětství, kdy souvisejí s vývojem dítěte.

Během dospívání zpravidla vymizí. V dospělosti mohou být způsobeny např. stresem či jiným emočním tlakem. Noční můry, děsy a somnabulismus patří mezi parasomnie psychogenní, to znamená, že jsou způsobeny psychickými vlivy.

Noční můry

Noční můry se objevují, stejně jako sny, v REM fázi spánku. Je to fáze tzv. rychlých očních pohybů, během níž se nám sny zdají mnohem častěji a jsou živější a barvitější než v N-REM spánku. Noční můry přesto nelze pokládat přímo za sny.

Spíše se označují jako snová zkušenost. Častým tématem této zkušenosti bývá ohrožení našeho života, bezpečnosti či sebehodnocení. Doprovází ji pocity úzkosti a strachu. Objevuje se spíše až v druhé polovině spánku, jen výjimečně na počátku. Po probuzení se člověk rychle zorientuje, noční můru si dobře pamatuje a je schopen ji popsat.

Noční můry se začínají objevovat přibližně mezi 3. až 6. rokem života, trpí jimi asi 10 – 50 procent dětí. V období dospívání postupně odeznívají, v dospělosti je příležitostně zažívá asi 50 procent dospělých.

Častěji se vyskytuji u žen než u mužů. Přerostou-li problémy do větších rozměrů, dají se léčit pomocí psychofarmak, antidepresiv či anxiolytik. Využívají se také behaviorální techniky a relaxace.

Noční děsy

Na rozdíl od nočních můr se děsy objevují během N-REM spánku a to v jeho nejhlubší fázi, ke které dochází asi do půlhodiny po usnutí. Nejedná se tedy o sny.

Z nočního děsu se člověk vždy probudí, může se i posadit či dokonce přecházet po místnosti. Tuto epizodu zpravidla provází panický křik, zrychlený tep a velká úzkost. V dospělosti se vyskytuje ještě méně než noční můry.

Často je její zvládnutí mnohem náročnější pro rodiče než pro samotné děti, člověk trpící nočním děsem totiž nepoznává okolí ani své blízké a nedá se uklidnit. Jakmile se opravdu probudí, na nepříjemný stav si nepamatuje, případně má jen útržkovité vzpomínky.

Nočními děsy je příležitostně postiženo asi 1-6 procent dětí, dospělých pak méně než 1 procento. Začínají se objevovat mezi 4. až 12. rokem, tedy vlastně kdykoliv během dětství, v dospělosti pak mezi 20. až 30. rokem. K jejich výskytu přispívá např. únava, stres či alkohol.

Co dělat setkáme-li se u svého dítěte s nočními děsy či nočními můrami

Trápí-li vás nebo vaše děti občas některá z těchto epizod, nemusíte se hned děsit. V případě nočních můr se můžete pokusit nahradit nebezpečné objekty bezpečnými (např. vyměnit tygra za kočku) a přemítat si sen v upravené podobě.

Pokud se však noční děsy či můry vyskytují častěji a způsobují vám větší potíže, je lepší obrátit se na lékaře a snažit se najít jejich příčinu.

Historie nočních můr

Noční můry byly po staletí zdrojem fascinace i strachu a zmínky o nich se objevují v mnoha různých kulturách a obdobích. Ve starověkém Řecku se věřilo, že bůh nočních můr Hypnos sesílá lidem sny plné hrůzy.

Římané si mysleli, že sny jsou znamením nelibosti bohů a způsobem, jakým trestají smrtelníky.

Ve středověké Evropě se věřilo, že noční můry způsobují zlí duchové, démoni a čarodějnice, zatímco v některých indiánských kulturách se věřilo, že je způsobují zlí duchové, kteří vcházejí do těla ústy během spánku.

Na počátku 19. století se věřilo, že noční můry mají fyzickou příčinu, a lékaři je přisuzovali například zažívacím potížím, horečce a duševnímu vyčerpání. V této době někteří lidé také věřili, že noční můry mohou být způsobeny vnějšími vlivy, například čarodějnicemi, které na lidi ve spánku sesílají kouzla.

Koncem 19. století se vědci začali nočními můrami zabývat podrobněji. Sigmund Freud například věřil, že noční můry jsou důsledkem potlačených emocí a že je lze interpretovat jako symboly nejniternějších tužeb snícího. Jiní psychologové tvrdili, že noční můry jsou známkou duševní nemoci a příznakem psychických poruch.

Dnes se noční můry studují především jako potenciální ukazatel duševních problémů, jako jsou posttraumatická stresová porucha, deprese a úzkost. Jsou také považovány za způsob, jak zpracovat obtížné emoce a zážitky, a mohou dokonce poskytnout vhled do nevědomí snícího.

Bez ohledu na to, jak jsou noční můry interpretovány, je zřejmé, že jsou součástí našich životů již po staletí a pravděpodobně zůstanou zdrojem fascinace a strachu i v následujících letech.

Historie nočních děsů

Noční děsy jsou známé již po staletí, ale teprve nedávno začali lékaři rozumět tomuto stavu a jeho příčinám.

Noční děsy, známé také jako pavor nocturnus, jsou typem poruchy spánku charakterizované intenzivním strachem a pocitem paniky a hrůzy.

Epizody se obvykle objevují během několika prvních hodin spánku a mohou trvat od několika minut až po hodinu. Lidé trpící nočními děsy obvykle vypadají, že jsou vzhůru, ale ve skutečnosti se nacházejí ve stavu hlubokého spánku a nelze je probudit.

Během epizody může jedinec křičet, plakat, zmítat sebou nebo se dokonce pokoušet vstát z postele.

Přesný původ nočních děsů není znám, ale v různých kulturách jsou doloženy již od starověku. Ve starověké Mezopotámii byl za tento stav považován sumerský bůh nočních můr Nergal.

Ve starověkém Řecku byly noční děsy připisovány zlomyslnému bohu Efialtovi.

Ve středověké Evropě se věřilo, že noční děsy způsobují nadpřirozené síly, a k jejich zahnání se používaly různé pověrečné prostředky.

V 19. století se nočními děsy začali zabývat lékaři. Ve 20. století se o tomto stavu začalo více mluvit a byla vyvinuta řada léčebných postupů, které měly pomoci lidem trpícím tímto stavem.

Dnes jsou noční děsy chápány jako druh parasomnie, poruchy charakterizované abnormálním a rušivým chováním během spánku. Přesná příčina nočních děsů není dosud známa, ale předpokládá se, že jsou způsobeny různými faktory, včetně stresu, nedostatku spánku a některých léků.

Přestože noční děsy mohou být znepokojivé a rušivé, obecně se tento stav nepovažuje za nebezpečný. Léčba obvykle zahrnuje snížení stresu a zlepšení spánkové hygieny, například vyvarování se kofeinu a jiných stimulantů před spaním. V některých případech mohou být předepsány léky, které pomáhají stav zvládnout.

Noční děsy jsou součástí lidské historie již po staletí, ale díky pokroku v moderní medicíně jsou nyní lépe pochopeny a účinněji léčeny.

Tipy na lepší spánek

Spánek je nezbytný pro dobré zdraví, přesto má mnoho lidí problémy s dostatkem klidného spánku. Pokud máte potíže se spánkem, můžete se řídit jednoduchými tipy, které vám pomohou zlepšit kvalitu spánku a zajistit, abyste se vyspali.

Vytvořte si spánkový režim a dodržujte ho

Jedním z nejlepších způsobů, jak své tělo přivyknout pravidelnému spánkovému režimu, je chodit spát a vstávat každý den ve stejnou dobu, včetně víkendů. Díky tomu si vnitřní hodiny vašeho těla zvyknou na stejný spánkový režim, takže bude snazší usnout a probudit se odpočatý.

Zavedení relaxačního režimu před spaním

Přibližně hodinu před spaním se snažte vyhnout činnostem, které jsou stimulující nebo stresující. Místo toho se zaměřte na relaxační činnosti, jako je teplá koupel nebo sprcha, čtení knihy nebo poslech uklidňující hudby. Zavedení důsledného režimu před spaním pomůže vašemu tělu a mysli pochopit, že je čas se uklidnit a připravit se na spánek.

Vyhněte se zdřímnutí

Zdřímnutí může být skvělým způsobem, jak si během dne odpočinout, ale může také narušit váš spánkový režim a ztížit usínání v noci. Pokud si musíte zdřímnout, neomezujte se na 15-20 minut a dodržujte stejnou dobu každý den.

Omezte čas strávený u obrazovky před spaním

Modré světlo vyzařované telefony, tablety a televizory může narušit váš cirkadiánní rytmus a ztížit usínání. Snažte se alespoň hodinu před spaním vyhýbat obrazovkám a raději se věnujte činnostem, jako je čtení nebo poslech hudby.

Udělejte si ložnici vhodnou pro spánek

Vaše ložnice by měla být místem odpočinku a relaxace. Udržujte v ní příjemnou teplotu, zabraňte hluku a světlu a vyvarujte se nepořádku. Dbejte také na to, aby vaše matrace a polštář byly pohodlné a podpůrné a zajistily vám co nejkvalitnější spánek.

Pravidelné cvičení

Pravidelné cvičení vám může pomoci k lepšímu spánku tím, že vás unaví a uvolní endorfiny, které vám pomohou relaxovat. Snažte se do svého dne zařadit 30 minut cvičení, ale dbejte na to, abyste cvičení ukončili alespoň 3 hodiny před spaním.

To je jen několik tipů, kterými se můžete řídit, abyste lépe spali. Pokud se vám stále nedaří dostatečně se vyspat, poraďte se se svým lékařem. Pokud použijete správné strategie, budete spát klidně a tvrdě během chvilky.

ZDROJE:

Černoušek, M. (1988). Sen a snění. Praha: Horizont.Dušek, K. & Večeřová-Procházková, A. (2010). Diagnostika a terapie duševních poruch. Praha: Grada publishing.Howard, P. J. (1998). Příručka pro uživatele mozku. Praha: Portál.

Smolík, P. (1996). Duševní a behaviorální poruchy. Praha: Maxdorf.